Vzpomínky fotografa z Auschwitzu Wilhelma Brasse zachycuje kniha Anny Dobrowolské

7. únor 2014

Životní příběh polského fotografa Wilhelma Brasse, který před zhruba devíti lety představil světu dokumentární snímek Portrétista, mnohé šokoval. Tento film doplňuje kniha, která nedávno vyšla v Polsku.

Jsou v ní přepsány Brassovy vzpomínky, které se do 52 minutového dokumentu nevešly.

Kniha s názvem „Fotograf z Auschwitzu" má téměř tři stovky stran. Podepsána je pod ní Anna Dobrowolska, která na oceňovaném snímku Portrétista před lety spolupracovala jako producentka. Rozhovor s Wilhelmem Brassem, který v Osvětimi pořizoval fotografie do kartotéky vězňů, setkání nacistů s jejich rodinami i Mengeleho zrůdné pokusy, totiž trval celých deset natáčecích dní. A pochopitelně, většina z toho, co v polovině minulého desetiletí filmaři zaznamenali na kameru, se do zhruba hodinu trvajícího dokumentu nemohla vejít.

Vedle toho, že kniha přináší podrobnější výpověď Wilhelma Brasse, je také doplněna zhruba třemi sty fotografiemi. Přesně těmi, které Brasse pořídil v Osvětimi a jejichž negativy se mu ke konci války podařilo zachránit. Zdaleka ale nejsou všechny. Za dobu svého uvěznění v koncentračním táboře totiž zaznamenal tváře zhruba 40 tisíců nacistických obětí. Řadu těchto snímků je dnes možné vidět v Osvětimském muzeu. Podle polských médií je ale v knize řada těch, které dosud nebyly nikde publikovány.

Wilhelm Brasse v knize nevzpomíná jen na hrůzy koncentračního tábora. Vypráví celý svůj životní příběh. Od jeho narození v jihopolském Živci a svých rakouských kořenech. Přes úspěšnou kariéru v katovickém fotoateliéru a zatčení při nelegálním přechodu hranic v roce 1940. A až po dobu, kdy světová válka skončila a on se sám sebe ptal, zda doopravdy přežil. O své práci osvětimského fotografa dlouho neřekl ani své ženě. Se vším, co tehdy zažil, se svěřil až po šedesáti letech.

V knize vzpomíná, jak viděl oči vězňů hodinu za hodinou, den za dnem. „Dával jsem jen rozkazy: Sundat čepici, dívat se dopředu. Nasadit čepici… Pryč," svěřil se Brasse. Jednalo se o poslední snímky, jež pořídil. Fotografování spoluvězňů v Osvětimi ho poznamenalo natolik, že po válce nedokázal vzít fotoaparát do ruky. Tváře lidí, které celých pět let v Osvětimi zaznamenával, měl do své paměti hluboko vepsány až do své smrti v roce 2012.

autor: Dagmar Langová
Spustit audio