Papež by měl udělat vítr ve Vatikánu, myslí si jeho učitelka
V Buenos Aires, kde Jorge Bergoglio působil, než se stal papežem, jsem se zašel podívat do církevní školy Matky Božího milosrdenství, která pro duchovní cestu papeže Františka mnoho znamenala. Žije tam stále ještě jedna pamětnice, která si současného papeže pamatuje jako malého kluka.
Sestra představená mě vítá uvnitř rozlehlého areálu. Z tichého dvora sálá pokora. Z učeben je slyšet soustředění. Ale když vypukne přestávka, proud dětí sedmdesátiletou drobnou jeptišku téměř smete – i když s jistou úctou v očích.
Klid je v tu chvíli jen v kapli, kam si malý Jorge Bergoglio kdysi přišel pro své první svaté přijímání – a pak pro biřmování.
Rád poslouchal historky o tom, jaký byl čerchmant
Dnes už je ve škole jen jedna řádová sestra, která ho znala, když byl malý. Je jí už 91 let. Vždycky, když se pak jako dospělý vracel, vyptával se prý starších sester na své dětství. Nejvíc sestry Rosy.
„Ptal se jí, jaký byl, a ona na to: ‚Byl jsi čert!‛ A když odešel, vyprávěla mi, jak byl strašně hodný a jak skvělou měl rodinu. Prý jen zkrátka rád poslouchal historky o tom, jaký byl čerchmant,“ vypráví pamětnice.
I dnešní studenti chtějí podle sestry Marthy slyšet o Františkově životě. Prý se díky tomu začaly daleko víc zajímat o církev. Aby ne, když mají tak známého spolužáka. Jen zeptat se jich na to nemohu, z bezpečnostních důvodů se s dětmi hovořit nedá.
Každý rok se vracel
Časy se mění… Tehdy byla například tahle církevní škola jen dívčí. Malý Jorge sem chodil pouze do školky. Pak už jen s rodinou na mše. V dospělosti se velmi často vracel – mimo jiné za sestrou Dolores, která ho připravovala ke vstupu do církve.
„Když zemřela sestra Dolores, celou noc probděl v kapli. Nechtěl nic najíst ani napít – nevzal si ani vodu. Jen se modlil u její rakve. To jsou chvíle, na které člověk nemůže zapomenout,“ vzpomíná sestra Martha.
A vypráví, jak se v době, kdy byl biskupem a arcibiskupem, každý rok vracel. Nevzhlíží k němu jako k někomu nadpřirozenému, spíš jako k sobě rovnému – takovému, jaký on je vůči ostatním. A vzpomíná na besedy s ním.
„Vždycky si pak vzal svou aktovku, kterou má dodnes, a odjel autobusem. Anebo metrem. Když k nám přijel na návštěvu nějaký kněz, přispěly jsme mu aspoň na cestu, on ale nikdy nic nechtěl,“ vypráví.
Prezidentka chodila zmalovaná
Od chvíle, kdy ho zvolili papežem, ho neviděla. Před rokem se měl zastavit 17. března, ale to už za ním naopak směřovali do Vatikánu na inauguraci nejmocnější světa, včetně argentinské prezidentky Cristiny Fernandezové. I k té má Martha blízko.
Byla její učitelkou náboženství ve škole v La Plata. Vzpomíná si, jak ji s dalšími jeptiškami často posílaly umýt si obličej, protože chodila ráda hodně namalovaná. A tvrdí, že zas tak velké spory mezi prezidentkou, která prosadila homosexuální svazky, a dlouholetým argentinským arcibiskupem, dnes papežem, nejsou.
František se ani tolik nezměnil, říká sestra Martha
„Byl zasmušilejší. Nesmál se tolik, jako se usmívá teď. Ale je to ten samý Jorge. Jedna dívka, která chodila do kostela, kde sloužil mše, mi říkala, že to bylo jako tady u nás,“ pokračuje sestra Martha.
„Při mši zachovával vážnost, byl soustředěný, horlivý. Jenže pak vyšel na náměstí a… dával lidem to, co potřebují – blízkost, důvěrnost. Ten, kdo staví zdi, ti nikdy nemůže být blízko.“
Vlastní sestra papeže Františka prý jednou Marthě řekla, že je to muž se sametovou rukavicí na ruce ze železa. Jak symbolické. Kromě úsměvů a doteků, které papež František rozdává, se snaží o něco velmi těžkého – chce vnést pořádek do vatikánských úřadů a do vatikánských financí.
Modlete se za Vatikán
„Naše škola je jen zrnkem písku kdesi na konci světa. Je třeba podívat se pořádně na všechny ty fondy ve Vatikánu, na úředníky, kteří je spravují. Ne protože by snad kradli, ale protože se nemusí dostatečně snažit,“ myslí si.
„Třeba platy by tady měly být nedotknutelné. On sám vždycky říkal, a teď ještě častěji: Nemodlete se za mě. Měli bychom směřovat všechny modlitby k tomu, aby se mu podařil jeho záměr.“
Vděčných mu tady ve škole Matky Božího milosrdenství bude 260 zaměstnanců a 1700 žáků. A jejich sestra představená. „Máme tu Františka všude,“ ukazuje mi na zdech obrázky s papežem. „Chtěla bych za ním jednou jet, protože on za mnou na návštěvu už nepřijede.“
