Bijte na poplach! Vyzvali milovníky divadla milovníci Činoherního studia v Ústí nad Labem

Tento týden v pondělí se na poplach tlouklo na kovadlinu také v Plzni na náměstí Republiky.

Zdánlivě vzdálený problém je Plzni bližší, než se zdá. Z Divadla Alfa totiž odchází dosavadní ředitel a jeden z nejlepších kulturních manažerů v Plzni Tomáš Froyda. A hned jak divadlo pozbylo ochrany, je tu nápad na sloučení Alfy s již tak těžkopádným molochem DJKT.

Chystá se prý ekonomická studie. Ani slovo o tom, jestli se chystá studie umělecká. Nebo taková, která by se zabývala dopady v systému řízení. nebo velice potřebná studie zaměřená na obchodní oddělení Divadla J. K. Tyla: nakolik zvládá svoji práci v současné době, jestli dobře komunikuje a plní požadavky jednotlivých souborů. A zdali by tohle obchodní oddělení bylo schopné zvládat ještě další velkou porci, navíc s nutností vyřizovat požadavky podstatně svižnější instituce.

Sloučení by Alfu paralyzovalo a nejspíš by vedlo k uměleckému živoření, či přímo k úhynu. Příklady? Stačí se podívat na Malé divadlo, které v Českých Budějovicích sluplo čtyřsouborové Jihočeské divadlo. Najde se pes, který by po něm štěkl?

Ještě se mohou zastánci slučování pozeptat v sousedním Karlovarském kraji, jak se jim spojovala všechna muzea pod jedno. A jak je pak zase ozdělovali, protože to nefungovalo. Kolik to stálo energie a peněz. A to se nejednalo o živé umění!

Alfa náleží v současné době na poli loutkového a alternativního divadla k nejsilnějším republikovým, ale i evropským hráčům. Loutky patří vedle piva k tradičním a úspěšným značkám Plzně. Proč riskovat ztrátu něčeho tak cenného? Lepší by bylo napřít síly do aktivního hledání kvalitního nového šéfa, který by byl schopen dobrou značku Alfy blýskat dál.

Divadlo Alfa je třeba okamžitě začít bránit. Také proto, že může už zanedlouho po nových volbách přijít na radnici nějaký bývalý politruk a vymyslí, že by bylo dobré ještě s Alfou a Divadlem J. K. Tyla spojit také Měšťanskou besedu a Plzeňskou neprofesionální scénu. A skončili bychom před rokem 1989, u Parku kultury a oddechu. Ten ovšem nedokáže produkovat nic umělecky hodnotného, maximálně zaručí bezchybnost administrativních konů. A užitek z něj mají jen chroničtí funkcionáři a úředníci.

To jsou smutné úvahy o budoucnosti kultury ve městě, které by se za rok mělo hrdě hlásit k umělecké evropské špičce.