Na Slovensku se hraje Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. A na vše dohlíží Lustigovo oko
Kdo je hlasitější? Herci Divadla pod Palmovkou, nebo půlkilometrový nákladní vlak dunící pod Tatrami? Celý týden to mohli porovnávat diváci na Slovensku, kteří se přišli podívat na některé z představení Vlaku Lustig. Přímo na slovenských nádražích mohli zhlédnout představení Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Novela Arnošta Lustiga připomíná židovské transporty, které odjížděly za druhé světové války také ze Slovenska. Pojďme se podívat hned na první představení do Žiliny.
Herci na plošině vagónu dělají, co můžou, ale těžký nákladní vlak dělá strašný kravál. Navíc jede pěkně pomalinku. To už patří k umělecké produkci přímo na železničních nádražích. Šéf projektu Vlak Lustig Pavel Chalupa je na to prý zvyklý.
„Když divadlo skončí, technici naloží vagóny, které se zavřou, a jede se dál. Táhne nás slovenské cargo. Žádná parní romantika, jedeme podle možností. Parní lokomotiva stojí pěkné peníze,“ vysvětluje.
Vlak Lustig už loni při svém prvním ročníku sklidil úspěch v českých krajských městech. A jasné poselství má i pro slovenské publikum. Deportace Židů ze Slovenska za druhé světové války přišly ve dvou vlnách – nejprve v roce 1942 a poté o dva roky později, po porážce Slovenského národního postání, když německá armáda obsadila Slovensko.
Lustigovo oko v Žilině nefungovalo
Nádraží v Žilině je dvojnásob symbolické, jak dokládá předseda žilinské židovské obce Pavel Frankl. „V Žilině bylo velké sběrné středisko, možná největší, ze kterého byli Židé deportováni,“ popisuje. „Když se řekne Lustig, část lidí ví, o koho jde. Kateřina Horovitzová už jim asi poví méně,“ uznává.
Neškodilo by, kdyby do nádražního rozhlasu pustili krátkou anonci o tom, že na konci prvního nástupiště začíná unikátní představení. Jinak je Vlak Lustig trochu utopený na postranní koleji. Židle před vagónem jsou však zaplněné. Diváci si cestu našli a představení může začít. Na dobré počasí prý osobně dohlíží dnes už zesnulý Arnošt Lustig.
„V České republice nám nepršelo ani na jediném představení. Říkáme tomu Lustigovo oko,“ říká divákům uvaděč. Jenže Lustigovo oko tentokrát nefunguje a nebe nad Žilinou nechce spolupracovat. A asi v polovině představení vyrušil diváky silný déšť.
Světoznámý příběh každý zná. Nebo ne?
Nakonec se poprvé v historii představení kvůli počasí opravdu nedohrálo. Diváci trochu zklamaně zatleskali. Jenže Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je světoznámý příběh a každý ví, jak to dopadlo. Nebo ne?
„Přiznám se, že příběh neznám, a tak je smutné, že představení takhle končí,“ lituje jeden z diváků. „U nás nejde o povinnou četbu. Škoda představení, začínalo zajímavě,“ litují mladší diváci.
Vlak Lustig má na Slovensku několik zastávek, a to od Košic až po Bratislavu. V září se pak přesune do Prahy.
