Hanin kufřík - dokument Lenky Svobodové

„Všechno začalo hnědým kufříkem,“ vypráví Fumiko Išioka. „I v Japonsku, které je tolik vzdálené evropským událostem druhé světové války, jsme chtěli děti seznámit s holocaustem, aby lépe pochopily, kam až mohou vést předsudky a rasová nesnášenlivost. V našem centru jsme uspořádali výstavu Holocaust viděný dětskýma očima. Sesbírali jsme spoustu dobových materiálů a fotografií, ale stále to nebylo ono. Černobílé obrázky prostě nemohly dnešním dětem přiblížit události staré více než šedesát let. Chtěla jsem získat něco skutečného, co by naše děti spojilo s tragickými příběhy jejich židovských vrstevníků.“

Fumiko se vydala do muzea v Osvětimi, aby získala alespoň několik autentických věcí, které patřily zavražděným dětem. Za pár měsíců do Tokia opravdu přišel balík. Byla v něm dětská ponožka, botička, svetřík, plechovka jedovatého plynu cyklonu B, ale především hnědý kufřík s velkým bílým nápisem : Hana Brady, 16. května 1931, Waisenkind.

„To bylo v roce 2000,“ pokračuje Fumiko. „Kufřík jsme umístili do skleněné vitríny v centrální části expozice. Upoutal především malé návštěvníky.Pronásledovali nás množstvím otázek: „Co v něm bylo? Kdo to byl, ta Hana? Co se jí stalo a kde všude s tím kufříkem byla?“ Příběh kufříku i jeho majitelky prostě zamotal hlavu nám všem.“

Fumiko zahájila rozsáhlé pátrání, které trvalo téměř rok .Po boku měla Malá křídla, skupinku dětí, která pravidelně pomáhá v Tokijském centru, vydává časopis a snaží se šířit informace o holocaustu mezi dalšími japonskými dětmi.

„Kufřík odkazoval ke smrti anonymního dítěte,“ vysvětluje Fumiko. „Ale já z něj chtěla učinit symbol života. Chtěla jsem dětem ukázat, jaký krásný a šťastný život prožila jeho majitelka, aby lépe pochopily, co bylo zmařeno.“

Více se dozvíte z pořadu Lenky Svobodové Hanin kufřík z rozhlasového dokumentárního cyklu Dobrá vůle.

Režie Yvona Žertová, technická spolupráce Ivana Možná a David Janečka. Překlad čtou Zuzana Vojtíšková a Marek Janáč.

Záznam pořadu naleznete v iRádiu.