Uprchlíkům v nepokoji zmítané Středoafrické republice nabídli útočiště také misionáři
Už od březnového svržení bývalého prezidenta Françoise Bozizého trvají nepokoje ve Středoafrické republice. Francouzské jednotky, které dostaly mandát OSN, od pondělí odzbrojují rebely. A podle posledních zpráv se jim situaci v hlavním městě Bangui daří stabilizovat. Misii v městě Bozoum pomáhá také česká organizace SIRIRI. S její podporou tam letos působí také Vojtěch Bílý.
Jaká je situace v Bozoum aktuálně?
„Prozatímní klid. Situace v Bozoum byla teď po několik dnů velmi napjatá, nicméně můžeme říci, že jakýsi proces návratu k normálu už asi započal. Byť bych řekl, že to bude asi proces dlouhý, protože ty události v posledních dnech napáchaly mnoho škod materiálních, ale i mnoho škod v mezilidských vztazích.“
Jak jste prožívali ty nejbouřlivější dny, jak to vypadalo v misii?
„Minulý týden u nás ty nepokoje vypukly v pátek někdy kolem druhé hodiny odpoledne. V první řadě je to určitá bezmoc. Většina lidí začala utíkat do lesů, nebo do okolních polí nebo právě také k nám na misii, kde vznikl takový menší provizorní uprchlický tábor, kde aktuálně čítáme 4500 uprchlíků. Ale zároveň také spousta lidí zůstala v Bozoum, zejména právě muslimové, kteří se ozbrojili mačetami a po domácku vyrobenými zbraněmi.“
Vy jste říkal, že se vám tam teď nahrnulo 4500 uprchlíků. Jak velká ta misie je? Na co je běžně koncipovaná? Na jaký provoz?
„Naše misie tady v Bozoum je poměrně veliká, k našemu štěstí. Součástí toho komplexu je základní škola, střední škola, sirotčinec a tak dále. Máme poměrně široký prostor k tomu, abychom ty lidi mohli někde uložit, máme tu docela dobrý zdroj vody a taky jsme tu měly nějaké rezervní zásoby od mezinárodního World Food Programme. Ta misie na to vybavená je, byť samozřejmě tohle to je provizorní stav a nelze takhle zůstat příliš dlouhou dobu, protože se samozřejmě začínáme potýkat s problémy týkajícími se hygieny a i bezpečnosti.“
Jak dlouho odhadujete, že je nutné, aby tam ti uprchlíci ještě museli zůstat, kdy myslíte, že se budou moci pomalu vracet do svých domovů? Pokud se do nich vůbec můžou vracet?
„Tohle je otázka, která tu určitě trápí všechny. Teď se snažíme vyjednávat s přítomnými rebely, se zástupci muslimů. Snažíme se vést konstruktivní dialog, abychom vytvořili podmínky pro to, aby se lidé mohli vrátit do města, protože aktuálně ve městě prostě podmínky nejsou, byť se ta situace neustále každým dnem zlepšuje.“
Vy jste zmínil vztahy křesťanů a muslimů. Jaké byly před těmi nepokoji?
„Já jsem rád, že se ptáte, protože to je otázka, která médii hodně otřásá. Středoafrická republika žila po spoustu let v míru. Nebyly žádné velké tlaky mezi jednotlivými komunitami. Tady žijí všichni společně. Příkladem je i naše škola, kde já učím. Mám ve třídě jak muslimské, tak křesťanské děti a nikdy s tím nebyl problém. Problémy vlastně nastaly po březnovém převratu. Musíme si uvědomit, že Seleka není žádná islamistická organizace, protože oni se vlastně za islám trochu schovávají. Jsou to obyčejní zloději, obyčejní vandalové, kteří nějakým způsobem využili situaci v zemi pro svůj vlastní prospěch. Docházelo k represáliím zejména vůči křesťanské populaci. Což se postupem času vyhrotilo. A ten dnešní odpor právě ze strany Středoafričanů původně nebyl směřovaný vůči muslimům, byl směřovaný vůči Selece. Vznik milice anti-balaka, o které se dneska mluví, byl za účelem odstranit rebely ze Seleka. Bohužel se na to navázaly další věci a vznikly určité nepokoje právě i mezi těmi jednotlivými komunitami. Anti-balaka zabije dva muslimy, Seleka následně přijde a vyvraždí celou vesnici. A je to zkrátka takový nekonečný boj. K naší smůle a k smůle občanů Středoafrické republiky.“
