Aleš Loprais prozradil rodinné tajemství
Jméno Loprais zavazuje. Své by o tom mohl hodiny vyprávět synovec Karla Lopraise Aleš. Jeho strýc totiž dokázal vyhrát s Tatrou šestkrát slavnou Rallye Dakar. Aleš Loprais po něm převzal rodinný závodní volant a hned při své první účasti v roce 2007 dojel třetí. Letos ho ale čeká jiná premiéra spojená s rodinným tajemstvím, které se od nás dozvíte jako první. Ještě předtím ale našemu dakarskému reportérovi Janu Říhovi Aleš Loprais vysvětlil, proč má jeho nová Tatra jméno Královna.
„Já jsem ji záměrně nazval Královnou, je to ženské jméno, protože je to ta Tatra, abych byl na ní jemnější, protože tady dostane pořádně za uši. Respektive každý stroj tady dostane hodně za uši a je to těžký závod. Věřím, že připravená je dobře a jestli hovořím pravdu nebo se mýlím, to nám ukáže až průběh soutěže, ale udělali jsme v rámci našeho rodinného týmu maximum.“
Aleši, já bych chtěl pogratulovat, protože, pokud vím, tak jste se zapříčinil o to, že máte nástupce a dokonce stejného jména. Jak to je?
„Je to tak, je to Alex, narodil se mi krásný syn. Všechno funguje a věřím, že jednou převezme žezlo. Já osobně bych ho do toho chtěl posadit už někdy ve čtrnácti letech. Záleží, jak se mu to bude líbit, protože vím, že kluci k tomu tíhnou, ale je to v genech, tak věřím, že bude minimálně po mně.“
Nezpomalí vás to? Říká se, že každý jezdec, když má rodinu, má dítě, tak ho to zpomalí, jak to cítíte vy?
„Naopak, já jsem mu to řekl už v kolíbce. Říkal jsem mu, ať se nebojí, že mě to nezpomalí, ale naopak. Kvůli němu musím letět.“
Vy si trasy Dakaru vždycky načtete, jste připravený. Jak vidíte Dakar tentokrát? První polovina v Argentině, potom Chile.
„Bude to těžký, protože za posledních sedm let, i včetně dvou posledních afrických ročníků, to dlouhý a těžký Dakar nebyl, respektive dlouhý. Jestli bude těžký, se uvidí, ale délka o něčem napovídá a už minimálně to, že člověk pojede etapy přes 600 kilometrů – jedna má 650 kilometrů. To jsou ostré erzety. Denně najedeme kolem 800 až 900 kilometrů. Je to opravdu dlouhé a člověk je vyčerpaný. Pro servisy to bude těžké, pro asistence, kluci budou mít v noci málo času na práci. Myslím, že se Dakar vrací ke kořenům a že velká část účastníků nedojede a já plně věřím, že budeme v té šťastnější půlce, která to dá.“
Vy budete určitě hodně přemýšlet, jak jet, aby technika vydržela, protože o 50 procent víc rychlostních úseků máte oproti loňsku, to je strašně velká porce. Jak se dá jet mnohem víc kilometrů v ostrém tempu?
„Honilo se mi to neustále hlavou, jsou dvě taktiky. Buď si vyjet náskok, což je samozřejmě ideální v rámci nějakého velikého týmu, kdy se na kamionu mění úplně všechno. Tam my ještě nejsme, ale pojedu to svoje, co to dá. Dakar se vždycky jede s určitým rizikem, ale nesmí se nechat konkurence moc poodjet, takže zůstat v kontaktu a možná v pravý čas zaútočit nebo si vyjet náskok a potom to hlídat. Možností je spoustu, ale je to příliš dlouhé, takže rozhodne až druhá polovina závodu. Musím Královnu místy pošetřit, i když dneska se to jede stylem rallye od začátku do konce a chci zůstat minimálně v dohledu nejrychlejší trojky Kamazů a De Rooye.“
