Josef Laufer: Když jsem v 74 letech přijel do svého rodiště ve Francii, měl jsem husí kůži

Je vitální, činorodý a stejně nabitý energií, jako před 50 lety. Píše další knihu povídek, zkouší nový muzikál, hraje tenis a žije naplno. Navíc se letos v létě poprvé v životě vydal do místa svého rodiště ve Francii. Jak se to stalo?

„Už jsem to vyprávěl mnohokrát, takže telegraficky. Občanská válka ve Španělsku. Otec tam odjel pomáhat jako lékař. Maminka, rodilá Španělka, si udělala zdravotní kurs a tak se spolu seznámili. Otec pak odjel do Francie a maminka si ho tam tzv. našla. Letos jsem byl ve Francii a náhodou jsem zjistil, že jsem asi 90 km od svého rodiště. Odjel jsem tam ve svých 74 letech a představte si, že v archivu se tam našly informace o mém narození. Měl jsem z toho husí kůži.“

Psaní po otci, zpěv po matce

Vydal knihu povídek s názvem Roura od kamen. Jak vznikla? „Často mi říkali, abych o sobě něco napsal, ale byla by to sága. Taky by asi na všechno nevzpomněl. Pustil jsem se proto do povídek. Je to krátká literární forma a proto asi jedna z nejtěžších. Schopnost psaní jsem asi zdědil po otci, který uměl asi 8 řečí. Zpívání jsem zdědil po mamince a já se považuji tak trochu za podvodníka, protože nejsem muzikant. Na žádný nástroj jsem se nikdy neučil a noty umím jen vágně.“