Neklidné povídky portugalského spisovatele Branquinho da Fonsecy vycházejí v češtině

18. březen 2014

Portugalský spisovatel, romanopisec, básník a dramaturg, Branquinho da Fonseca, se stal v roce 1927 spoluzakladatelem coimberské literární revue Prezença (Přítomnost) inspirované modernistickými evropskými proudy. Nejproslulejší a nejčtenější je ale jeho povídková tvorba. Z té nyní vychází pod názvem Baron a jiné prózy výběr také v českém překladu.

Kniha nazvaná Baron a jiné prózy vyšla jako jedenáctý svazek Lusobrazilské knihovny. Její vydávání právě od tohoto svazku přebralo nakladatelství Triáda (dosud vycházela Lusobrazilská knihovna v Torstu).

„Po vojenském převratu roku 1926, kdy oslabenou portugalskou republiku vystřídala téměř padesátiletá diktatura a mohlo se zdát, že odkaz prvorepublikového modernismu a avantgardy s jejich provokativním heslem épater le bourgeois pod dohledem úslužného cenzora nepřežije, sešla se v Coimbře skupina nadaných studentů, kteří hned následujícího roku založili literární revui Prezença (Přítomnost, vycházela v letech 1927-1940).

Když tohoto prvního záměru dosáhli a v ospalé zemi znovu zavládlo vzrušení provázející vstup nové generace na umělecké kolbiště, vydali se někteří autoři původně spjatí s časopisem vlastní tvůrčí cestou,“ čteme ve studii Silvie Špánkové, která ukázku z autorovy tvorby doplňuje.

A v čem tkví kouzlo da Fonsecových povídek?

Čerpají inspiraci z lidové tradice, z vyprávění, jemuž autor naslouchal, sbíral ho, a také v knize Portugalské lidové příběhy vydal. Motivy, které z lidových historek vycházejí, jsou strašidelné, temné a záhadné.

Dalším působivým momentem Fonsecových povídek je prolínání reality a imaginativních obrazů. Obě roviny jako by se vzájemně utvářely, přirozeně přecházely jedna v druhou a záleží jen na způsobu interpretace, která bude vybrána jako stěžejní úhel pohledu.

V každé z povídek je něco neklidného

V knize Baron a jiné prózy je obsaženo pět příběhů: Baron; Studené srdce; Zkouška síly, Bez vlastní vůle a Neklidná řeka. V každé z nich jako by bylo něco nepevného, neklidného. Možná je to dáno tím, že pro autora byl nesmírně důležitý motiv cesty, putování. Je tu projížďka na loďce po řece, putování portugalskou krajinou, anebo poutě do dalekých krajů, do neznáma. Za ideálem, dobrodružstvím, za snem.

„Všechny příběhy dosahují symbolických rozměrů,“ říká Silvie Špánková, „nicméně spíše se autor zaměřuje na člověka, snaží se pátrat po tom, co je lidské, co se v člověku odehrává, jaká jsou jeho traumata a starosti. Snaží se zkrátka pochopit člověka, což bylo nejen jeho krédem, ale celé literární generace kolem revue Prezença“.

autoři: Milena M. Marešová , Helena Petáková
Spustit audio