Ochrana ptáků? To není jen plné krmítko
V předvánočním čase, kdy se v médiích objevují četné rady a návody kde, čím a jak plnit nejrůznější ptačí krmítka, řada vlastníků domů finišuje s podklady pro rekonstrukce, plánované na příští stavební sezónu, aby si včas zajistili potřebné stavební povolení. Tyto úpravy však často znamenají zánik hnízdišť ptáků, kteří jsou na soužití s člověkem zcela závislí.
Česká společnost ornitologická (ČSO) již téměř 10 let vyvíjí úsilí na ochranu hnízdišť ptáků na budovách. Jako první, tzv. vlajkový druh byl vybrán rorýs obecný, který se stal Ptákem roku 2004. Postupně se podařilo prosadit některá technická řešení na ochranu jeho hnízdišť, vytvořit metodický materiál pro úředníky, kterým usnadní výkon státní správy, a zvýšit právní povědomí stavebních společností i samotných vlastníků domů.
V tomto roce ornitologové zaměřili díky grantové podpoře Magistrátu hl. m. Prahy svou pozornost na další ryze synantropní druh – jiřičku obecnou. „Dá se říci, že jiřičky jsou na člověku zcela závislé, a to už od konce 19. století. Dnes hnízdí 100 % našich jiřiček na lidských stavbách“, říká Lukáš Viktora z ČSO a dodává: „Rekonstrukce a zateplování panelových domů, spojené často se zasklíváním lodžií a výměnou původních oken za nová, plastová, zpravidla znamená zánik hnízdišť, jejichž původ sahá až do období, kdy byly tyto domy vystavěny“.
Příliš mnoho problémů při budování hnízda
Podobně jako rorýsi jsou i jiřičky na své hnízdiště silně fixované a jen obtížně si za zaniklé hnízdiště hledají náhradu. Jenže to není vše. Kromě problému kam hnízdo postavit musí řešit i problém z čeho jej postavit – bláta, které ke stavbě svých hnízd nutně potřebují, je dnes ve městech nedostatek.
A když už se stane, že místo, kam jsou jiřičky zvyklé hnízda stavět rekonstrukci „přežije“, je například po zateplení, opatřeno fasádní barvou, která dnes už neobsahuje tak vysoký podíl vápna a cementu, takže je méně nasákavá. Výsledek je pak často žalostný – hnízdo poté, co do něj jiřičky nakladou vejce nebo v něm povyrostou mláďata, jejich váhu neudrží a padá. Ve spolupráci s výrobci nátěrových hmot budou ornitologové hledat funkční a ekonomické řešení.
Proč nám vadí?
Lidé ostatně často hnízda shazují sami – vadí jim trus, který se pod hnízdem hromadí. Místa, kde jiřičky hnízdily, pak opatřují nejrůznějšími zábranami – vlajícími igelitovými taškami, kompaktními disky nebo hadry. Kromě toho, že takové počínání je nezákonné, je často i ukvapené a zbytečné. Tam, kde je to možné, postačí 40 cm pod hnízdo umístit asi 20 cm širokou podložku, která trus zachytí a z ní pak zhruba dvakrát za rok trus odstranit.
Naděje do budoucna
„Naštěstí jsou jiřičky ochotné se přizpůsobit a tak vezmou zavděk nabídnutým umělým hnízdem, vyrobeným z dřevobetonové směsi nebo pálené hlíny a umístěným na místo původních hnízd. Dokonce se vyskytly i případy, kdy nepohrdly budkou pro rorýse, umístěnou na stěně domu“, podotýká Lukáš Viktora z ČSO. Jiřičkám tak do budoucna svítá jistá naděje. Nakolik se však potká s realitou, záleží především na nás.
A tak, až budete přemýšlet nad projektem plánované rekonstrukce a rozhodovat o osudu hnízd, přilepených v nikách oken, v lodžiích nebo pod převislými římsami vašich domů, zvažte, zda je opravdu nutné jiřičky o domov připravit. A pokud nevlastníte dům a chcete jiřičkám pomoci, stačí zaregistrovat jejich hnízdiště ve volně dostupné databázi, která je umístěna na stránkách rorysi.cz.