Jako by piloti před chvilkou odstartovali… Vítejte na letišti z 1. světové války
Tak jako každý rok zaplavily v těchto dnech Velkou Británii květy vlčích máků. Jejich nošením na klopě uctívají Britové památku svých veteránů z dávných i moderních konfliktů. V tom jsou obyvatelé Britských ostrovů možná světové jedničky. Spojené království jen těžko hledá konkurenci i v tom, jak atraktivním způsobem dokáže mladším generacím připomínat vlastní historii. Nedaleko Londýna teď skupina nadšenců vrací do původní podoby vůbec nejzachovalejší vojenské letiště z doby první světové války.
Nacházím se v důstojnické koupelně. V zemi vidím ještě otvory, kde byly zapuštěné vany. Mezi nimi stál paraván. Na zdech jsou ještě autentické sto let staré trubky. Vypadá to tu, jako kdyby se každou chvilku měli piloti 37. perutě vrátit.
Nejzachovalejší letiště z první světové války
„Narazil jsem na tohle místo úplnou náhodou na internetu. Sháněl jsem vhodné prostory pro dílnu. V inzerátu stálo jen letiště na prodej. To mě zaujalo, protože jsem sám letec a nikdy jsem si v téhle oblasti ze vzduchu ničeho nevšimnul,“ popisuje zachránce Stow Maries Russell Savory.
„Tady kolem nás je nejvíc zachované letiště z první světové války. Máme tu 22 původních budov, které byly ještě nedávno zarostlé vegetací. Hlodání zubu času neodolaly dřevěné stavby. Některé budovy, jako třeba hangár číslo 1, strhli za druhé světové války,“ říká Russell, jehož projekt na úplné zrestaurování aerodromu získal grant ve výši jednoho a půl miliónu liber.
Šikovný podnikatel dělá všechno možné, aby celkový vzhled letiště i detaily byly autentické. Skleněné tabulky vyráběné podle technologie staré sto let si nechal dovézt až z Ruska. Jen s letadly z první světové války je logicky problém. V budoucnu by jich tu ale chtěli mít 13, z toho tři letuschopné stroje.
Nadšence spojuje také setkávání s lidmi se společnými zájmy
Ve společenské místnosti letiště se o tu správnou atmosféru stará zrestaurovaná pianola z počátku 20. století – pozoruhodný mechanický hudební nástroj. Jeden z party místních dobrovolníků Ian Richmond přede mě staví čaj a domácí koláč. Pro učitele na penzi je pomoc s projektem něčím přirozeným.
„Místní vnímají letiště jako něco cenného, co by se mělo zachovat pro budoucnost. Je zajímavé, že docela dost lidí v okruhu osmi kilometrů nemělo o existenci tohoto místa tušení. Pro mě je práce na letišti taky setkáváním s lidmi, kteří mají stejné zájmy. Je to jako být v práci, ale necítit tlak klasického zaměstnání,“ říká Ian Richmond.
Kladou důraz na původnost
V pohotovostní místnosti letky C 37. perutě to vypadá, jako by piloti před chvilkou odstartovali proti náletu německých bombardérů. Zajímavé je, že piloti tehdy často startovali bez rozkazů, protože komunikace byla velmi zdlouhavá a pomalá. Když viděli, jak nad nimi krouží zepelín, tak nasedli do svých dvouplošníků a prostě odstartovali.
„Jsou tady původní okna, původní dveře, dokonce i krb z holandských cihel je původní – o něj se odborníci hodně zajímají. Okna jsou zvenku pobitá vlnitým plechem, protože se v téhle budově dlouho skladovalo zrní. Támhle tím otvorem nahoře se foukalo dovnitř. Ty praskliny na zdi způsobil tlak opravdu velkého množství obilí,“ dodává Russell Savory.
S letištěm mají ještě velké plány
„Zápisky v letových denících napovídají, že tehdejší stroje byly strašlivě nespolehlivé. Jednou tu během jediného dne havarovala čtyři letadla. Několik pilotů zaplatilo cenu nejvyšší i za své chyby. Ne náhodou tu ve Stow Maries měli márnici. Těm chlapcům vděčíme za mnohé. Vždyť létali na hrozně složitých mašinách a ještě navíc v noci,“ doplňuje Ian.
Nadšenci kolem Russella Savoryho si představují, že by v dohledné době, pokud seženou dalších čtyři a půl miliónu liber, mohli vrátit původní podobu celkem asi 51 letištním budovám. Zájemci se budou moci dotknout a nadýchat unikátní letecké historie staré sto let.
