„Maluje“ ohněm a vystavuje v Topičově salonu
„Oheň do papíru nezabalíš“ – takto přiléhavě nazval výstavu svých obrazů, kreseb, fotografií a dalších prací letošní sedmdesátník, malíř a performer Svatopluk Klimeš, pedagog na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Práce s ohněm, spalování, propalování, perforování a také aplikace zbytků transformačního procesu, popela jako materiálového prvku obrazu nebo kresby, je stejně jako práce s papírem, hlavním poznávacím znakem Klimešovy mnohostranné tvorby. S tou se můžeme seznámit do 28. března v Topičově salonu na Národní třídě v Praze.
A proč pro svou výstavu vybral název Oheň do papíru nezabalíš? „Je to nádherné čínské přísloví, které v každém může evokovat něco jiného. Ve mně evokuje můj zájem, moje veselí. Je v tom i ironie, ale já navíc s papírem začal pracovat po škole, dělal jsem stopy ohně do papíru,“ říká autor.
Svatopluk Klimeš tvoří popelem
„V roce 1989 jsem začal pálit telefonní seznamy, během času jsem zůstal u pálení seznamů. Pro mě se technologicky nejlíp hodí – když se pálí noviny, popel odlítne a nic nezůstane.“ Do výstavy zařadil také instalaci Tyrani, ke které říká: „Je to téma, které se chtě nechtě v životě objevuje. Já jsem začal tento cyklus dělat v Drážďanech, zobrazil jsem lidi, kteří svět hodně tyranizovali. Vybral jsem si asi 12 vrahů, Stalina, Hitlera, Heydricha, Mao a další. Jsou to portréty z internetu, které jsem tu a tam devastoval pálením, ponořoval jsem je do vosku.“
Kurátor výstavy Petr Vaňous k tvorbě Svatopluka Klimeše poznamenává: „Patří mezi autory, jejichž tvorba se od počátku odehrává v jakémsi otevřeném mediálním meziprostoru. Autor neodděluje fýzis od psýché. Jsou to komponenty jediného celku, a ten je určující pro evokaci světa obsahů. Těmi jsou jednak lidské příběhy a mýty, jednak přírodní procesy a živly. V díle Svatopluka Klimeše hraje důležitou roli také instalační přeskupení prací reagující na konkrétní výstavní prostor.“
