Dostala jsem šanci na normální život, říká Markéta Majda Čonková

Kolegům v práci řekla, ať si pustí Region, že tam bude povídat. O čem? „To si musíte poslechnout. Kolegové o mé minulosti nic neví. Jen dva, ale ti to nepustí dál. Negativní reakce mě nezajímají. Oni mě přeci znají jako dříče, co chodí na přesčas, co je spolehlivej. Jo, občas zaspím, ale to si zase napracuju,“ svěřuje se Majda.

Netušila jsem, co je nepodmíněně

Bylo jí patnáct, když se octla ve věznici ve Světlé nad Sázavou poprvé. Byla v dětském domově, utekla, s kamarády se vloupali do cizí chaty, kde přespali. „Chytli nás a mně jediné z party bylo 15, tak jsem to odnesla a šla jsem sedět. Tři měsíce nepodmíněně. Já u soudu vůbec nevěděla, co je nepodmíněně,“ vzpomíná Majda.

Celou cestu do vazby si myslela, že si z ní vychovatelky z dětského domova udělaly legraci, až na místě pochopila, že ne. „Já byla vždycky nebojácná, ale teď jsem strach měla. Hlavně z personálu. Byla tam velká bachařka Monika, té jsem se bála hodně. Spoluvězenkyně mě spíše ochraňovaly. Bylo mi patnáct, braly mě jako dítě.“

Kriminál je jinej svět

Majda byla ve vězení několikrát svědkem drsných scén. Dokonce i sexuálního násilí. „Kriminál je jinej svět, tam jsou na sebe lidi tvrdější. Necítila jsem se tam v bezpečí. Nechat si stoupnout za záda někoho? Málokoho! Vždycky jsem ke každému seděla čelem.“

Po skončení tříměsíčního trestu ji odvezli do výchovného ústavu v Kostomlatech. Tam poprvé zjistila, že se dá žít i jinak. Vychovatelka Dáša jí ukázala normální život, který neměla šanci poznat. Majdina matka vyráběla, prodávala a užívala drogy. Otec si založil novou rodinu, o Majdu neměl zájem.

Vyučila se, začala se pomaličku dávat dohromady. V Kostomlatech vydržela do 19 let. Pak zkontaktovala matku. „Viděla jsem velký peníze, snadno vydělaný. Máma vařila a prodávala drogy. Začala jsem je mamce brát a prodávat. Jezdila jsem s nima do Prahy. Tam jsem se rok potloukala mezi hlavním nádražím a Florencií, sama už jsem fetovala.“

Přistihli ji při vykrádání bytu, třetí den po nástupu do vazby přišlo parte. Matka zemřela. Díky tomu je teď čistá. Nechce dopadnout jako ona. „Taky jsem jeden čas chtěla dělat streetworkera, ale nevím, jestli bych měla trpělivost.“

Potřetí mě dohnala minulost

Po odsezení druhého trestu začala žít s přítelkyní v Praze, pracovala v baru, dokonce získala první smlouvu na pronájem. „Už se ten normální život začal rýsovat. Doběhl mě trest z minulosti, musela jsem do kriminálu potřetí.“

Za to, že Majda bojuje o šanci na normální život, vděčí Martině Kadlecové z havlíčkobrodské sociální firmy Semitam. „Martina mi zavolala, nabídla práci s ubytováním, ona je moje rodina. Semitam je moje rodina,“ přiznává Majda.

Co je nejtěžší na svobodě? „Nejtěžší pro mě v začátcích bylo být sama, nemít nikoho, kdo vás podpoří, komu můžete zavolat, kdo se za vás zaručí. Tohle mi dala až Martina Kadlecová.“

A co by Majda vzkázala lidem, kteří se na ní dívají s despektem? „Vůči takovejm jako jsem já, který to aspoň rok zvládaj na svobodě, mají práci, snaží se, i když jim to někdy nejde, vůči takovejm ať nemaj předsudky a daj jim šanci. Já jí dostala,“ uzavírá Markéta Majda Čonková.