Jako nikdy – pestře a krutě
Nový film Jako nikdy českého režiséra Zdeňka Tyce je motivicky a dialogově přetížený, přesto vysoko nad průměrem. Petra Špalková v něm exceluje. Přečtěte si recenzi a poslechněte si vysílání s režisérem!
Zdeněk Tyc je známý jako režisér filmů (např.) Vojtěch, řečený sirotek, Žiletky a Smradi. Jeho kinematografie není zcela vyrovnaná a také ji spolutvoří řada televizních projektů, na kterých se Tyc nerealizoval plně jako autor. Nicméně Tyc rozhodně patří k režisérskému českému nadprůměru, což novým filmem Jako nikdy víc než potvrdil.
Poslechněte si Čajovnu se Zdeňkem Tycem ze čtvrtka 26. září. Kromě režiséra uslyšíte film hodnotit Annu Krutskou (vrchní sestra o.s. Cesta domů, která na filmu spolupracovala konzultacemi) a Jakuba Jiřiště (server Indiefilm).
Společně s debutující scenáristkou Markétou Bidlasovou vytvořil výrazné herecké příležitosti pro ústřední trojici: Petru Špalkovou, Taťjanu Medveckou a Jiřího Schmitzera. Jiří Schmitzer ve filmu představuje umírajícího malíře Vladimíra, jehož blížící se smrt dává do pohybu vztahy mezi lidmi okolo něj. Scénář zpracovává téma naprosto bez iluzí nejen o odcházení ze života, ale především o mezilidských vztazích v průběhu našich životů. Především Petra Špalková z něj vytěžila výkon hodný ocenění a dokázala, že je jednou z nejlepších hereček své generace.
Postav okolo umírajícího Vladimíra je poměrně hodně (dvě milenky, syn, budoucí snacha, přes ně napojené další postavy i farář) a filmu to přináší množství dialogů, které mj. v rámci situace objasňují vzájemné mezilidské vztahy. Mezi nejsilnější momenty patří obrazové odbočky, při kterých je divákům tak trochu uleveno od množství dialogů a které mají metaforický potenciál. (O něco dost podobného se Zdeněk Tyc pokusil se stejným kameramanem, Patrikem Hoznauerem, už v případě filmu Smradi, který s Jako nikdy spojuje víc než jen rodina jako ústřední téma.) Ne že by dialogy byly špatné, nebo jejich kvalita kolísala. S výjimkou některých replik představitelů vedlejších rolí vyznívají autenticky, ale prostě jen jejich kadence, a množství motivů, které přinášejí, je příliš velké. Méně mohlo být více (i za cenu částečného zamlžení minulosti postav). Zbylo by více prostoru pro obraz samotný a dál by se vzdálilo nebezpečí „televiznosti”. Když se na podlaze plácají pstruzi nebo na kamnech bublá marmeláda, obraz je sycený významy i bez dialogů.
Nejpoetičtějším a nejinspirativnějším filmem Zdeňka Tyce zůstává Vojtěch, řečený Sirotek (1989), v rámci herecky zaměřeného komorního dramatu to však Zdeněk Tyc dotáhl ke svému dosavadnímu vrcholu.
Jako nikdy (Česká republika, 2013)Scénář: Markéta Bidlasová (a Zdeněk Tyc)Režie: Zdeněk TycKamera: Patrik HoznauerHudba: Leoš Janáček, Zdeněk Král, KazetyStřih: Vladimír BarákHrají: Petra Špalková, Jiří Schmitzer, Taťjana Medvecká, Marek Němec, Jana Pidrmanová, Zdeněk Palusga, Marek Taclík, Luboš Veselý a další
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
