Ruští bratří napsali ve Švýcarsku knihu o Izraeli. Vychází česky.
Jeruzalémské sny, kniha, kterou společně napsali Lev a Alexandr Šargorodští, je příběhem pohádkovým, anekdotickým, poutnickým i fantazijním. Na cestu ve stopách předků se v něm vydává vnuk Moška Veselého, který se jednoho dne rozhodl a odešel z Ruska do Jeruzaléma, aby se na cosi optal Boha.
Lev Šargorodskij se narodil roku 1934 v Leningradě. Šťastné dětství narušila druhá světová válka, ale především blokáda rodného města. Rodina byla evakuována do Ačinska, kde se v roce 1943 narodil Alexandr Šargorodskij. V šedesátých letech, po studiích a pracovní zkušenosti v technických profesích, začali bratři Šargorodští psát, přičemž zjistili, že nejlépe se jim daří při společné práci, stali se spisovateli, dramatiky. V sedmdesátých letech byli členy Leningradského výboru dramaturgů, jemuž Lev dva roky předsedal.
V roce 1979 ale se svými rodinami vycestovali se Sovětského svazu – Alexandr do Ženevy, Lev nejdřív do New Yorku, aby o dva roky později přesídlil též do Švýcarska, kde pokračovali v úspěšné bratrské spisovatelské spolupráci. Víc než tři desítky knih jim byly vydány ve Švýcarsku, ve Francii, Rusku i v Izraeli, přes pět set povídek vyšlo časopisecky, podle některých byly natočeny filmové inscenace. Roku 1995 Alexandr Šargorodskij zemře. Od té doby píše starší z bratrů, Lev, sám.
Bedekr pro poutníky
Jeruzalémské sny je první kniha Lva a Alexandra Šargorodských přeložená do češtiny. Překladatelka tohoto díla, Marie Iljašenko říká: „Jeruzalémské sny lze číst mnoha způsoby, jako humoristický román, podobenství, cestopis, generační výpověď, ale také jako bedekr neboli ,basolu‘. Tak se v dávných dobách jmenovaly průvodce pro židovské poutníky směřující do Jeruzaléma, které měly usnadnit cestu, připravit cestovatele na možná úskalí a pomoct jim udělat si představu o vzdálenostech. Hrdina románu Moško Veselý nic podobného nevlastní, ale i tak má jasno: Musí se jít na západ – nejdřív budou Žabokrky, potom Turecko, a pak Jeruzalém.“
Lev Šargorodskij (1934, Leningrad), Alexandr Šargorodskij (1943, Ačinsk – 1993) – bratři, spisovatelé a dramatici. Většinu děl napsali společně. Roku 1979 opustili Sovětský svaz a usadili se v Ženevě. Členové mezinárodního PEN klubu, francouzského a švýcarského Svazu spisovatelů. Časopisecky vydali více než 500 povídek, v ruských divadlech bylo uvedeno deset jejich divadelních her. V emigraci jim vyšlo celkem 35 knih, z toho 13 ve francouzštině ve Francii a Švýcarsku a 17 v ruštině (v USA, Rusku, Izraeli, Pobaltí), některé povídky byly zpracovány jako filmové inscenace. Získali několik prestižních francouzských ocenění. Po Alexandrově smrti Lev píše sám.
Moškův vnuk, vypravěč tohoto příběhu, je na tom podobně jako jeho dědeček, jen možná ještě o trochu hůř, protože do Jeruzaléma se nejprve může ze Sovětského svazu vydat pouze ve snu: Neměl jsem ponětí, co je to za místo. Myslel jsem si, že jsem se ocitl v Africe nebo Bombaji. Avšak když jsem o tom městě později vyprávěl otci, poznal okamžitě, že to byl Jeruzalém. Po letech se ale i on vydá do skutečného Jeruzaléma. A je to výprava za stále živou minulostí, za tradicí, se kterou se nelze jen tak snadno vypořádat, za všemi tragickými i komickými příhodami. Realita se zde setkává s fantazií, možné se zdá podobně věrohodné jako nemožné. Tak kam bychom spěchali? Pohodlně se usaďte, povolte si kravatu, odložte si sako a vypravujte. Cítím, že jste pln příběhů a noc je ještě mladá… – A tak jsem mu za teplé jeruzalémské noci vyprávěl příběh svých prvních hodinek…
Lev Šargorodskij a Alexandr Šargorodskij, Jeruzalémské sny, Malvern, Praha 2013, překlad Marie Iljašenko
