Jeskyně Altamira se zkušebně znovu otevírá návštěvníkům. Bude jich pět.
Petr Gojda vybírá ze španělských kulturních aktualit také spor o mešitu v Córdobě a absenci ministra kultury na předávání filmových cen.
Od roku 2002, kdy došlo k uzavření jeskyně Altamira, ve které se nacházejí nástěnné malby z paleolitu, se vede debata o jejich opětovném zpřístupnění a jejich budoucnosti obecně. K průlomu by mohlo dojít už v brzké době, 27. 2. totiž začíná zkušební provoz jeskyně, kdy jednou týdně bude do komplexu vpuštěno pět návštěvníků.
Těchto pět šťastlivců bude určeno každý daný den ráno losováním, které vyhlašuje Ministerstvo Školství, Kultury a Sportu. Pětice bude vybavena speciálními obleky a v doprovodu průvodce bude mít osm minut na kontemplaci legendárních maleb, celá prohlídka je totiž pouze třicetiminutová. Ve skutečnosti více než o potěchu návštěvníků jde o experimentální ověření možného návštěvnického provozu. Až do srpna budou vědci z Muzea Altamira měřit reálný dopad lidské přítomnosti v jeskyni, což by mělo vést k upravení podmínek případného budoucího provozu. Během prohlídky se bude měřit teplota vzduchu a teplota skal, vlhkost vzduchu, mikrobiologická kontaminace, radon, oxid uhličitý a další prvky. Během zkušební doby se celkem se do jeskyně, zapsané na seznam kulturního dědictví unesco v roce 1985, podívá 192 lidí.
Andalusané v Córdobě píšou petice
Víc než 22 tisíc metrů čtverečních tamní Mešity, která je symbolem nejen architektonického mistrovství doby svého vzniku, ale také prorůstání civilizací, je dnes pod nadvládou místního biskupství, které zneužívá památku jako nástroj ke katolizaci. Právě proti tomu se zvedla vlna odporu, která se snaží z občanských pozic od konce roku 2013 zastavit proces další katolizace prostoru. Do dnešního dne petici, jejímž obsahem je mimo jiné převod památky do rukou města a její transparentní spravování, podepsalo více než 80 000 lidí. A za pravdu jí aktuálně dává také regionální vláda, která si nechává vypracovat zprávu ohledně možného nároku na spravování památky.
Symbol harmonie mezi vírami a civilizacemi, jak mešitu pojmenovalo ve svém zápisu UNESCO, se dnes „pyšní“ přísnou kontrolou hlídačů, kteří před rokem dokonce napadli a zadrželi skupinu rakouských muslimů za to, že se v mešitě modlili před Mihrábem. Nově zavedené noční prohlídky návštěvníkům předkládají historii viděnou katolictvím a místním vadí i to, že z oficiálního názvu památky se vytratila mešita. „Všude se píše katedrála, na plakátech, vstupenkách, je to škoda,“ cituje jednu z návštěvnic deník El País.
Ministr kultury nedorazil na předávání filmových cen Goya
A způsobil tím pozdvižení a místy možná spíš opovržení. Nám dobře známý Javier Bardem to komentoval slovy: „Naše kinematografie, dělaná s velkou láskou, pílí, kázní a spoustou nadání, výrazně převyšuje našeho ministra anti-kultury“. Vyjádřil tím, a dlužno říci, že ne sám, obecnější nespokojenost španělské kulturní veřejnosti s vládní politikou. A není to jediný politický akt spojený s předávání cen španělské filmové akademie. Někteří z hostů včetně Bardema podpořili pozdravem také demonstrující zaměstnance společnosti Coca-Cola, která se ve Španělsku za pomoci nových zákonů chystá hromadně propouštět.
Jinak nejvíce sošek si letos na galavečeru odnesla komedie Čarodějnice ze Zugarramurdi, ale ve skutečnosti cenám Goya vévodil film „Se zavřenýma očima se žije snadno“, který napsal a režíroval David Trueba, bratr oskarem ověnčeného Fernanda Trueby a letos nositel ocenění pro nejlepší film, nejlepší režii a nejlepší scénář. Prvního Goyu za roli v tomto filmu získal Javier Cámara, kterého známe například z Almodovárova snímku Mluv s ní. Hudbu pro film složil Pat Metheny a odnesl si cenu za nejlepší soundtrack.
