Ze srpnových událostí mám dodnes trauma, říká žďárský pamětník okupace Československa

„Bylo mi osmnáct, měl jsem čerstvé po maturitě na gymnáziu, a ředitel školy nám navrhl, jestli se nechceme zúčastnit výměnného pobytu s Rusy. Přihlásil jsem se. V červenci 1968 přijeli Rusové nejdřív k nám. Byl jsem malý, a tak mi byl už na nádraží, kde jsme si je vyzvedávali, nejsympatičtější Aljoša, který byl v tomhle jako já,“ vzpomíná s úsměvem Miloš Straka, který celý život učí ve Žďáře nad Sázavou fyziku a přírodopis.

Jaké byly první dojmy ruských studentů ve Žďáře?
Miloš Straka s odpovědí neváhá: „Oni jeli tenkrát tzv. na západ. Zajímaly je např. propisky, to oni neznali, a džíny? O nich slyšeli, ale nikdy je neviděli. Samozřejmě se ale zajímali i o náš kraj. Aljošu jako umělce zajímala gotika, moc se mu líbilo např. na Pernštejně.“

V srpnu se situace obrátila, a skupinka československých studentů vyjela do SSSR. Zvědaví byli zejména na to, jestli je v Moskvě všechno tak dokonalé, jak se jim doma předkládalo.
„Byli jsme překvapení. Už předměstí Moskvy, kde byly dřevěné chaloupky, a kde pracovaly s krumpáčem hlavně ženy, a muži jen postávali okolo, mne zarazilo. V obchodních domech nebylo téměř nic, i maso v restauraci se nedalo skoro rozkousat. S dnešní dobou se to nedá srovnávat,“ vypráví Miloš Straka.

Spali ve škole na lehátkách, a jezdili na výlety. Informace o okupaci je zastihla před návštěvu ermitáže v tehdejším Leningradě.
„Nás kluky si zavolal ředitel, řekl nám, co se stalo, ale ať to zatím neříkáme děvčatům, ať nenastane panika. Když jsme ale přijeli před ermitáž, podle jazyka nás rozpoznali Litevci, kteří nám ihned pověděli, co se děje, že se u nás střílí. Plakali jsme, do ermitáže už se nešlo,“ vzpomíná žďárský pamětník.

Přestože mnozí ze skupinky československých studentů ihned „obrátili“, začali Rusy nenávidět, a dokonce přestali mluvit rusky, Miloš Straka zůstal s Aljošou v přátelském kontaktu. Po celou dobu, dalších čtyřicet let, si dopisovali. Před dvěma lety jel Miloš Straka za svým kamarádem do Moskvy, který mu návštěvu letos oplatil. Jak první setkání prožívali?
„Jak? Plakali jsme,“ uzavírá Miloš Straka.