Lurdská jeskyně na Starém Rejvízu
Na den 11. února připadá památný den blahoslavené Panny Marie Lurdské. Tato úcta vznikala od roku 1858, kdy se čtrnáctileté Bernadetě ve městě Lurdy, zjevila Panna Marie. Místo zjevení se v následných letech proslavilo zázračnými uzdraveními těžce nemocných lidí.
Pověsti o zázračných uzdraveních a nově vzniklém poutním místě v Lurdech pronikly na přelomu 19. a 20. století i na Jesenicko. Úcta k Panně Marii Lurdské se stala nedílnou součástí mariánského kultu zdejších obcí, které také poznaly léčivou sílu vody a prosperitu, kterou tato voda do kraje přinesla. V roce 1908 tedy byla postavena Lurdská jeskyně se sochou Panny Marie i nedaleko Rejvízu pod skalním převisem Josefovy skály.
Dnes se na toto místo dostaneme po červené a modré turistické značce. Projdeme Starým Rejvízem a míříme do údolí Černé Opavy. A právě zde, na místě, kde se obě značky rozdělují, je odbočka do lesa, kde asi po sto metrech stoupání dojdeme ke skále s jeskyní. Dnes už bohužel nevíme, jestli se na tomto místě u Josefových skal stala nějaká mimořádná událost. Na druhou stranu zdejší lidé, žijící v nepříznivých drsných podmínkách této horské oblasti, se často obraceli ke svatým místům s prosbou o ochranu.
Slavnostní otevření se konalo v roce 1909. Říká se, že to bylo u příležitosti sta let od posvěcení kostela na Rejvízu. Od tohoto roku se stalo vynášení sošky Panny Marie Lurdské k Lurdské jeskyni tradicí. Vzhledem k drsným podmínkám se tak ale dělo až na jaře. Vždy 1. května rejvízský farář Jeroným Pavlík vyzvedl sošku z kostela Panny Marie na Rejvízu a s procesím věřících ji vynesl k Lurdské jeskyni, kde ji umístil na kamenný oltář. Tam byla soška umístěna až do 31. října, kdy ji pan farář opět s procesím věřících odnesl zpět do kostela.
Procesí se konala až do roku 1944. Nevíme, jestli ještě v roce 1945 procesí vyneslo sošku z kostela, ale vzhledem k blížící se frontě spíše ne. S odsunem původního německého obyvatelstva a s nástupem nového totalitního režimu v roce 1948 tradice zanikla. Půl století vedlo k tomu, že se na poutní místo pod skálou zapomnělo. Studiem starých kronik a zápisů a také díky znalosti zdejších lesů bylo toto místo znovu objeveno v devadesátých letech. S nástupem nového věku vzniklo na Jesenicku občanské sdružení „Příznivci kamenických a sochařských děl na Jesenicku“, jehož členové toto poutní místo v květnu roku 2006 začali obnovovat. Díky spolupráci s místními lesníky se podařilo vykácet přebytečné dřeviny, opravit přístupovou cestu a vybudovat nový oltář. Do jeho parapetu byly symbolicky zazděny dva kusy bílého mramoru, zbytky dlažby ze zaniklé kaple sv. Anny v Horním Údolí.
Sošku Panny Marie již bohužel na oltáři nenajdeme. Proto byl nad oltář umístěn nový obraz Panny Marie Lurdské, který namaloval jeden ze členů sdružení. Dne 28. září 2006 bylo poutní místo slavnostně otevřeno a vysvěceno. Symbolicky se toho ujal Msgr. Anton Otte – rodák z německé rodiny pocházející z Vidnavy - dnes děkan vyšehradské kapituly a muž, který zasvětil svůj život porozumění a smíření českého a německého národa s kořeny v zemích Koruny české.
Dnes je tady nejen oltářík, ale i příjemné místo k posezení a pamětní tabule s historií poutního místa. Jestli se vám tady líbí, můžete zapsat do kroniky uložené v plastové nádobě u oltáře.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
