Včasná péče může postiženému dítěti změnit život
Když se rodičům narodí postižené dítě, oběma partnerům se změní od základu život. Často řeší velmi komplikovanou situaci, jak o něj co nejlépe pečovat. Jenže ne vždy je to úplně snadné. V České republice funguje zhruba čtyřicítka pracovišť pro ranou péči, která nabízejí službu právě rodinám s hendikepovanými dětmi. Odborní poradci pomáhají hlavně v začátcích, přivážejí dětem hračky i speciální pomůcky.
Na jejich služby teď upozorňuje šestý ročník osvětové kampaně Týden rané péče, do které se od 25. listopadu do 1. prosince zapojila zhruba třicítka pracovišť. „Mottem letošního ročníku je Raná péče spolupráce i s vámi. Chceme vyzvat všechny z okolí, aby pomohli lidem s dětmi s postižením. Ta profesionální služba totiž už nestačí,“ vysvětluje radní Společnosti pro ranou péči Terezie Hradilková.
Byl to zázrak?!
Služby odborných poradců pro ranou péči, které jsou zdarma, využívají v Česku stovky rodin. „Každá rodina má svého poradce, který s ní po určitou dobu pracuje. Rodiče jsou s námi v kontaktu prakticky od narození až do maximálně sedmi let dítěte. Tak období vymezuje zákon o sociálních službách,“ vysvětluje odborná poradkyně Martina Papoušková z českobudějovického střediska.
Sama se v současné době stará asi o padesátku rodin z jižních Čech a části Vysočiny. Pokud dítě potřebuje ještě další odbornou nebo lékařskou pomoc, poradkyně rodině doporučí jiné specialisty. „Máme přehled o tom, co může rodina potřebovat, takže jim doporučíme další specialisty, jako třeba rehabilitaci,“ říká Martina Papoušková.
Martina Papoušková pomáhá rodině Kateřiny Mužíkové, které se narodil postižený chlapec. „Po porodu lékaři zjistili, že se mu neodsává mozkomíšní mok z mozku a začal krvácet do mozku. V Plzni ho operovali s prognózou, že bude na devadesát procent ,ležák‘. Kateřina ale odmalička s dítětem poctivě cvičila, vyhledala pomoc střediska rané péče, kde jí poradili, jak rozvíjet a pečovat o postiženého syna.
„Dnes syn chodí a normálně myslí a naše diagnóza je lehčí forma dětské obrny. Má sevřenou pěstičku, napadá na jednu nohu a jedno očičko mu šilhá.“ Popisuje Kateřina Mužíková a dodává: „Opravdu jsem věřila a věděla jsem, že i kdyby se to nepovedlo, tak si ho domů vezmu. Myslím si, že u nás to byl opravdu zázrak, protože ty prognózy byly strašné.“
Léčba hrou
Také Marta Bedlánová jako odborná poradkyně ze Společnosti pro ranou péči jezdí do rodin, které mají těžce postižené děti. „Pomáhám například rodině, do které se narodila těžce kombinovaně postižená holčička. Ta má postižení zraku, hypotonie a srdeční vadu. Snažíme se pracovat na rozvoji zrakového vnímání tím, že si hrajeme s kontrastními barvami nebo světelnými hračkami. Snažím se upoutat její pozornost.“
Poradkyně nepracuje pouze s dětmi, ale také s rodiči, kteří se dostali do těžké životní situace. „Snažím se jim ukázat, jak mohou sami s dítětem cvičit a pak už záleží hodně na nich,“ popisuje Marta Nedláhová.
Hračky – které pro rozvoj dítěte používá – jsou speciálně upravené tak, aby děti hmatem nebo sluchem dokázaly rozluštit například princip domina nebo pexesa. „Máme třeba zvukové pexeso, které spočívá ve vyhledávání stejně znějících kostiček. Podobně hmatové pexeso spočívá v tom, aby děti k sobě přiřadily stejné předměty podle tvaru,“ popisuje pomůcky pro nevidomé děti Marta Bedlánová.
Hračky pomáhají dětem v rozvoji nebo také stimulují jejich slabý zrak. Například v knížkách děti přejíždějí prsty přes jednotlivá zvířata, která jsou ze speciálních látek a materiálů. A napodobují tak opravdovou zvířecí srst. „Záleží na míře postižení dítěte, snažíme se vybírat tu nejvhodnější hračku.“
Finance do devastačních ústavů
Střediska rodinám pomáhají po celé České republice, popisuje Martina Dunděrová, ředitelka Společnosti pro ranou péči, která podporuje děti se zrakovým nebo i s kombinovaným postižením. „Máme šest pracovišť a pomáháme 400 rodinám v Česku a kapacita všech společností v Česku je až 2000 rodin.“ Rozhodující je udržet postižené dítě co nejvíce v přirozeném prostředí, aby nemuselo být v ústavní péči.
Podle Martiny Dunděrové není český systém sociální péče o hendikepované úplně ideální. Stále mnoho postižených dětí končí v ústavní péči, aniž by měly kontakt s vlastní rodinou. „Už padesát toto víme, ale v Česku jsme nestihli reagovat na zjištění, že institucionální péče je devastační,“ souhlasí Terezie Hradilková. „Máme totiž velkou úctu k institucím. Stát musí deinstitucionalizaci zavést postupně. Musí najít rodiny, které se budou o postižené děti starat a pak začít rušit ústavy. Ale tyto pobytové služby nelze zrušit všechny, to prostě nejde,“ popisuje možnou cestu radní společnosti Terezie Hradilková.
Nestátní organizace získává na služby peníze z více zdrojů. „Snažíme se nalézt sponzory a nebýt závislí pouze na státu. Ten nám totiž hradí 50 až 60 % rozpočtu. Takže se obracíme na nadace a obce, kde dítě vyrůstá,“ vysvětluje ředitelka Společnosti pro ranou péči. Organizace oslovuje také jednotlivé mecenáše, kterých ale zatím v České republice není mnoho.
Osvětová kampaň Týden rané péče pokračuje až do neděle. Například v pátek se mohou lidé podívat na Dny otevřených dveří v regionálních pracovištích v Českých Budějovicích a v Olomouci. V sobotu pak pokračuje program pro rodiny v Ostravě. Všechny akce jsou na internetových stránkách ranapece.cz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
