„Šlechtictví zavazuje,“ říká Pavel Juřík, autor knihy o rodu Šternberků

A o tom možná v nenápadném náznaku mluvil Zdeněk ze Šternberka, poslední vlastník hradu Český Šternberk, v dobách, kdy mu byl majetek upírán, ale mohl alespoň působit coby tamní kastelán a průvodce turistů po „svém“ hradě.

To už jsou ovšem novodobé dějiny historie rodu, který své dávné předky odvozuje od prácheňského purkrabího Diviše z Divišova, od legendárního Jaroslava, bojovníka proti Tatarům, od soucitné paní Kunhuty, první manželky Jiřího z Poděbrad, od biskupa Jaroslava Ignáce, budovatele barokních Litoměřic.

Jistě nelze opomenout Kašpara Marii Šternberka, jehož jméno zdobí budovu pražského Národního muzea a o kterém se v knize Pavla Juříka dočteme: „Hrabě Šternberk brzy poznal, že v Čechách chybí základna pro pěstování přírodních věd, vydávání odborných publikací i setkávání učenců. Spolu s bratrancem Františkem Josefem Šternberkem se stali hnacími motory založení Vlasteneckého muzea. Kašpar Maria mu pak věnoval svoji rozsáhlou knihovnu, sbírky přírodnin i značnou částku peněz.“

Kniha Šternberkové. Panský rod v Čechách a na Moravě vyšla u příležitosti devadesátých narozenin Zdeňka Šternberka, současného nejstaršího potomka významné rodiny a vlastníka hradu Český Šternberk. Knihu vydalo nakladatelství Universum.

Český Šternberk, Bechyně, Jemniště, Lnáře, Častolovice, Konopiště…, to je jen několik míst spojených se jménem tohoto panského rodu. A že nebyla česká šlechta založená prakticky? To by si jistě nedovolil tvrdit ten, kdo ví, anebo si v knize přečte například, že stavbu trati (Čerčany – Ledečko – Kácov), po které dodnes projíždí Posázavský pacifik, podporovali myšlenkou i činem právě Šternberkové.

„Šlechtictví zavazuje,“ připomíná autor, který se vydal nejen po historických stezkách archivů a dokumentů, ale místa spojená se jménem Šternberk navštívil a knihu doplnil množstvím fotografií, „aristokracie se nepovažuje za uživatele nebo za majitele těch statků, které mají, ale pouze za zodpovědného správce, který ho musí předat dál. A tím předávají i významnou část naší historie.“

Pavel Juřík absolvoval vysokou školu ekonomickou a pracuje jako manažer v bankovním sektoru. Přesto shledal jistý dluh ve zcela jiném oboru - v historii. Po několika knihách věnovaných bankovnictví začal sepisovat historické průvodce minulostí šlechtických rodů. Vydal knihu Jihočeská dominia a za podíl na zlepšení vztahů České republiky a Lichtenštejnska mu tamní hlava knížecího rodu udělila Komandérský kříž řádu za zásluhy.