Rachid Taha: Od té doby, co při spaní zavírám oči, mám otevřenou duši

Klíčem k můzám Rachida Tahy je album Diwan (1998) s coververzemi umělců, kteří byli severoafrickými ekvivalenty Boba Dylana, Bruce Springsteena či Elvise Presleyho. Největší ohlas vzbudila u evropských posluchačů skladba Ya Rayah, zpověď člověka žijícího v exilu, kterou Taha dodnes zpívá na koncertech. Napsal ji Dahman El Harrachi, alžírský básník, písničkář a kronikář vyhnanců, exulantů a věčných tuláků. El Harrachi (1926-1980) označoval sám sebe za "veselého pesimistu". V roce 1949 odešel do Francie, jeho hlas byl silně podbarvený alkoholem i tabákem, doprovázel se na banjo, posluchači ho přirovnávali k francouzskému šansoniérovi Charlesovi Aznavourovi i k mississipským bluesmanům. Tragicky zahynul v roce 1980, když se jeho auto v Alžírsku zřítilo z prudkého srázu.

Méně nápadným klenotem alba Diwan je skladba Bent es Sahra, Dívka ze Sahary, která je o stupínek syrovější a drsnější než ostatní nahrávky - její ostrý rytmus dokonce připomíná staré černošské bluesmany. Taha ji převzal od zpěváka Ahmeda Khelifiho z alžírské části Sahary, v jehož doprovodu dominoval zvuk flétny gasba.

Taha, muzikant s otevřenou duší(rozhovor s Rachidem Tahou, původně vzniklý pro Hospodářské noviny)

Rachid Taha se narodil poblíž přístavu Oranu, který bychom mohli nazvat "alžírský New Orleans". Před sedmdesáti lety patřil Oran k nejliberálnějším městům Středomoří, vedle Arabů tu žila francouzská, španělská a židovská komunita, a kulturní pestrost se promítala i do hudby.

Jak byste popsal krajinu svého dětství?

Země pomerančů a oliv. Oran je jiný než ostatní alžírská města. Ve Francii se mu říkalo Malá Paříž. Bylo to město hudby, hýření i podniků špatné pověsti. Lidé z vnitrozemí tam přijížděli páchat prostopášnosti. Je to velmi živé město.

Máte z dětství nějaké hudební vzpomínky?

Nejslilněji na mě zapůsobila hudba z indických filmů.

Jakou hudbu jste tedy vlastně poslouchal? Indickou nebo západní?

Samozřejmě že obojí. Výsledek jsou Beatles!

Měl jste jako kluk nějaký sen? Že se stanete fotbalistou, hudebníkem?

Rachid Taha |foto: Tomáš Vodňanský

Neměl. Aby se vám něco zdálo, musíte zavřít oči. Já tehdy spal s otevřenýma očima. Od té doby, co je zase zavírám, mám otevřenou duši.

Od dětství žijete ve Francii, ale narodil jste se v Africe. Pokud byste se narodil znovu, chtěl byste být černoch nebo běloch?

Všichni jsme přece původem Afričani! Běloch nebo černoch? Vždyť já jsem obojí. Pokud bych se tedy narodil podruhé, tak jako šeďoch.

Ve Francii žijete jako přistěhovalec. Cítíte se více Alžířanem, nebo Francouzem?

Já o sobě tvrdím, že jsem Alžířan francouzského původu!

Po čem se vám ve Francii nejvíc stýská?

Po vůních.

Setkáváte se jako příslušník arabské menšiny ve Francii s předsudky?

Lidé mi dlouho vyčítali, že používám elektrické nástroje. Tvrdili, že když jsem z Alžíru, měl bych hrát jen na alžírské nástroje. To považuji za určitý druh rasismu. Stejně jako když se mě snaží vecpat do nějaké hudební škatulky.

Na obal jedné vaší dřívější desky se nechal vyfotografovat s odbarvenými vlasy. Co jste tím chtěl sdělit veřejnosti?

Přivedl mě k tomu banální postřeh: všichni kladní hrdinové jsou blonďáci. Tenhle stereotyp převládá ve filmech, TV i v časopisech a proto jsem si ho na chvíli vypůjčil, což vzbudilo určitý skandál.

Někteří Muslimové by svoji dceru raději zabili, než aby ji provdali za křesťana. Jak to berete vy?

Mně to je upřímně jedno, protože mám dítě s katolickou ženou. Tyhle problémy si vymýšlejí muži. Když je žena krásná, tak jediné náboženství je její srdce. To je důležité.

Jaké máte idoly v západní hudbě, a jaké v arabské?

Nemám idoly, mám jen rád některé muzikanty a skladatele. V arabské hudbě to je Farid El Atrache, jehož skladbu jsem natočil na Diwan, nebo egyptská zpěvačka Umm Kalthum. A taky mám rád Motorhead, Talking Heads, Beatles, Led Zepellin, anebo Johnnyho Cashe. Hodně ho poslouchám, mám moc rád country. Takže vlastně jednoho idola mám a tím je Johnny Cash.