Ve vlastní šťávě: Kohoutková voda? Nepropadejte panice
Když mi bylo třináct, psal se rok 1989. Vzpomínám si, jak jsem před usnutím ležel v posteli a přemýšlel o tom, jaký bude svět v roce 2000. Tehdy mi to připadalo jako vzdálená budoucnost a měl jsem o ní představy na hony vzdálené tomu, co následovalo. Ale jedna z mých tehdejších vizí se skutečně naplnila: že budeme platit za vodu, až se budeme chtít napít. Že voda zmizí pod zámkem soukromých vlastníků a každý, kdo bude mít žízeň, stane se rukojmím vlastníka pramene a bude pěkně solit...
Letos jsme byli vystaveni kampaním jak milců pití vody z kohoutku, tak celkem agresívní reakci výrobců a producentů vody balené. Ptát se kdo z nich má pravdu a čí argumenty dávají smysl, je celkem zbytečné. Balená to projíždí na celé čáře. Vždycky, když jsem konfrontován s názory posluchačů na mojí rubriku, kromě několika případů kladné odezvy se většinou setkávám s názorem že zbytečně sekýruju, moralizuju a na moje mentorování jsou fandové kritizovaných subjektů zvědaví jen pramálo. Jenže princip, který se vším mým konáním vine jako červená nit, zůstává neměnný. Nepodléhat mediální masáži, používat rozum a rozvážně hodnotit předkládané informace. Nepropadat panice – jak by řekl Stopařův průvodce. Protože přesně na tomhle, totiž na panice, je většinou založena kampaň výrobců balené vody.
Asi jen málokdo vzpomene na to jak hladiny českých médií rozvířili informace o nezaručené kvalitě kohoutkové vody, po níž jako dar z nebes následoval prodej takzvané kojenecké vody. Jak název napovídal, mělo jít o naprosto bezpečný zdroj, vhodný pro ty nejzranitelnější z nás – totiž malé děti. Řekněte nějaké mamině že jejímu andílkovi hrozí nebezpečí, u řady z nich následuje téměř okamžitá reakce: očkování, koupě chůviček, dopování léky, natahování bezpečnostních sítí a zavádění zákazu nočního vycházení.
A setrvačně následovala nabídka vody sycené, nesycené, stolní, obohacené o kalcium nebo vitamíny a s nepřeberným výběrem příchutí. Nulovým obsahem cukru, slazené aspartamem, nebo na hulváta cukrem – jednou z nejstarších drog slušného občana. A tak i přesto, že nám za babku teče z kohoutku jedna z nejlepších a nejlépe ošetřených vod v Evropě, stále ještě vláčíme při pátečním nákupu domů jak mezci předraženou a z regálů velkoskladů řádně odleželou vodu v plastových lahvích. Za cenu, nad kterou srdce hospodáře zapláče v domnění, že si tím cosi jistíme. Podobné argumenty jako použili výrobci balených vod – totiž o zaneřádění vodovodního řadu, by obstál snad na břehu Gangy nebo v australských močálech.
U nás balená voda úplně postrádá význam. Co do obsahu pesticidů, zbytků léčiv, obsahu fluoridů, sodíku, dusitanů a barya, nestandartních či dokonce nepovolených úprav vody – být na místě výrobců balené vody, byl bych jen tiše seděl a tvářil se, že tady vůbec nejsem. Když budete chtít, najdete spoustu a spoustu argumentů, proč se na balenou vodu vykašlat, nelenit a natočit si hrnek pěkně studené vody z kohoutku. A potom snad konečně dojde i na hospody, ve kterých se nestydí říct si za vodu z kohoutku i deset korun, nebo prodávat šunt v plastu dráž než pivo. A to já pivo rád! Jak vidíte kšeft je kšeft. Jenže s takovou dojde i na daň ze vzduchu a kyslík v plechovkách od limonády..
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
