Premiéra opery Toufar v Národním divadle a cena pro dokumentaristku Zuzanu Piussi

Věra Drápelová píše v Mladé frontě Dnes, že inscenace nepůsobí stejně silně, jako Březinovo předchozí dílo vycházející z historie – Zítra se bude. Mezi důvody řadí jednak pominutí efektu překvapení, jednak menší emocionální účinek příběhu kněze Josefa Toufara.

Členky Kühnova dětského sboru se podle Drápelové vryjí do paměti jako neskutečné, mrazivé figury estébáků. Soňa Červená hraje se suverenitou velké herečky, byť její artikulace není vždy zřetelná. A obsazení kontratenoristy Jana Mikuška do role Toufara nemá efekt srovnatelný s prokurátorem v Zítra se bude. Největší roli hrají zhudebněné dokumenty.

Radmila Hrdinová v Právu konstatuje, že příběh umučeného kněze Josefa Toufara se za strohou citací faktů vkládaných do úst trojici protagonistů ztrácí. Režijní pojetí Petra Zelenky zůstává u neosobní citace dokumentů, nepříliš nápaditě ilustrované ať již příslušnými symboly, projekcemi či operně realistickou akcí. Obě kritičky udílejí opeře 65 %.

Jiří P. Kříž navštívil úvodní představení Studia Dva, které otevřelo v Praze stálou scénu na Václavském náměstí, a připravil recenzi pro Právo. Patrik Hartl napsal a nastudoval hru Hlava v písku o životě maďarského mafiána. Inscenaci, v níž se představili Ivana Chýlková a Jan Potměšil, ocenil kritik 70 %.

Petr Fischer píše v Hospodářských novinách o filmu Diana režiséra Olivera Hirschbiegela. Konstatuje, že biografický snímek, který zachycuje poslední dva roky života princezny, působí dojmem, jako by ho točila sama Lady Di.

Za film Křehká identita a celou svou tvorbu dostala slovenská dokumentaristka Zuzana Piussi cenu Andreje Stankoviče. V Lidových novinách najdeme článek právě o československém filmu Křehká identita, který měl včera premiéru. Režisérka se ve snímku zajímá o citové a etické rozpoložení těch, kteří se vnímají jako opravdoví Slováci.

Ve výtvarném pátku, zvláštní straně Lidových novin, najdeme zprávu o dvou výstavách. V Městské knihovně v Praze je k vidění expozice kurátora Karla Císaře Obrazy a předobrazy. Spojuje čtyři současné zahraniční umělce s modernistickým výstavnictvím, surrealistickou typografií a funkcionalistickým sklem. Podle kritika Filipa Šenka je výstava pojata jako velké umělecké dílo.

Jiří Machalický pak píše o výstavě Bio, kterou vytvořila pro Knihovnu Václava Havla Margita Titlová Ylovsky. V titulku se píše o Malování světlem a článek detailněji popisuje: Světelný paprsek se lomí a dopadá tak, že se mění v barevné spektrum a toto nehmotné světlo se stává součástí reálně namalovaného obrazu. Výstava probíhá do 6. října.