Eva Tomášová: Maska kobyly v masopustním průvodu plní plodnostní funkci

Do druhé světové války se masopustní průvody pořádaly pouze v úterý před Popeleční středu. Vlivem pracovního týdne se čas průvodů přesunul na nejbližší víkend. „Realita je taková, že se průvody odehrávají 14 dní před a dokonce i v postním období, po Popeleční středě. Lidé to nevnímají jako problém. Je to taky kvůli nedostatku muzikantů v regionu,“ vysvětluje etnografka Eva Tomášová.

Maškarádi, maškary, ostatky, voračky nebo kozelek

Masopustní průvody se liší vesnici od vesnice. Liší se i název období masopustů. Na Třebíčsku se masopustnímu průvodu říká maškarádi, maškary, kolem Bíteše jsou to ostatky, na Chodsku jsou to voračky, ve Slezku je to kozelek. Názvy souvisí s typickými maskami, které se v masopustním průvodu vyskytují.

Porážení kobyly

Tradiční masky v oblasti Horácka jsou medvěd s medvědářem, kobyla. S ní souvisí tradice porážení kobyly. „Maska kobyly plní plodnostní funkci. Masku nesou dva muži. Nejsou jim vidět hlavy. Při obchůzce chytají hospodyně, které vycházejí z domů s pohoštěním. Strkají jí mezi sebe pod masku a napodobují kopulační pohyby. To symbolizuje plodnost. Navečer v hospodě kobylu porazí,“ hovoří etnografka o zvyku, který je stále živý na Moravskobudějovicku, v Komárovicích, Jakubově a Oponešicích.

„Na konci obchůzky se lidé schází v sokolovně a masku kobyly porazí. Muzikanti zahrají smuteční pochod, lidé si stoupnou do kruhu a na parketu jí ras, který provází kobylu během celé pochůzky, symbolicky zabije palicí. Někdy se dřevěnou hlavu kobyly podaří rozštípat na třísky. Kobyla padne na zem. Muži z masky si pak podají ruku s rasem a se všemi přítomnými,“ popisuje zakončení masopustního období Eva Tomášová.

V některých oblastech dokonce kobylu oživují alkoholem. „To je symbol přechodového rituálu, obnovy nového roku, přechodu zimy do jara. To je typické pro Hlinecko.“

Na masopust si svačinu připravovat nemusíte

Dříve se masky vyráběly z přírodních materiálů. Dnes se z masek z půjčoven vytrácí symbol plodnosti. „Když byl slamák, ženy si strhávaly z masek snopky slámy nebo hrachoviny a dávaly je slepicím nebo si je dávaly pod postel právě jako symbol plodnosti.“

Masopust je obchůzka koledního rázu, v hospodářství proto museli připravit pohoštění. „Nabízeli masopustní koblihy, šišky se jim říká, na Třebíčsku se smaží křupance, Boží milosti. Nechyběla zabíjačka. Z mastné zabíjačkové polévky měly maškary dobrý základ pro celodenní obchůzku,“ směje se etnografka.

Eva Tomášová v rámci Výzkumu masopustní tradice na Třebíčsku a Velkobítešťsku objela mnoho masopustů. „Musíte vyjet brzo ráno a za den stihnout pět, šest masopustů. Ideální je stihnout začátek. Vyfotíte jednotlivě masky, skupinu masek. Někdy od rána až do rána do druhého dne. Byla jsem ráda, že jsem se mohla vymluvit na řízení auta.“

Mapovat masopusty bylo to náročné, společně s kolegyní jich objely 25. „Já jsem byla zatažena na zubařské křeslo. Měla jsem v puse opravdovou vrtačku. Když mi muž převlečený za zubařku plomboval zub, celý obličej mi zapatlal zubní pastou a ještě jsem musela zaplatit 30 korun regulační poplatek. Ve vedlejší obci nás zase posypali moukou. Z masopustního víkendu jsem se vracela v dost bídném stavu,“ vzpomíná etnografka z třebíčského muzea Eva Tomášová.