Libor Dvořák: Ikona ruského sportu Jelena Isinbajevová vyvolala rozruch homofobními výroky

31. srpen 2013

„Z volgogradu je děsivé staré město, které neuvěřitelně degradovalo. Silnice jsou příšerné, s autem jste věčně v servisu, je to urpení. Když si koupíte nějaký zahraniční vůz, můžete se spolehnout, že ve Volgogradu bude rychle po něm,“ říká Isinbajevová nepříliš vlastenecky.

V rozhovoru pro server Argumenty i fakty prohlásila, že do města, jež označila za „žebrácké“, bude přijíždět jen občas, jinak si našla nový domov v Evropě, kde v letech 2005-2011 už nejdřív v Itálii a potom v Monaku žila. Před dvěma lety se do Ruska vrátila, zřejmě proto, že v poslední době její sportovní výkonnost dost poklesla, takže na londýnské olympiádě v loňském roce skončila až třetí.

Vše si vynahradila před pár dny na lehkoatletickém šampionátu v Moskvě. V Rusku se jí ale viditelně žít nechce.Navzdory tomu ovšem je i nadále schopna působit jako hlásná trouba putinismu. Velmi za zlé jí světová média mají její výroky na obranu nedávno podepsaného zákona o zákazu propagandy netradičních sexuálních vztahů, který má údajně chránit především nezletilce.

Během zmiňovaného šampionátu například prohlásila, dle svého mínění „jménem všech Rusů“, že „pokud dovolíme propagovat něco takového, budeme se muset o svou zemi bát“. Pokusy některých sportovců zastat se v Moskvě gayů a lesbiček, jako to udělaly například dvě švédské běžkyně, které si před závodem namalovaly nehty v barvě duhy, Isinbajevová hodnotila jako „projev neúcty“. A právě tato žena by se prakticky už za půl roku měla stát primátorkou olympijské vesnice v Soči. Zkrátka a dobře – žít ve své zemi je pro Jelenu Isinbajevovou nepohodlné, ale to jí vůbec nevadí, aby fungovala jako tlampač putinismu, a to dokonce v souvislostech tak ošemetných.

Zajímavě na tito podivné a rozhodně poněkud nemoudré iniciativy slavné sportovkyně reaguje hudební kritik britských Times Richard Morrison, který říká: „Ani jeden národ světa se nechová k literatuře, hudbě a tanečnímu umění s takovým zbožněním jako Rusové. A ani jeden národ na světě nedokáže tak pronásledovat svobodomyslné lidi, kteří právě tyto druhy umění tlačí kupředu a jak historicky, tak i dnes jsou to často homosexuálové. Bez gayů by ruská kultura rozhodně nezaujímala takové místo, jaké v celosvětovém kontextu právem zaujímá.“ Jenže tohle se zřejmě Jeleně Isinbajevové vysvětlit nedá.

autor: ldo
Spustit audio