Cirkus Bukowsky českým seriálům pověst nenapraví
Hrdina nového seriálu České televize má být nejspíš sympatický rošťák, rebel a trochu pako. Nestor je ale jenom pako, Cirkus Bukowsky urputně napodobuje pár let staré trendy a žánrová schémata, publiku nabízí „netelevizní“ vzhled, letecké záběry a plejádu prázdných postav.
Při sledování nového seriálu, který napsal a režíroval Jan Pachl (na kontě má jeden studentský a jeden krátkometrážní snímek a podílel se na televizním seriálu Trapasy) má divák, který zná pár seriálů a filmů z poslední doby, neodbytný pocit jako by to všechno už stokrát viděl. V Cirkusu Bukowsky se dají najít typy záběrů, typy postav, i typy dějových zvratů, které má autor buď pořádně zalezlé pod kůží nebo je k sobě do výsledného tvaru poslepoval cíleně – poptávka po něčem, co by vypadalo světově, tu přece je.
Seriál se snaží vypadat trendy od samého začátku, postavy v úvodní titulkové sekvenci jsou zmraženy v pohybu do komiksového obrázku, estetika cirkusu rezonuje se současnou oblibou všeho vintage a retro. I Guy Ritchie poslal Sherlocku Holmesovi v poslední filmové adaptaci do cesty cirkusovou věštkyni. Vypadá to, jako by se právě u Ritchieho autor inspiroval nejvíc.
Nestor Bukowsky (Pavel Řezníček) je poté, co utrží první ránu pěstí, vidět v nápodobě slavného záběru ze Sbal prachy a vypadni, kde hlavní hrdina po prohře v kartách odchází z místnosti v mdlobách s kamerou připevněnou k sobě samému tak, aby snímala jen jeho obličej a ubíhající okolí. Psychedelický efekt se seriálu daří napodobit jen částečně. Na to, aby divák sežral to, co už dobře zná, by Pachl potřeboval alespoň lepší herce. Častá snímání Bukowskyho auta z vrtulníku ve chvílích, kdy řídí a mluví sám k sobě, měla být možná efektními intermezzy. Tempo příběhu na chvíli zvolní a publikum má čas si nad Bukowskyho osudem zameditovat. Příliš přirozeně ale ve státě, kde je nejdelší dálnicí rozkopaná déjednička, nepůsobí. Člověk si spíš klade otázku kam ten Bukowsky pořád jezdí, když je většinou pořád v Praze.
Postavy příběhu o nabubřelém třicátníkovi, kterému někdo zabije milenku, jsou většinou silně zjednodušené, místo opravdových lidí v seriálu vystupují typy – zhrzená manželka, správnej polda, mrtvá problémová holka, bezskrupulózní podnikatel. Správnej polda v podání Hynka Čermáka je do případu vraždy sám zapleten. Ostatní policisté jednají podle pokynů bezskrupulózního bosse (Jaromír Hanzlík je tu podobně kožený jako v Sanitce 2) a správného poldu z práce na případu vyštípou. Policista Kuneš se tak rychle stává v téhle mizérii Bukowskyho parťákem a vraha milenky jich obou se pak snaží najít společně.
Bukowsky kvůli provalené nevěře přijde postupně o střechu nad hlavou (z bytu ho vykopne naštvaná manželka), o peníze (konto mu zablokuje naštvaná manželka) i o práci (učí na pražské fildě psychologii nebo sociologii). Na to, že se naráz ocitl sám na ulici, je celkem klidný. Ubytovává se dočasně v maringotce v cirkusu, kterou mu odkázala tajemná příbuzná, seznamuje se s hřmotným cirkusovým principálem a jeho hezkou dcerou. V běhu si střihne jedno drobné hrdinství – seřve nepříjemnou bankovní úředníci a vyjeví jí, že vede nudný a banální život. Po vzoru noirových hrdinů mluví často zastřeným hlasem sám k sobě. „Kdyby byl život jednoduchej jako mlácení míčkem o zeď, měl bych celkem snadnej život," říká si stylově na squashi.
Bukowsky měl být patrně sympatickým rošťákem, někým jako je Hank Moody v Californication, se kterým sdílí zálibu v sexu. Pavel Řezníček ale na rozdíl od Duchovnyho nevypadá, že by měl ženy rád nebo to s nimi příliš uměl, většinou se mu prostě jen tak svléknou, aby od nich pak mohl znuděně odcházet nebo hloupé husičky odhánět. „Jako většina žen měla Edita všude jen jedno heslo,“ dává Nestor na srozuměnou, že pokud jde o holky, je velkým znalcem. Svým komentářem jedné z náhodných afér se vyznává z toho, že mu sex „na chvíli pomohl, ale ráno už byl zase tím stejným člověkem.“ I noirovému hrdinovi musí ale publikum silácké řeči věřit.
Kdyby byl seriál jenom prázdná kopírka nedávno prošlých trendů, která neumětelsky využívá žánrová klišé, dalo by se nad ním s úsměvem mávnout rukou. Koneckonců, muslimové ani Romové v tomhle seriálu na rozdíl od Sanitky 2 ještě nikomu nezkřivili vlásek. Skutečnost, že je hlavní hrdina bezpáteřní seladon, který ve chvílích převahy připomíná výtvarníka Černého a ve chvílích beznaděje zmatené postavy Tomáše Matonohy, je ale trochu trapná.
Současné populární seriály na dostatečně dlouhé ploše několika sérií ukazují charakterové proměny svých hrdinů, naznačují tekutost jejich identit nebo experimentují s vypravěčstvím. I v žánrových seriálech vystupují nejednoznačné postavy, které často reprezentují společenské fenomény, stereotypy se zpochybňují a od žánrových klišé si tvůrci drží znatelný odstup, pokud si z nich přímo nedělají legraci. Cirkus Bukowsky tak uplatňuje pouze jeden ze současných trendů - snahu vypadat filmově.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
