Jan Macháček: Jak si Amerika škodí a jak nám bude chybět

Již dlouhá léta se v akademickém, politickém i mediálním světě píše o tom, zda nastává období konce americké dominance, kdy Amerika vládla prostoru svobodného, západního světa. Mluví se o roli americké armády, která skutečně nemůže hasit kdejaký regionální konflikt či napětí, experti se různí v tom, zda se Spojené státy umějí zúčastnit pouze dvou nebo ještě případně tří vojenských konfliktů najednou. Mluví se o tom, že i Amerika stárne a počet obyvatel roste jen pomalu a řeč je též o tom, že i ta americká ekonomika už není co bývala.

Ten úpadek, ale možná nebude tak rychlý a taky možná není tak nezadržitelný. Amerika má nejlepší vysokoškolský systém na světě, systém založený na kreativitě a podpoře svobodného myšlení i svobodného nesouhlasu, USA mají nejlepší systém vědy a výzkumu a výborně fungující kapitálový trh, který dává ekonomice dynamiku a určitě je v USA nebývalá svoboda, alespoň v oblasti politického projevu. Krom toho má Amerika stále silný a zdravý podnikatelský duch, který ale funguje navzdory tamější politické honoraci.

Amerika má také skvělou ústavu a zažitou tradici omezování moci, vládu práva, fungující nezávislé soudy a policii i kvetoucí občanskou společnost. V neposlední řadě má Amerika také fungující centrální banku, která – nikoli politici – převedla zemi přes ekonomickou propast. Jenže zhoršují se dvě věci: kromě zvyšující se příjmové nerovnosti a oslabování americké střední třídy je to právě nefunkční stranická politika, která už asi čtvrtstoletí zemi vůbec nic pozitivního nepřináší. Země i politika je hluboce polarizovaná a nenávist mezi oběma tábory je taková, že jsou ochotny zemi i její reputaci a ekonomiku uměle poškodit a to jen ve jménu neústupnosti. Všeobecné zdravotní pojištění se nezdařilo prosadit nadstranicky, a jinak američtí kongresmani přijímají jen občasné slepence přílepků a malých domů reflektujících lobbistické a parciální zájmy.

Zvláště republikánští fundamentalisté z Tea Party se chovají tak, že je nějaká širší zodpovědnost za Ameriku a svět vůbec nezajímá. Zrušit zdravotní pojištění se jim nepovede, protože má prezident právo veta a tak raději nechají zamrznout vládu. A za pár týdnů se to bude dít znova – protože se bude hlasovat pro změnu o dluhových stropech. Většina normálních zemí hlasuje o rozpočtu jednou za rok, Američané ale mají potřebu si to zkomplikovat, když o rozpočtu hlasují za rok vlastně třikrát.

Jenže země jako Česká republika a mnoho zemí v Africe či Asii stále životně potřebují Ameriku jako jakýsi maják či dobrý příklad, jako argument lepší politické praxe. A na rozdíl od Ameriky nemáme ani to skvělé školství, ani fungující právní stát, ani podnikatelský duch a potřebujeme politikům vysvětlovat, proč je klíčové dosahovat konsensu a kompromisu. Brusel jako příklad dobrého vládnutí – to dnes každý chápe jako dobrý vtip. Bohužel se nemůžeme divit, že si spousta lidí od střední Evropy po Afriku řekne, že v té v Americe mají pěkný „bordel“ a že se to možná dělá lépe v Moskvě nebo v Pekingu. Naštěstí je nyní předmětem módního obdivu spíše Merkelová a Německo, případně Skandinávie. Já se přiznám, že patřím ke generaci, která Ameriku dávala za příklad raději. Ale nějak cítím v kostech, že tahle doba asi končí.