Výstava Pravda a lež dokumentuje filmování v ghettu Terezín v letech 1942-1945

17. listopad 2013

Galerie Roberta Guttmanna Židovského muzea v Praze je svědkem jedné z nejzajímavějších výstav od svého otevření v roce 1999. Vznikla společným úsilím muzea a Národního filmového archivu a nese název „Pravda a lež. Filmování v ghettu Terezín 1942-1945“.

Informace o tom, že se v terezínském ghettu filmovalo, nebyla sice tajemstvím, ale po léta se soudilo, že filmy nacisté po válce zničili. Výstava, která probíhá v pražské Galerii Roberta Guttmanna, přináší na základě bohatého dokumentačního materiálu bližší pohled na tři terezínské filmové projekty SS z let 1942 – 1945.

Nacisté hodlali tyto filmy využít zejména v mezinárodní propagandě, a proto do natáčení zapojili – na rozdíl od filmování v jiných ghettech – také židovské vězně. V případě filmování v Terezíně měli zájem na tom, aby projekty, které měly plnit dokumentační a propagandistickou roli, reprezentovaly navenek osobnosti s určitým uměleckým renomé.

Slavný herec a režisér Kurt Gerron byl v Terezíně vděčným objektem několika karikatur

V případě filmování v roce 1942 dostala příkaz k natáčení pražská filmová režisérka z ateliéru animovaných filmů Irena Dodalová a pro natáčení v roce 1944 byl vybrán populární německý divadelní a filmový herec a režisér Kurt Gerron. Dodnes jsou tito tvůrci spojováni s uvedenými filmy jako „režiséři“, přestože ve skutečnosti filmování řídily úřady z Berlína, Prahy a terezínská komandatura.

První filmová projekce výstavy představuje archivní filmové výstřižky, které se zachovaly z natáčení v roce 1942 a které ze střižny tajně vynesla Irena Dodalová. Inscenovaný dokument popisoval na příběhu jedné rodiny přesun židovských obyvatel z Prahy do Terezína a organizaci ghetta. Dochované záběry doplňují sekvence, které během natáčení pořídil na 16mm film kameraman SS Olaf Sigismund a které byly pro výstavu zapůjčeny z varšavského filmového archivu. Původně natáčená reportáž nebyla dokončena a nedochovala se.

Dokumentace průběhu natáčení, 1942. Na snímku vpravo je Olaf Sigismund a na ruce má prsten cti SS (SS-Ehrenring), který propůjčoval Heinrich Himmler

Také filmy vytvářené v ghettu během roku 1944 a počátkem roku 1945 se nezachovaly. První z nich, reportáž o příjezdu holandských Židů do ghetta, dnes – a také na výstavě - dokládají pouze tajně pořízené fotografie kameramana Ivana Friče z české zpravodajské produkce Aktualita. Ta byla pověřena natočením i dalšího filmu, který byl po léta znám pod názvem „Hitler daroval Židům město“. Když si esesmani promítali na jaře 1945 dokončený film, většina jeho židovských aktérů již nežila. Nedobrovolní statisté - zpívající děti i ti, kteří se na vzniku filmu podíleli, jako byl režisér Kurt Gerron či architekt František Zelenka - byli zavražděni krátce po natáčení v Osvětimi či zahynuli v dalších táborech.

Z původně celovečerního filmu může divák na výstavě v Galerii Roberta Guttmanna zhlédnout dva fragmenty, které zapůjčil Národní filmový archiv v Praze a izraelský památník Yad Vashem. Informaci o nedochovaných sekvencích filmu doplňuje soubor unikátních kreseb holandského kreslíře Jo Spiera právě tak jako archivní a obrazový materiál ze sbírek Památníku Terezín.

Zaměstnanci společnosti Aktualita během natáčení v ghettu Terezín v létě 1944

Výstava „Pravda a lež. Filmování v ghettu Terezín 1942-1945“ přibližuje poprvé širší veřejnosti někdejší snahy nacistů využít filmu pro propagandistické účely. Zároveň dokládá, že ani jeden z jejich projektů nebyl korunován úspěchem a zůstal jen temnou kapitolou historie „konečného řešení“.

Autorky článku jsou kurátorkami výstavy

autoři: Jana Šplíchalová , Eva Strusková
Spustit audio