Dejte nám čas a buďte trpěliví, ať vám můžeme pomoci s řešením vašeho problému …

Prošla vším a to se snaží praktikovat také u svých současných podřízených. Nikdo by neměl jít svou zaběhnutou cestou, aniž by viděl do postranních uliček, říká.

Karla Punčochářová má teď více práce než kdy jindy. Nezaměstnanost je na svém historickém maximu. Dávky hmotné nouze vzrostly dvojnásobně a tak ve své kanceláři trávili s kolegy ze začátku roku často i víkendy. I když je součástí její profese i práce v terénu, kde se setkává často s neuvěřitelnými lidmi a místy, bezpečně se často necítí ani v křesle své kanceláře.

„V dlouhých frontách často přicházejí narážky a výčitky. Mnohdy ty lidi na nás tlačí a snaží se nás někam vmanévrovat. Já tady nemám ani jednoho člověka, který by měl jinou školu než sociálně právní. Všechno to jsou empatičtí lidé, kteří vědí, že jsou tady proto, aby lidem pomohli,“ říká sociální pracovnice Karla Punčochářová, které kouká empatie z očí.

I přesto musela být často tvrdá a nebojácná. Například, když šla vyjednávat s „romskými barony“. Ti jí v dnešní době pro práci chybí.

Při otázce, jak se za téměř 40 let její sociální práce lidé změnila, odpovídá bez váhání: „Určitě ano. Dřív byli lidi kamarádštější, mohla jste jim věřit. Byli upřímní a nebyla tam taková ta záludnost,“ říká Karla Punčochářová a zvládá v době našeho rozhovoru vyřídit dva telefonáty a návštěvu kolegyně s dokumenty k podpisu. Nestěžuje si. Svou práci má jako životní poslání. V případech, se kterými se denně setkává, by to ani nemohlo být jinak.