Zoo Olomouc: Další lvíčata jsou na světe – pro změnu zase kluci
11. srpna lvice Lilly doznala, že je ten správný den, aby na svět přivedla další mláďata a současně předala poslední pohlazení Napíkovi a Bártovi. Oba již velcí lví kluci tak byli od svých rodičů Lilly a Šimona odděleni, aby si nechtěli s čerstvě narozenými lvíčaty hrát, což by vzhledem k rozdílům ve velikosti byl nemalý problém.
Narozená lvíčata jsou opět oba kluci a chovný pár si tak na holčičku bude muset zase počkat. „Přibírají nádherně, mají kulaťoučká bříška, maminka dostává krmení 7 krát do týdne, a mléka má dostatek. Je dobře, že se nemusí přikrmovat. V povaze úplně kopírují své starší brášky. Jedno ze lvíčat je takový mámin bojínek, druhé větší samorost, který se o vše zajímá a vše chce vědět,“ popisuje své lví svěřence ošetřovatelka Dana Reisigová.
Chov v Zoo Olomouc
Šimon (*2005 Olomouc) a Lilly (*2007 Belfast) tvoří současný chovný pár. Lví máma Lilly vyrůstala v péči člověka a psí feny labradora. I přes tuto skutečnost se dokáže vzorně postarat o své potomky už potřetí. Zoo Olomouc má doslova „lví“ podíl na zachování populace tohoto poddruhu lva. Prozatím zůstává jedinou zahradou v ČR, v níž se tito lvi rozmnožují. Od roku 1995 se zde díky zkušenosti ošetřovatelů, dobrým chovatelským podmínkám a s přispěním štěstí narodilo celkem 19 mláďat. Celkový aktuální počet lvů berberských v olomoucké zoo čítá 8 jedinců. Historicky první lvi berberští přijeli do Olomouce v roce 1979. Základ chovného páru však přinesl až rok 1993, v němž ze Zoo Dvůr Králové do olomoucké zahrady přišla lvice Zana a o necelé dva roky později z brněnské zoo samec Vilém.
Lvi berberští ve světě
V první polovině 20. století byl tento poddruh lva vyhlášen za v přírodě vyhynulého. Úplné vyhubení vyvrátila před lety informace o chovu ve lvinci marockého krále. Později následovalo jejich rozšíření do zoologických zahrad. Kromě Zoo v Rabatu se lvi berberští chovají v sedmnácti zahradách v Evropě, jejich populace čítá cca 77 jedinců, z toho pouze ve 3 zoo (Zoo Olomouc a dvě zoo v Německu) dochází k jejich rozmnožování. Chovných berberských lvů je málo a příbuzenských vazeb mezi nimi mnoho, proto je sestavení chovného páru velmi obtížné.
Místem přírodního výskytu lva berberského byly nehostinné oblasti pohoří Atlas v severní Africe. Tmavá, bohatá hříva, malé zakulacené uši s černým zadním pruhem, velké jantarové oči se zelenou duhovkou…to vše patří lvům berberským. Na rozdíl od všech ostatních kočkovitých šelem, žijí společně ve smečkách rodinným způsobem života. Samotářsky se pohybují jen někteří dospělí samci. Samice se od smečky vzdaluje pouze v období porodu, spolu se lvíčaty se k ní vrací po 6-8 týdnech. Pospolu zůstávají i při lovu. Jedna část smečky se ukryje a druhá část kořist nažene přímo do spárů ukrytých členů smečky. Samice uloví až ¾ veškeré potravy. Hladový lví samec dokáže na posezení sežrat až 45 kg masa, poté několik dní tráví.