Popová deska roku servíruje antihvězdný portrét Beyoncé

Eponymní deska R&B zpěvačky navíc vychází v novátorském formátu videoalba. Každá ze čtrnácti skladeb je tady opatřená klipem (Hype Williams, Terry Richardson, Jonas Akerlund a další), které tak dohromady dávají jakýsi opulentní klipový film.

Od pohyblivých obrázků doporučuji začít. Ačkoliv album Beyoncé skvěle funguje i jako samostatné audio, klipy dodávají tématům alba zřetelnější obrysy. Úvodní Pretty Hurts je o tom, že krása bolí, zpracování Ghost je efektně minimalistické a jeho sourozenec Haunted srší chytrými odkazy na ženskou klipovou historii od Grace Jones přes Madonnu až po Lady Gaga. Mohl bych pokračovat, každý klip přidává do mozaiky portrétu Beyoncé jeden kousek. Že máte před sebou něco opravdu výjimečného, vám ale dojde nejpozději s dechberoucím klipem k No Angel se syrovými obrázky z jejího rodného Houstonu.

Poselství je jasné už po třetině klipů – Beyoncé na nové desce není za paničku z bohaté domácnosti ani za milující matku středního věku či žhavý sex symbol, ale hlavně za sebe, něco, co se skrývá pod všemi těmito rolemi. Pokud vás – stejně jako mě – americká R&B superhvězda dosud trochu odpuzovala jako chladná sexy mašina jdoucí nekompromisně za svým cílem stát se popovou královnou, na své páté studiové desce ukazuje trochu jinou tvář – holky, která si svoji cestu na vrchol musela zatraceně tvrdě vybojovat a teď – posílená zkušeností matky – konečně našla pokoru. Díky tomu působí Beyoncé v kolekci nových skladeb nejvíce lidsky za celou svoji kariéru.

Deska je vlastně postavená stejně velkoryse jako všechny její studiové nahrávky – jsou tady klubové hymny s hiphopovými beaty (No Angel), větší než velké soulové balady (Heaven), odkazy na zlatou éru diska (Blow) anebo obligátní rapová kolaborace (Drunk in Love, samozřejmě s hostujícím Jay Zem). Všechno prostě tak, aby to pokrylo co nejširší demografii rozhlasových posluchačů, jenže snad poprvé v její kariéře nemáte ten neodbytný pocit, že místo hudby posloucháte marketingové rovnice.

Beyoncé – Beyoncé |foto: Columbia Records

Beyoncé a její tým hvězdných spolupracovníků (Timbaland, Pharrrell, The-Dream a další) si tentokrát dali záležet, aby skladby nepůsobily nijak nabubřele, přednost má strohý minimalismus, a když Beyoncé nakonec sáhne po svých proslavených vokálních píšťalách, je to výhradně v momentu, kdy se to skutečně hodí.

Těžko říct, jestli deska vůbec vygeneruje nějaký hitový singl – rádiím předhozené „kusy“ XO a Drunk in Love byly vybrané nejspíše proto, že působí na první poslech nejčitelnějí. K těm hitovějším skladbám si připočtěte ještě klasické rádiové R&B Jealous. Jinak ale z desky vystupuje spíše třeba temná šestiminutovka Ghost / Haunted, při které producent Boots dost možná opisoval od Buriala. Skladba ***Flawless zaujme samplovaným projevem nigerijské feministické spisovatelky Chimamandy Ngozi Adichie i trapovým beatem a Mine je další šestiminutová koláž vycházející z melancholického stylu, který na svých deskách pěstuje Drake (ten se zde objevuje jako host).

Páté album Beyoncé je všechno to, co není poslední deska jejího manžela Jay Zho. Místo znuděné celebrity, která marně hledá, co by ještě světu mohla říct, tu máte věrohodný a mnohovrstevnatý obraz ženy po třicítce jako hrdinky mnoha příběhů, které mají mnohdy zatraceně daleko k hollywoodskému kýči. Vypadá to, že Beyoncé tady po deseti letech své sólové kariéry objevila cestu, jak se skutečně dostat na popový vrchol. Tohle je popová deska právě končícího roku.

Hodnocení: 85%
Beyoncé – Beyoncé (2013)