Stávka na režim platí, vyzkoušeli si studenti už v dubnu 1989
Proti vládnoucímu režimu v Československu se v roce 1989 stále více ozývali také vysokoškoláci. Studenti pražské AMU uspořádali takzvaný dialog, na který pozvali i představitele moci. Ti však pozvání odmítli.
Po sérii demonstrací v Palachově týdnu nespokojenost Čechů a Slováků s vládnoucí totalitní mocí rostla. Stále hlasitěji se ozývali vysokoškoláci. Usilovali například o zřízení nezávislých studentských senátů. Stejně jako všichni ostatní mladí lidé se totiž mohli sdružovat jen v jednotné organizaci úzce spjaté s režimem – v Socialistickém svazu mládeže.
„Na společné schůzi se sešla česká vláda a sekretariát českého Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže. Vláda ocenila, že český výbor nepřichází na jednání jen s požadavky, ale nabízí vlastní podíl na řešení aktuálních celospolečenských problémů,“ vysílal Československý rozhlas 5. dubna 1989.
Chtěli jsme dialog. Pod záminkou perestrojky
S postoji svazáckých funkcionářů se však názory vysokoškoláků rozcházely. Studenti ovšem využili Svaz socialistické mládeže a pod hlavičkou svazáckých organizací vydávali časopisy, ve kterých publikovali kritické články na adresu režimu. A také pořádali diskuzní fóra.
Odvolávali se přitom na perestrojku a glasnosť, tedy otevřenost, kterou v tehdejším Sovětském svazu prosazoval reformní komunistický vůdce Michail Gorbačov.
„Pod záminkou perestrojky jsme chtěli dialog,“ říká Jakub Mejdřický, který tehdy studoval produkci na filmové fakultě. Na počátku dubna 1989 studenti Akademie múzických umění uspořádali akci, na kterou pozvali i představitele vládnoucího režimu. Ti však nepřišli.
„Po Palachově týdnu v roce 1989, který byl skutečně drsný, jsme se rozhodli, že oslovíme ministra vnitra, předsedu vlády a myslím, že i Miroslava Štěpána,“ vzpomíná Jakub Mejdřický.
Odnesl to náš rektor. Nemohli jsme ho v tom nechat
„V městské knihovně jsme připravili židle a na ně dali jmenovky, protože jsme hráli hru na to, že přijdou a že si v rámci perestrojky popovídáme o nedostatcích socialistické společnosti. Důsledně jsme kladli otázky a obraceli se k prázdným židlím, jako by tam někdo byl,“ popisuje Pavel Langer. „Atmosféra byla úžasná, protože celý sál byl na naší straně. Lidé spontánně tleskali i ve stoje,“ dodává.
„Odnesl to náš rektor. Ministryně školství odvolala Ilju Bojanovského z funkce rektora s tím, že není schopný si udělat na škole pořádek. Bojanovský byl sice komunista, ale člověk čestný a rovný a podporu měl na celé AMU. Nemohli jsme ho v tom nechat, vyhlásili jsme stávku a ona ho do funkce skutečně vrátila,“ pokračují ve vzpomínání bývalí studenti AMU.
Už půl roku před sametovou revolucí si tak studenti vyzkoušeli, že stávka na režim platí.
