Děti v Indii chtějí studovat. Na školu si ale musí vydělat - třeba hrou na sarangi

20. leden 2014

Indie - země plné kontrastů. Na jedné straně vypouští vlastní satelity do vesmíru, na druhé straně jsou tam milióny negramotných lidí. Naše reportérka Ivana Bernáthová se v Indii seznámila s 15letým Natuem, který si hraním na tradiční hudební nástroj sarangi vydělává na dokončení základní školy a už se nemůže dočkat, až se dostane na konzervatoř.

Indie - země plné kontrastů. Na jedné straně vypouští vlastní satelity do vesmíru, na druhé straně jsou tam milióny negramotných lidí. Naše reportérka Ivana Bernáthová se v Indii seznámila s 15letým chlapcem, který si hraním na tradiční hudební nástroj sarangi vydělává na dokončení základní školy a už se nemůže dočkat, až se dostane na konzervatoř.

Sarangi je tradiční indický hudební nástroj připomínající housle. Natu na něj hraje u jezera v Puškaru, půvabném městě, které se nachází v indickém státu Rádžastán.

Legenda o založení města říká, že Bráhma na poušti upustil lotosový květ, ten se proměnil v dnes posvátné jezero a kolem něj vyrostly gháty, u kterých provádějí hinduisté očistnou koupel.

Je všední den dopoledne a divím se, že chlapec nešel do školy. „Pomáhám rodině, můj táta umřel, když jsem byl malý. Maminka prodává kousek odsud Masalu - náš voňavý čaj s mlékem. Ale ty peníze na živobytí nestačí, mám ještě dvě sestry a tak jsem si vyrobil sarangi a hraju turistům. Někdy si beru i svou kobru. Když hraju na sarangi, tancuje,“ říká Natu.


Hrou na sarangi vydělává pár stovek rupií denně. Část peněz dává matce a zbytek si spoří na dokončení 10leté základní školní docházky. Vychodil pouze čtyři třídy, udělal zkoušky a pak už, podobně jako milióny jiných chudých děti v Indii, neměla rodina na učebnice na školné a na uniformu. Teď chodí už jen jednou týdně do školy podporované německou charitou.

Na jednom špinavém dvorku se děti učí číst, psát, počítat a taky angličtinu, protože ta je v Indii druhým úředním jazykem.

Rozpadající se tabule je opřená o mangovník, školáci sedí na zemi. Žádné školní pomůcky, tašky, lavice, hřiště, nic takového tam nemají.

„Tuhle školu můžeme provozovat jen díky dobrým lidem v Německu, kteří nám pomáhají -každý měsíc nám posílají peníze na účet,“ vysvětluje učitel Chandra a hned píše na papírek číslo účtu - využívá totiž každé možnosti, jak školu udržet. Každý dolar nebo euro znamená pro školu dar z nebes.

Natu se tady naučil docela dobře anglicky, chtěl by ale studovat na hudební škole v Dillí nebo Bombaji a živit se pak jako profesionální muzikant nebo skládat hudbu.

Spustit audio