Designblok chce zůstat branou středoevropského regionu

31. říjen 2013

Designblok 2013 byl po 15 letech nejstarší a také neuznávanější přehlídkou užitého umění a návrhářství s mezinárodní účastí ve středo a východoevropském prostoru. Jaký byl jubilejní ročník?

"Byli jsme docela spokojeni, jak to dopadlo," říká Henry Wielgus, jejichž realizace s Janem Plecháčem vždy zaujmou, letos laserovou instalací ve skleněném bludišti Heineken a operními lustry pro Lasvit. "To co jsem viděla, bylo velmi zajímavý. Krásný design guide katalog od Martiny Černé, o které zatím není moc slyšet a je to škoda", říká módní návrhářka Hana Zárubová a provokující designér-experimentátor Maxim Velčovský potvrzuje pozitivní hodnocení. "Designblok je odrazem českého designu a spousta lidí tu ukázala skvělé věci."

Aby se mohlo v roce 2013 takhle slavit, muselo uplynout patnáct let. Z obyčejného, prostě dalšího evropského design-weeku se stala největší a také nejuznávanější přehlídka celého středo a východoevropského prostoru. "V Čechách máme největší zájem lidí a také propojení s průmyslem," vybírá hlavní plusy Designbloku Jana Zielinski z pořádající společnosti ProfilMedia.

Design má u nás nejen tradici, ale protože jsme v mudrlandském českém prostředí, také své kritiky a odpůrce, pro které je to jen bublina přiživovaná médii. O to důležitější je umění podívat se na kritizovanou formu pro formu s nadhledem, jak to dokázali mladí reklamní tvůrci v instalaci, kterou neuměli dobře pojmenovat ani sami pořadatelé a pro kterou se vžilo označení, prostě, Hvězdičky.

Nákladové nádraží Žižkov se tento týden v rámci Designbloku proměnilo v jednu velkou výstavu a prezentaci moderního designu. Mimo studentů-výtvarníků v prostorných halách vystavují i renomované firmy

"O kreativcích z reklamy se nemluví jako o umělcích a je to škoda, protože máme dost nápadů. Takže jsme chtěli upozornit na ony hvězdičky v reklamách, které uvádí věci na pravou míru. Takže ukazujeme sedačku, na kterou si můžete sednout jen jednou, anebo třeba triko které nemá díru na hlavu a nemůžete si ho obléknout," říká Jaroslav Mašek z Kaspenu.

Zdaleka nejodvážnějším počinem, který se ale ukázal jako dobrá sázka, bylo Super Studio na Nákladovém nádraží na Žižkově. "Bylo to velké dobrodružství. Produkce nás z počátku varovala, ale nakonec jsme se rozhodli, že do toho půjdeme," říká Jana Zielinski.

Nákladové nádraží se svými omšelými perony a vysloužilými vagony bylo vítanou platformou jak pro zavedené projekty, tak start-upy. Oživlý příběh Nákladového nádraží Žižkov, funkcionalistické stavby od Karla Caivase a Vladimíra Weisse z let 1931 až 1934, vykreslil možnosti a načrtl smysl podobných přehlídek designu. Ten může být zdánlivě samoúčelný, nebo tak syrový, že až pochybujete, zda je to ještě design, ale v obou polohách a širokém spektru mezi nimi, provokuje, inspiruje a přitahuje, láká.

Prostě žije a dává žít, třeba právě takovým projektům, jako je revitalizace zanedbaného vlakového seřadiště. To bylo smyslem Designbloku a jeho předností. Proto letos neuvízl na slepé koleji jediné designové polohy. Chceme potvrdit postavení nejdůležitější výstavy ve střední Evropě, která je důležitá pro kontrakty. Chceme být bránou jak do zahraničí, tak dovnitř do České republiky," dodává Jiří Macek z pořadatelské společnosti ProfilMedia.

autor: dst
Spustit audio