Rusové o 21. srpnu 1968: Nikdy o tom s Čechy nemluvíme
„Pětačtyřicet let po okupaci komunistického Československa by vzpomínky na tragické události ze srpna 1968 neměly ovlivňovat pohled na ty, kteří žijí v Česku a mluví jazykem tehdejších okupantů,“ shodují se zástupci mladé, rusky mluvící generace, kteří se u nás rozhodli studovat, pracovat nebo zůstat žít. „Srpen 1968 nám někdy vyčítají hlavně starší lidé nebo ti, kteří mají s událostmi toho léta zkušenost z vlastní rodiny,“ zaznívá z úst těch, kteří v očích Čechů často pořád nesou odkaz bývalého Sovětského svazu.
„Je to takové specifické datum. Nikdy o tom nemluvím s českými občany a spíš to používám jako takový lakmusový papírek na lidi. Je vidět, kdo, jak na to reaguje. Chytrý člověk chápe, že každý občan původem z bývalého Sovětského svazu nemá nic společného s tím, co se dělo v roce 1968,“ vysvětluje ukrajinská studentka Oksana to, na čem se shoduje většina oslovených mladých lidí pocházejících ze zemí bývalého Sovětského svazu. S výčitkami podloženými historickou zkušeností ze srpna 1968 se tu setkávají, ale jak potvrzují jejich příběhy obecně platnou pravdu, ani tady se nedá zobecňovat. „Mně osobně se stalo, že mi na vrátnici na koleji řekla jedna starší paní, že my Rusové děláme všude problémy, a myslela i ten srpen 1968,“ vzpomíná budoucí antropoložka Ludmila na jednu ze svých zkušeností.
„U mě to bylo úplně opačně. Ke mně se lidé starší chovali velmi příjemně a otevřeně. Naopak mám konkrétní zkušenost s jednou mladou slečnou, které jsem telefonoval. Byla velmi příjemná, dokud nezaregistrovala můj přízvuk. Pak mi řekla, že sice říkám všechno správně, ale ona mi prostě nerozumí,“ popisuje svůj zážitek s ruským přízvukem v české komunikaci Alexander z Běloruska.
Zatímco on se kusé informace o srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy dozvěděl od svých rodičů v Bělorusku, Oksana potvrzuje to, co většina dotázaných. „O srpnových událostech jsem se dozvěděla až v České republice. Na Ukrajině nás o tom neučili a bylo velmi komplikované konfrontovat historii s názory vlastních rodičů, kteří žili celou dobu v iluzi všeosvobozující sovětské armády,“ popisuje svou zkušenost Oksana.
Někteří ruští učitelé se nechtějí pouštět do podrobnějšího rozboru jednotlivých etap historického vývoje Sovětského svazu. „Hodně učitelů se toho ani nechce dotýkat. Vůbec si nepamatuju, že bychom na téma vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa ve škole nějak výrazně diskutovali,“ vzpomíná na hodiny dějepisu v moskevské škole Ludmila. I ona se o tom, jak to vypadalo v srpnu 1968 v komunistickém Československu, dozvěděla až na univerzitě v Praze a byla by ráda, aby se odkaz sovětských okupantů už přestal lidem její generace připomínat.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
