E-antisemitismus poprvé
Fenomén antisemitismu není nikterak nový. Známe jej již z antiky, můžeme jej sledovat během středověku a všímáme si ho také v nové době, přičemž samozřejmě musíme brát v úvahu jeho proměny a vývoj. Dr. Věra Tydlitátová ze Západočeské univerzity v Plzni počátkem roku vydala knihu nazvanou „E-antisemitismus“ s podtitulem „Projevy antisemitismu na českém internetu“. Ve třech následujících pořadech si v příspěvcích autorky knihy povšimneme některých aspektů tohoto znepokojivého jevu. První z těchto zamyšlení je připraveno právě teď.
Odmyslíme-li si zištné, kořistnické a pragmatické důvody pronásledování Židů, maskují se tyto nízké pohnutky skoro vždy nějakou dobovou ideologií, ať již je to náboženství, sociální motivace, rasová ideologie, či snaha o delegitimizaci Státu Izrael.
Rozmach masových komunikačních technologií neznamená v této souvislosti objev nových ideologií či témat, ale nebývalou technickou výhodu při šíření starých předsudků a pověr mezi nejširší vrstvy.
Masové rozšíření internetu od devadesátých let 20. století změnilo myšlení lidí podobně jako vynález knihtisku. Dokonce lze říci, že toto snadné a rychlé sdílení idejí zcela proměnilo svět.
Na jedné straně internet pomáhá šířit vědecké poznatky, výzvy k solidaritě, umělecká díla a myšlenky svobody a demokracie po celé planetě. Na straně druhé však pomáhá též recyklovat staré patologické průvodní jevy krizových period, k nimž například patří vzrůst xenofobie, šovinismu, rasismu a také antisemitismu.
V případě společensky nepřijatelného nebo nelegálního obsahu dochází vlivem těchto článků, obrázků a diskusí k postupné legitimizaci těchto idejí a materiálů. Dříve okrajové a společensky neúnosné projevy se tak stávají běžnou formou rozptýlení, ventilací traumat, módními, a dokonce i respektovanými tématy, která pronikají i do populární kultury a oficiální politiky.
V českojazyčném prostředí nacházíme poměrně bohatou škálu webů, blogů, facebookových skupin a profilů, diskusních příspěvků a jiných prostředků šíření nenávistných ideologií včetně antisemitismu. Obsahově nepřinášejí v zásadě nová témata, spíše se elektronizuje tradiční antisemitská tvorba vytvořená mnohdy již v 19. století.
Objevují se projevy náboženského, rasového i sociálního antisemitismu, připomíná se téma krevní pověry a hilsneriády, mezi novějšími tématy pak nalézáme protižidovské konspirační teorie, adoraci nacistického režimu, popírání šoa či nenávist vůči Státu Izrael.
Brzy zjišťujeme, že tradiční dělení ideologií na levicové a pravicové nemá v tomto kontextu velký význam; na šíření antisemitských materiálů se podílejí jak pravicoví, tak levicoví autoři, a dokonce ani nelze říci, že by se příliš lišila jejich argumentace. Je zcela běžné, že levicová a pravicová scéna na svých webech navzájem sdílí protižidovské materiály.
V současné době je téma vzestupu antisemitismu v české společnosti bagatelizované a málo zkoumané. Je pravda, že prozatím nejde o téma nejvýraznější, nicméně poměrně strmý vzrůst těchto tendencí je znepokojivý a je třeba se jím zabývat.
