Tenhle výsledek naši hokejisté na OH skoro určitě nezopakují. Naštěstí
Před 90 lety, konkrétně 25. ledna 1924, začaly v Chamonix první olympijské hry. Náš zpravodaj ve Francii Jan Šmíd se vypravil přímo do jejich dějiště, aby zjistil, co po nich zůstalo. Zajímalo ho hlavně hokejové kluziště. Našim se na něm tenkrát v zápase proti Kanadě moc nevedlo. Když se dávala po zápase dohromady statistika, tak neseděl počet gólů s počtem střelců – statistici nevěděli, komu jeden gól připsat. To je asi nejlepší důkaz toho, jaký musel být na ledě fofr.
„Takže se podívejme, jak se vám tenkrát vedlo,“ listuje Cecile Gruffatová z turistického úřadu v Chamonix oficiálními výsledky olympijských her.
„V pondělí 28. ledna porazila Kanada Československo 30:0. Zápasu tehdy přihlíželo 1738 diváků, z toho čtyři stovky platících a zbytek neplatících,“ vypráví a dodává, že to bylo celkem slušné číslo. Finále tenkrát vidělo jen o tisíc diváků více – v té době šlo o veškerou populaci vesničky Chamonix.
Kanadský brankář se zápasem pronudil
Stojím přesně na místě, kde se tehdy hokejový zápas hrál. I dnes je tu ledová plocha, kde se veřejně bruslí. Hned za ní je zastřešená hokejová hala – tady hraje své zápasy ligový klub z Chamonix.
Přestože ve Francii najdeme poměrně dost českých a slovenských hokejistů, tady žádný nehraje. Místní funkcionáři si zřejmě pořád pamatují výsledek z olympijských her.
Obcházím kluziště spolu s Claudem Marinem, velkým olympijským nadšencem. „Začal jsem se o olympijské hry v Chamonix zajímat tak od svých 25 let. Dávám dohromady pohledy, plakáty, různé předměty z těchto her. Byly to pozoruhodné olympijské hry,“ říká a já mu připomínám, že už jenom kvůli tomu rekordnímu hokejovému výsledku.
„Je zajímavé, že kluziště tenkrát nemělo mantinely. To vám přece mohlo hrát do karet! Kanaďané byli pořádní pořízci, mnozí z hráčů dokonce bojovali v první světové válce. Bez mantinelů se ale nehrálo do těla, takže jste se neměli čeho bát,“ směje se a připomíná, že během zápasu se prý kanadský brankář Jack Cameron tak nudil, že se bavil s okolstojícími děvčaty.
Tohle by se feministkám nelíbilo
„V Chamonix napadly těsně před olympiádou téměř dva metry sněhu, a tak ho odklízeli všichni obyvatelé vesničky,“ vypráví Claude a pak mi na mapě ukazuje, že můstek, kde se skákalo na lyžích, pořád ještě stojí asi tři kilometry od centra. Jinak tady z olympiády už nezůstalo téměř nic.
„Feministky by se asi zbláznily, her se tehdy zúčastnilo 258 sportovců, z toho bylo ale jen 13 žen.“ Ženy soutěžily pouze v krasobruslení. Poprvé se tu představila tehdy dvanáctiletá budoucí vynikající krasobruslařka Sonja Henieová.
Vzpomínka na OH
V Chamonix si prvních olympijských her stále velmi cení a hry obecně sledují. A to i lidé, kteří sportovními fanoušky přímo nejsou…
„Osobně mě to moc nezajímá, ale mezi olympioniky jsou obyčejně přátelé nebo přítelkyně mých přátel, takže je musím sledovat,“ směje se Stephanie, která pracuje v muzeu Alpin.
Chamonix je oblíbeným zimním střediskem. Sjíždějí se sem milovníci náročnějšího lyžování, a pokud si něco pamatují z prvních olympijských her, tak je to impozantní hokejový výsledek. A slovenští turisté, které potkávám, jsou toho příkladem.
Jako vzpomínka na olympijské hry tu zůstala jedna rarita. V místním kostele tu stále mají vitráže se sportovními motivy – a to se asi jen tak nevidí.
