Dvě Německa jdou volit

Agresivní kampaň sociálních demokratů změnila předvolební situaci a ukazuje, že se mocenské poměry v zemi s nejsilnější evropskou ekonomikou mohou změnit. Přestože je země znovusjednocená už 23 let, tak rozdělení na východní a západní blok je stále znát.

Prosperita versus krachující Porúří

Fungující ekonomika, nejnižší nezaměstnanost za poslední roky – to jsou slogany křesťanskodemokratické CDU ve vrcholící kampani před nedělními volbami. Na mapě někdejšího západního Německa se však najdou temnější místa. Jedním z takových je Oberhausen v Porúří. Dříve srdce těžkého průmyslu. Dnes se o Oberhausenu mluví jako o německém Detroitu. Prošel si zavíráním dolů a oceláren a je to nejzadluženější město v Německu. Dluh na jednoho obyvatele dělá v přepočtu čtvrt milionu korun.

„Tady vlevo byl fungující obchod, tady byla Dresden Bank. Tady naproti ten bílý dům, to byla vynikající restaurace, všechno je pryč.“ Jens Bergheim zažil lepší časy. Pamatuje, když centrum Oberhausenu žilo. Teď většina výloh zeje prázdnotou. Visí na nich zašlý nápis k pronájmu. „Ve městě žilo 250 tisíc lidí, dnes 180 tisíc. Bývaly tu obchodní domy jako Kaufhof, Cloppenburg. Všechny možné řetězce jako NETTO, Plus, Penny. Dnes tu není jeden jediný obchod. Staří lidé, kteří nemají auto, nemají, jak nakupovat.“

Na předměstí Oberhausenu se nabízí jiný obrázek. Das Centro – největší nákupní a volnočasové centrum v Německu. Na 119 tisících metrech čtverečních bývalé ocelárny je 220 obchodů včetně nejprestižnějších značek, kina, restaurace, akvárium. „Ročně sem zavítá 25 milionů lidí, takže z toho má město příjmy,“ líčí radní Apostolos Tsalastras, který má na starosti pokladnu nejzadluženějšího města v Německu. „Ve srovnání s minulostí, kdy tam byly ocelárny, ve kterých pracovalo 32 tisíc lidí, tam dnes pracuje 15 tisíc lidí. Ale jen třetina má kvalifikovaná místa třeba na pokladnách v obchodech. I ti vydělávají mnohem méně, než vydělávali lidé dříve v ocelárnách.“

Také samo město šetří, kde se dá. Není na opravy škol, silnic. A to ještě musí odvádět tzv. solidární poplatek na rekonstrukci východního Německa. Radní Tsalastras patří spolu se zástupci dalších postižených měst v Porúří ke kritikům tohoto systému. „Soli je pro nás obrovský problém. Ročně platíme 7 milionů eur. Ačkoli jsme zadluženi, musíme si na to brát další půjčky. Proto chceme, aby došlo ke změně. Teď je to tak, že západ platí východu. Je potřeba, aby podporu dostala ta města, která mají největší problémy.“

Realita ve městě tak nadějně nevypadá. Většina nezaměstnaných je bez práce dlouhé roky. Sociální dávky utrácejí v hernách. Na 200 obyvatel vychází jeden automat. I v tom je Oberhausen německým rekordmanem. „Oberhausen je umírající město. Všechno jde do pryč. Člověk s tím musí žít, ale spokojení tu lidé nejsou,“ uzavírá smutný příběh Jens Bergheim.

Východ od levice k extrémistům

Odlišná nálada před nedělními volbami do Bundestagu panuje v bývalém východním Německu. Všeobecně se ví, že je východní Německo dosud jinou zemí než bohatý západ. Vždy to odhalují i volby, když východ volí více nalevo, což zajišťuje strana bývalých komunistů, dnes Die Linke, se ziskem téměř třiceti procent. Letos ale průzkumy ukazují, že východoněmečtí nespokojenci hledají zastání jinde než u sociální demokracie, také die Linke podporu spíše ztrácejí.

Posilují totiž odpůrci jednotné Evropy a její společné měny. Preference jejich strany Alternativa pro Německo se zatím vyškrábaly těsně pod pětiprocentní hranici, a tak mají odpůrci eura zatím stále živou naději, že se po nedělních volbách dostanou do Bundestagu. Spousta Němců s nimi sympatizuje, protože splácet řecké dluhy není v Německu dvakrát populární. „Nejdřív mají pomoci nám, německým občanům. Až potom ostatním státům. Akorát rozhazují peníze. A proč dávat peníze Řekům, kteří jsou tak daleko. To se mi nelíbí,“ rozčiluje se nad politiky v Berlíně paní Helga z Franfurktu nad Odrou.

Frankfurt nad Odrou bylo typické východoněmecké město, spousta paneláků, zchátralé historické centrum. Někdejší stotisícové město se po revoluci smrsklo. 30 tisíc lidí odešlo hledat budoucnost jinam. Dneska je na tom o poznání lépe než před sloučením, ale peníze tady stále chybějí. I proto by podle místní nemělo Německo Řekům pomáhat. „Ne, protože my od nich taky nic nedostaneme. Vůbec nic, ani jeden jediný cent,“ říká u jednoho ze zchátralých paneláků na sídlišti Neuberesinchen paní Luisa.

S ní souhlasí další z obyvatelek sídliště Silvia. „Nám taky nikdo nedá bezplatnou půjčku. Pomoct ano, ale neustále sypat do Řecka peníze, to se mi nelíbí. V Německu je dost lidí, kteří nevyjdou s penězi. Těm má stát pomáhat. Kdyby bylo po mém, vrátila bych euro a vzala bych si zase německé marky.“ Dodává Silvia, která jen potvrzuje, že návrat k marce je v krizových letech lákavá představa pro stále více Němců. A to nejen na ve Frankfurtu na Odrou na sídlišti Neuberesinchen, které čeká definitivní zbourání.