Rudolf Kučera: Vládněte, ale na paměť národa nesahejte

Nikdo snad nemůže popřít, že to byla pro velkou část společnosti doba nesvobody, pracovní povinnosti, zásadního omezení soukromého vlastnictví, výjezdních doložek, nedostatku všeho možného atd. Někteří lidé říkají, že před listopadem1989 bylo lépe, ale patrně trpí naprostou ztrátou paměti a soudnosti. Nebo prostě žádnou paměť nemají. Proto i kvůli těmto lidem je třeba stále osvěžovat historickou paměť národa, připomínat si nacistickou okupaci, vítězství komunismu v roce 1948, jeho oběti, okupaci v roce 1968 a dobu tzv.normalizace a její dusivou atmosféru, která byla s celonárodním nadšením ukončena v listopadu 1989.

To, že ještě nedávnou vládu pravice vystřídá vláda ČSSD je normální demokratickou změnou, kterou prožila vetšina velká část evropských států. A děje se to i v opačném směru, v mnoha zemích vystřídala vládu levice vláda pravice. Je to jeden ze základních principů demokracie, možnost politické změny z vůle občanů. Ohrožení demokracie může nastat hlavně v tom případě, že někdo, ať již ze strany levice nebo pravice, chce změnit paměť národa, přepisovat dějiny. To, že KSČM dnes podporuje ČSSD není nic nového a ani neobvyklého. Co jiného mají dělat? Jistá část voličů je stále volí a posílá do parlamentu, jenže nikdo s nimi nechce do koalice a navíc dobře vědí, že velká část společnosti jim nevěří a bojí se jich. Právě z důvodu historické paměti národa. Proto se musí snažit tuto paměť nějak změnit. Jinak vyložit únor 1948, najít v době nesvobody nějaká pozitiva, okupaci Československa vyložit jako výsledek nějakých historických trendů, normalizaci jako dobu, která neměla totalitní rysy, dnešní KSČM jako úplně jinou stranu, která s minulostí nemá nic společného atd.

A tak je třeba si říci, že pokud se ČSSD se nespokojí s tím, že KSČM bude pouze pragmaticky využívat k podpoře své vlády, ale připojí se k její snaze přepisovat historickou paměť národa, pak teprve nastane nebezpečí pro naši demokracii. Mám na mysli především snahu změnit určité zákony, které za prezidentování Václava Havla daly jistou kostru národní paměti. Každý občan má pochopitelně právo vykládat si minulost jak chce, ale tento výklad by se měl pohybovat v rámci zákonů, které byly přijaty českým parlamentem a posvěceny Ústavním soudem, a navíc jsou v souladu v evropským vnímáním práva a spravedlnosti, kodifikovaným opět v evropském zákonodárství. Jinak se naše společnost bude rozpadat nejenom politicky, ale i duchovně.