Skutečná Atlantis aneb Megapole klesají rychleji, než rostou hladiny oceánů

Uvádí se to v dokumentu nizozemského výzkumného ústavu Deltares, podle něhož může za prudké změny jednoznačně lidská aktivita.

Například největší indonéské město Jakarta se rozrostlo z půlmilionu lidí koncem 30. let na dnešních 10 milionů. Nadmořská výška tam za tu dobu poklesla o plné dva metry, protože odčerpáváním pitné vody z podzemí podloží klesá. Stejné snížení zaznamenalo i Tokio, ale tam samospráva nakonec zavedla drakonická protiopatření. Podobným příkladem jsou Benátky, i když tam jde spíše o dlouhodobý a nevratný geologický vývoj.

„Snížení úrovně zemského povrchu v pobřežních městech má za následek ničivější a delší povodně,“ řekl doktor Gilles Erkens. „Jediným řešením je přestat čerpat podzemní vodu, ale pak musíte pitné zdroje hledat jinde. V Tokiu se to podařilo, ale na mnoha jiných místech to tak nadějně nevypadá,“ dodal autor zprávy.

Rychlá urbanizace a lidské zásahy jsou podle expertů významnějším faktorem než dlouhodobé zvyšování hladin oceánů. Uchránit Jakartu, Ho Či Minovo město, Bangkok a Dháku by podle Erkense stálo ročně miliardu dolarů. Peníze však nejsou a část těchto měst se nakonec potopí pod hladinu moře.

Jakarta sice postavila třicetikilometrovou zeď proti povodním, ale ty mohou být tak silné, že ji prorazí. Deltares odhaduje, že v takovém případě se během 48 hodin octnou pod vodou příbytky jednoho milionu obyvatel.

Jiná města ale nemají šanci ani s protipovodňovými valy. Například malý ostrovní stát Maledivy, který tvoří řetězec 26 atolů, leží v nadmořské výšce pouhých 1,7 metru. Nejhorší scénáře odhadují, že do konce století bude muset své domovy opustit všech 350 tisíc obyvatel. „S nimi zanikne i 2000 let stará kultura,“ dodává ve zprávě Deltares.

Zpracováno ze zahraničního tisku.