Krym by měl zůstat součástí Ukrajiny, tvrdí čeští krajané
Češi žijící na Krymu a jejich rodiny odmítají násilnosti na Ukrajině. Zároveň podporují širokou autonomii poloostrova. Chtějí však, aby Krym zůstal součástí Ukrajiny. Pojďme navštívit rodinu Ludmily Antonovny Neprašové, která žije na jednom ze simferopolských sídlišť.
Ludmila Antonovna Neprašová mě vítá a krátce nato už sedím v obývacím pokoji. Její dcera mi přináší kávu, pravého turka, a také knihu o historii Čechů na Krymu. „Můj praděd přišel na Krym v roce 1863 za vidinou lepšího života,“ vypráví 74letá paní Neprašová rusky, tedy jazykem, který je jí dnes už bližší.
Podle dochovaných záznamů přišli první Češi na poloostrov po krymské válce už v roce 1861. Tehdy také založili vesnici s příznačným názvem Bohemka, dnešní Lobanovo, kde získali vlastní půdu.
„Bohemka je vůbec první českou vesnicí na Krymu. Další byla Alexandrovka, kde dodnes stojí římskokatolický kostel. V samotné Bohemce se dnes konají mše jen v provizorní kapli, ale právě při bohoslužbě je možné slyšet češtinu,“ popisuje 60letá Irina Suchaniková, další z přítomných žen.
Poslední návštěva Československa? Před více než 40 lety
Je Ruska, ale za manžela má Čecha pocházejícího právě z Bohemky. I ona se však účastní akcí českého krajanského spolku a chodí do souboru Vltava, kde zpívají české písně. Soubor vystoupil i na setkání krajanů v České republice, pochopitelně v národních krojích.
Mladší tak mohli vidět, jakými změnami rodná vlast jejich předků v posledních letech prošla. Sama Ludmila Antonovna Neprašová byla v někdejším Československu naposledy před více než 40 lety.
„Česko jsme navštívili spolu se starší sestrou v roce 1967, ještě před sovětskou okupací. Pobývali jsme v Praze u příbuzných a také u pana Nepraše, který pracoval jako novinář Rudého práva,“ vzpomíná s tím, že se všichni dodnes snaží udržovat spojení s Českou republikou a hlavně s českou kulturou.
O budoucnosti Krymu mají jasno
Současné dění na Ukrajině sledují s obavami. „Hlavně, aby nás média pravdivě informovala, aby nám říkala pravdu o tom, co se děje, protože z každé strany slyšíme něco jiného – od Ukrajinců, z Ruska, z Evropské unie,“ popisuje paní Neprašová.
O budoucnosti Krymu má jasno. „Žijí tady Češi, Rusové, krymští Tataři, Arméni – mnoho národnosti pohromadě a nemáme žádné problémy. Chceme tak žít i v budoucnu. Nikdo z nás neprosazuje připojení k Rusku, chceme jen širší autonomii, abychom si o Krymu mohli rozhodovat sami,“ uzavírá Ludmila Antonovna Neprašová.
