Chlupatí krabi samá noha jsou v Číně pochoutkou i nebezpečnou hrou
Některá slova jako by k sobě ani nepatřila. Tak schválně – drahé chlupaté nohy. A když přidáme ještě „na talíři“, vypadá to už jako úplný nesmysl. Ovšem v Číně „chlupaté kraby samá noha“ považují za největší pochoutku, hlavně teď na podzim. Ale pozor, kromě toho, že se u jejich konzumace musí dávat pozor na rovnováhu jin a jang, je třeba počítat s tím, že pochoutka to není zrovna levná.
„Kolik vás je? A jak velkou porci kraba chcete? Čtyři, hm, tak to bude ideální střední velikost za 600 hongkongských dolarů. A jak pálivého ho chcete? Středně?“
Objednávám porci podzimní delikatesy ve vyhlášeném hongkongském podniku. Restaurace s úsměvným jménem Pálivý krab pod mostem je nacpaná k prasknutí. Není se také čemu divit, patří totiž mezi nejlepší rybí kuchyně ve městě. Majitel si také dává záležet. Kraby chodí nakupovat osobně každé ráno v pět hodin na trh.
Samotná příprava není složitá
„Máme kraby z Vietnamu, ti jsou nejlepší. Vám budeme servírovat samce. Ti se totiž připravují s chilli. Krabí samičky se kvůli uchování vajíček nesmaží, ale jen vaří v páře,“ vysvětluje číšník Luo.
Čínští krabi z jezer se obvykle připravují v září a říjnu. Samci v listopadu. Jejich maso je v té době prý nejlepší. Když se ptám na recept, číšník mě nejprve odbude, že je tajný. Po chvíli se ale rozpovídá.
„Krab se naseká a smaží v horkém oleji s chilli pastou a fermentovanou sójou. Až zežloutne, přidají se bylinky a je to. Usmažit ho trvá jen pár minut, asi dvě až tři minuty.“
Příprava kraba tedy není až tak složitá. Komplikované je až všechno okolo.
Krabi v silách jin a jang
„Krab je velmi jinový, a musí se proto jíst s něčím, co rozehřívá: s chilli, zázvorem, octem nebo se má smažit,“ poučuje Susan. Dávat si krabí maso je totiž podle Asiatů nebezpečná hra. Tedy alespoň podle tradiční čínské medicíny. Nikdy nesmíte sníst srdce, které je prý až toxické. Opatrně také musíte kombinovat přílohy a koření.
„Potraviny jin zpomalují krevní oběh. Jang naopak rozehřívají a vytváří se po nich také pupínky,“ zkoumavě mě prohlíží další spolustrávník Larry, který jako většina Tchajwanců na tradiční medicíně vyrostl a věří jí.
K nejlepšímu se dostanete louskáčkem
Od medicíny ale raději unikám zpět k talíři. Krab se už nese a začíná špinavá práce – s louskáčkem.
„Podívej! Prostě se k masu musíš dostat!“ ukazuje Luo, jak kraba rozbít louskáčkem, podobným tomu na vlašské ořechy. Křup!
Je výborný. Zapomínám na všechna nebezpečí, která mě mohou z velkého množství jinového masa postihnout a labužnicky vydloubávám bíle maso z už ne chlupaté nohy. Ještě umýt ruce v citrónové vodě, nevypít ji a je konec hodování.
Už se tedy nedivím, že se ročně uloví až 1,5 tuny krabů. Naštěstí sezóna ještě nekončí!
