Městské včely staví z plastů

Plastový odpad dlouhodobě přetrvává v ekosystémech a může na ně mít závažný dopad. Příkladů, kdy se nějaký druh hmyzu svým chováním adaptoval na život v prostředí čím dál více zamořeném plasty, je ale zatím jen málo. Takovou flexibilitu nyní objevili vědci z Guelphské univerzity, kteří studovali samotářsky žijící včely čalounice. Zjistili, že nejméně dva druhy, které obývají Toronto, se naučily využívat plasty ke svému prospěchu.

Téměř detektivní práce začala analýzou šedé lepkavé hmoty, kterou vědci objevili v hnízdě čalounice Megachile campanulae. Hnízda, v nichž se rozmnožují, si tento druh staví z pryskyřice stromů. V Torontu ji ale čalounice nahradily stavebními těsnícími hmotami na základě polyurethanu. Přirozený stavební materiál vyměnil za umělý i další druh: čalounice Megachile rotundata, která si obyčejně staví hnízdo z ukousaných kusů listů rostlin. V prostředí bohatém na plastový odpad místo nich začala vykusovat kusy polyethylenových nákupních tašek. Při stavbě hnízdních komůrek jimi tyto včely nahradily až čtvrtinu materiálu rostlinného původu.

Stopy po kousání naznačují, že čalounice plasty zpracovávají jinak než rostlinnou hmotu. Rozžvýkají je na jakousi gumu, kterou pak vyplivnou a použijí jako nový typ materiálu. Podle vědců to naznačuje, že sběr plastů je spíše záměrný než náhodný.

Včela čalounice druhu Megachile centuncularis|foto: licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported, Bernhard Plank

Rozmnožovací schopnost čalounic domov postavený z plastů zřejmě nijak nenarušuje – spíše naopak. Úspěšně se v něm vylíhla nová generace včel a hnízda oproti těm čistě přírodním obsahovala méně parazitů.

Zdroj: University of Guelph, Ecosphere