Má být očkování pro děti povinné?

Hygienici hlásí, že pozvolna přibývá rodičů, kteří své děti očkovat nechtějí. Jednou z nich je také Jana. Je totiž přesvědčená, že jednou z vedlejších reakcí na vakcínu může být i vypuknutí autismu. Kauzu maminky Jany teď aktuálně řeší Ústavní soud.

Nedávná vlna onemocnění spalničkami v Ústeckém kraji podle odborníků potvrdila důležitost očkování. U mnoha rodičů ale pohled na pozvánku k očkování od obvodního lékaře vyvolává nejistotu. Matka z Tišnova na Jižní Moravě se rozhodla svou dceru neočkovat a právo na toto rozhodnutí hájí před soudem.

Jednou z umíněných maminek byla i Marie. Její předčasně narozený syn měl ještě ve dvou a půl letech v posudku od psycholožky napsáno, že se vyvíjí zdravě. Po absolvování operace mandlí v narkóze a třech dávkách očkování ale postupně přestával na okolní svět reagovat. Matka má v příčině jasno, způsobilo to očkování.

Lékaři ale spojitost autismu a očkování odmítají. Také vedoucí očkovacího centra při Klinice dětských infekčních nemocí Fakultní nemocnice Brno Zlatava Jirsenská, která doporučila zmíněného chlapce očkovat, se dušuje, že se s žádnými nepřiměřenými reakcemi dětí na očkování za svou praxi nesetkala.

Janu ale tvrzení lékařů neuspokojila. Přiklonila se k matkám s negativní zkušeností i nastudované literatuře. Rozhodla, že své děti riziku závažné reakce na očkovací látky nevystaví. Porušení vyhlášky o povinném očkování se ale pokusila postavit čelem.

Na prázdný očkovací průkaz ale přišla Krajská hygienická stanice. Pozvala si rodiče na pohovor, který by měl vysvětlit, proč dcerka není očkovaná. I přes zdvořilý přístup přišla pokuta. Tu může hygienická stanice uložit oběma rodičům, a to ve výši až deset tisíc korun. Rodiče zaplatili. Pak se jim to ale rozleželo v hlavě.

Jana se proto s pomocí Ligy lidských práv pokusila své peníze vysoudit zpět. Zatím posledním rozsudkem jejího případu je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Konstatuje, že pokuta je oprávněná. Nesouhlas rodičů s očkováním podle něj rodiče z povinnosti děti očkovat nevyvazuje.

S tím se ztotožňuje i většina odborné veřejnosti, která považuje vysokou proočkovanost za záruku ochrany společnosti před závažnými nemocemi. A omezení individuálního práva je tak podle nich na místě. Kritici argumentují, že v okolních zemích některá očkování povinná nejsou, přesto se tam nevyskytují. Ale to proto, že ho lidé podstupují dobrovolně. Nikde v Evropě tato proočkovanost neklesá pod 85 procent, upozorňuje předseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula.

Dokázala by Jana žít s tím, že díky jejímu dobrovolně neočkovanému dítěti by se nakazilo jiné dítě s kontraindikací? „No, to by bylo zlé, to doufám, že nikdy nenastane,“ odpovídá matka a tvrdí, že má příznaky všech očkovaných nemocí nastudované a snažila by se situaci řešit co nejvíc zodpovědně. Až bude její Alenka větší a sama po očkování zatouží, bránit ji nebude.

Matek jako je Jana podle ředitele jihomoravské Krajské hygienické stanice Jana Marka přibývá. Naopak Iva Hrazdílková z kanceláře ombudsmana uvádí, že s podněty týkajícími se očkování se příliš nesetkávají.

Přesto Jana věří, že se jí může podařit vytvořit precedens, který pomůže rodičům se stejnými obavami, jako má ona, vyhnout se sankci. V těchto dnech podává proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ústavní stížnost. A chce za právo rozhodnout o dítěti podle svého svědomí bojovat, dokud to půjde.

Obě matky souhlasily se zveřejněním svých kauz jen v případě, že budou moci uvést fiktivní jméno.