Ptáci šetří za letu ve formaci tvaru „V“ energií

20. leden 2014

Vědci z Londýnské univerzity provedli důkladný biomechanický výzkum letových zvyklostí ibisů skalních. Zjistili, že nejen tvar jejich hejna, ale i fáze, s jakou jednotliví ptáci mávají křídly, jsou podřízeny požadavku co nejúčinnějšího výdaje energie za letu.

Výzkumníci sledovali konkrétně přelety čtrnácti mladých ibisů skalních (Geronticus eremita) z Rakouska do Itálie. Na své pouti urazili ibisové dráhu téměř 1000 kilometrů. Aby mohli vědci přesně určit jejich okamžitou polohu a podrobnou dynamiku letu, připevnili ke každému opeřenci malý senzorový přístroj o hmotnosti menší než 30 gramů. Komplexní přístroj obsahoval akcelerometr, gyroskop, přijímač GPS, magnetometr, dále baterii, paměťovou kartu a mikrokontrolér. Díky němu mohli vědci přímo, i bez filmování ptáků za letu, rekonstruovat ze zachycených a zaznamenávaných dat jejich přesné dráhy a detaily jejich pohybů.

Vědci pak porovnali takto získaná experimentální data s průběhem simulací ptačího letu na počítači a zjistili, že předchozí intuitivní představy o důvodu formace hejna do jakéhosi klínu či tvaru písmena V byly správné. Pták skutečně hledá takové místo za svým sousedem, letícím před ním, které je z hlediska vztlaku získaného máváním aerodynamicky optimální. Ptáci přitom nemusejí nic počítat, stačí, když metodou pokus-omyl intuitivně najdou či vycítí takové místo, kde se jejich křídla nejméně namáhají. A nejen to - i samotné mávání křídel ptáků, letících za sebou ve “větvi” písmena V, je spolu velmi dobře koordinováno. Nikoliv ovšem tak, že by všichni ptáci mávali křídly úplně současně, najednou. Naopak - mezi vzmachy jejich křídel existuje jistý časový posun, jakási fáze mezi sousedními členy hejna. Nicméně frekvence jejich křídel je přitom prakticky stejná. Na průběh a koordinaci letu hejna mají velký vliv vzdušné víry, které při pohybech ptačích křídel vznikají. Vědci takto analyzovali zhruba 24 tisíc vzmachů ptačích křídel.

Ibisi letící ve formaci tvaru "V"

Vůdce hejna, který letí vpředu, samozřejmě výhodu ušetření energie nemá. Proto se také ibisové v této funkci pravidelně střídají. Kromě analýzy přístrojových dat vědci také zaznamenali některé fáze přeletu pomocí videokamery. Využili k tomu paralelně letícího ultralightu a také faktu, že ibisové byli předem od mládí vytrénováni k tomu, aby ultralight následovali. Tito ibisové byli totiž odmalička vychováváni lidskými pěstouny, kteří je doprovázeli či vedli na ultralightu i při jejich prvních letech.

Letící ibisi

Vědci uvedli, že podobnou metodiku výzkumu bude možné v budoucnu uplatnit i v případě hejn hus, kachen a pelikánů.

Zdroje: Nature, Phys.Org, New York Times, Wikipedia

autor: Pavel Vachtl
Spustit audio