Pasažéry potopeného trajektu Sewol čeká svatba. I po smrti
Jihokorejci se vzpamatovávají z jednoho z nejhorších námořních neštěstí v historii země – potopení trajektu Sewol. Více než polovina obětí jsou středoškolští studenti. Pozůstalí se se ztrátou svých blízkých vyrovnávají různě. Někteří příbuzní například posílají po moři papírové loďky, aby uctili památku obětí. Ve městě Ansan otevřeli speciální památník. Konají se i speciální buddhistické a šamanské obřady.
Mnich volá duše zemřelých pasažérů na pobřeží přístavu Džindo. Podle tradic tohoto náboženství musí být duše zemřelých nejprve očištěny a zbaveny traumat. Až pak je mohou duchovní poslat do klidného místa. Někteří rodiče však chtějí život svých dětí i po smrti naplnit, tedy zajistit jim rodinu a partnera. Uchylují se proto k šamanistickým obřadům, při kterých své zesnulé děti provdají nebo ožení.
„Jakmile rodiče domluví svatbu, všichni se sejdou a účastní se šamanistického rituálu. Během obřadu vytvoří figuríny obou svatebčanů a oddají je. Po obřadu připraví rodiče dětem pokoj a uloží je ke svatební noci. Tím se dokončí proces naplnění života a rodiče se stanou příbuznými,“ vysvětluje kulturolog Pak Džu-on, který bude několika takovým svatbám zesnulých přítomen.
„V Džindo je to častá praxe. Dohazovači hledají zesnulým partnery a společnost to bere opravdu vážně. Rodiny si musí vyhovovat podle společenského postavení i jiných kritérií,“ nastiňuje.
A pak přijde na řadu dohazovač...
Obřadu se pak účasní i některé rodiny obětí z trajektu Sewol. „Až skončí záchranné práce a budou všechny oběti vytaženy z moře, dojde na obřad očištění, tedy šikim. Duše dlí totiž ještě stále v moři. Obřad pak odstraní všechna nenaplněná přání mrtvých a pošle jejich duše na dobré místo,“ vysvětluje Pak Džu-on.
„Tento obřad je mimochodem národním korejským kulturním pokladem. A až skončí šikim, pak někteří uspořádají šamanistickou svatbu. V tuto chvíli nastupuje dohazovač. Také jím často bývám,“ tvrdí.
Tento zvyk může pro moderního člověka z Evropy působit nesmyslně až hloupě, pro některé z rodičů je to však poslední útěcha, kterou mají. S dětmi sdíleli sňatek a pomohli jim dosáhnout životního štěstí, i když v tomto případě v neštěstí.
