Jan Fingerland: Sinajská cesta do otroctví

Jak vyplývá ze zprávy, která byla předložena Evropskému parlamentu, na Sinajský poloostrov bylo v posledních letech zavlečeno kolem 30 tisíc Eritrejců, Súdánců a případně Etiopanů. Jde o lidi unesené do pouště, aby od nich jejich únosci mohli vymáhat výkupné. Tito lidé jsou spoutáváni řetězy, biti a znásilňováni.

To vše je možné mimo jiné kvůli tomu, že egyptská vláda ztratila nad děním na Sinaji kontrolu a kriminální sítě tak mohly tamní rozsáhlé území začít nerušeně používat pro své účely. Podle dvou autorek zmíněné zprávy se na otřesné praxi nemohou nepodílet i eritrejské a částečně i súdánské úřady. Podle zprávy je nepředstavitelné, že by v těchto autoritativních státech mohly být bez spolupráce části státního aparátu zavlékány tisíce lidí do zahraničí, ať už z Eritreje anebo ze Súdánu, kam mnozí Eritrejci prchají, aby si zachránili holý život.

Jejich cesta pak někdy nedobrovolně pokračuje na Sinaj, kde jsou zadržováni a mučeni, dokud za ně jejich příbuzní nezaplatí i na evropské poměry tučné výkupné. Únosci je mezi tím často předprodají sinajským beduínům, kteří tento novodobý obchod s lidmi dokončí.

Už dříve ležela Sinaj na cestě za svobodou nebo i záchranou života pro řadu Afričanů, kteří se chtěli dostat do Izraele. Zejména křesťané z Jižního Súdánu, ale také muslimští obyvatelé súdánského Dárfúru, Eritreje a Etiopie považovali cestu do židovského státu za nejsnazší možnost, jak dosáhnout záchrany. Tato cesta byla nebezpečná nejen kvůli zrádným převaděčům a beduínským gangům, ale i nevybíravému jednání egyptských pohraničníků.

Rostoucí příliv afrických uprchlíků, který dosáhl počtu desítek tisíc, však začal děsit i Izraelce, kteří na hranici s Egyptem vystavěli bariéru, podobnou té, jakou postavilo třeba Řecko na hranici s Tureckem, aby zabránilo přílivu prchajících Syřanů, kteří nechtěli zůstat v Turecku. Tato sinajská bariéra však jen zesiluje moc kriminálních gangů nad těmi, kdo na Sinaj uprchli nebo tam byli zavlečeni.

Ze Sinaje se i jinak stala nebezpečná zóna. Relativně nedaleko od poklidných letovisek se odehrávají nejen tisíce afrických tragédií, ale i drsná střetnutí mezi egyptským státem, nespokojenou částí beduínů, a případně i různými islamistickými organizacemi, které ze Sinaje dělají nový Afghánistán či Somálsko.

Jen za poslední měsíce v boji s islamisty nebo při bombových atentátech zahynuly až dvě stovky egyptských policistů a vojáků. Egyptská armáda však postupuje také velmi tvrdě, z velkých částí Sinaje udělala uzavřené zóny, kam nikdo nesmí a na boj s džihádisty tvrdě doplácí tamní obyvatelé. To jen zvyšuje napětí mezi káhirskou vládou a obyvateli Sinaje, kteří se už desítky let cítí být zanedbáváni a protestují proti svému ekonomickému i politickému postavení.

To jen dále přiživuje ochotu některých beduínů spolupracovat s nejrůznějšími islamistickými organizacemi, od různých odnoží Al Kajdy až po spolupracovníky palestinského Hamasu, který to má z Gazy na Sinaj doslova za rohem. Osud Afričanů na Sinaji i tamní bezpečnostní krize jsou úzce provázanými problémy. Jejich řešení však nespočívá jen ve vojenském ovládnutí Sinaje, ale také ve vyřešení politické a ekonomické krize jak v Egyptě, tak i celé severovýchodní Africe.