Paličkování jako koníček

8. březen 2014

Paličkování krajek patří mezi nejrozšířenější textilní techniky. Mnoho žen mu dává přednost i před háčkováním nebo pletením. Jedním z měst s vysokou koncentrací krajkářek jsou Klatovy – našli byste jich tam jistě přes stovku, přibližně polovina z nich se paličkování věnuje aktivně.

Při Vlastivědném muzeu doktora Hostaše v Klatovech vznikl před 11 lety Krajkářský klub, který slouží k setkávání, výměně zkušeností i výuce krajkářek. Je doloženo, že paličkování krajek se v klatovském muzeu vyučovalo už začátkem 20. století, kdy zde vždycky o prázdninách působila učitelka z nedalekého Strážova na Šumavě, jednoho z vyhlášených pošumavských krajkářských center.

Klub krajkářek při muzeu v Klatovech navštívila Soňa Vaicenbacherová, povídala si tam s Ivanou Sieberovou z etnografického pracoviště, která sama se paličkováním krajek zabývá už více než 30 let. Naši kolegyni zajímalo, co kromě šikovných rukou je při paličkování potřeba.

Paličkování - hotový výrobek

Ivana Sieberová ale ujistila, že paličkování je pro samouka příliš obtížná technika a je proto dobré mít vedle sebe zkušenou krajkářku – začátečník se vyvaruje zbytečných chyb a také špatných návyků, které by se potom jen těžko odbourávaly.

Spustit audio