Monika Horsáková: Státní maturita letos počtvrté

Státní maturita měla nastavit standardy – především toho, co se od výuky na středních školách a od znalostí jejich studentů očekává. Jenže: kýžený efekt se nedostavil. Pro gymnazisty je příliš jednoduchá, pro učně v některých předmětech příliš náročná. Výsledkem snahy o srovnatelný závěrečný výstup středoškolského vzdělání je fakt, na který mnozí upozorňovali už před zavedením státních maturit – snížení kvality maturitní zkoušky.

Své by o tom mohli říci učitelé vysokých škol, kteří se s absolventy nové maturity setkávají u přijímacích zkoušek. Projekt, který ze státní kasy každý rok odčerpá desítky milionů korun, páchá víc škody než užitku.

Diskutabilní je i samotná forma testu. Je podstatné správně určit z nabízených možností větu s gramatickou chybou nebo bez ní, nebo umět správně zformulovat myšlenku? Je v matematice důležitý jen výsledek, nebo i cesta, kterou k němu student dospěl?

Spolu se startem letošních státních maturit se ministr školství Marcel Chládek nechal slyšet, že je chce zlevnit – třeba elektronickým testováním. Elektronické testy sice mohou maturitu zlevnit, počítač však může ověřit jen omezené množství znalostí. Ministr dále uvažuje o tom, že by jinou úroveň maturity měla gymnázia a jinou střední odborné školy. Učební obory by ji neměly vůbec.

Ptám se: není to už jen krůček k tomu, co na konci osmdesátých let pochopil dokonce i totalitní establishment? A sice, že za úroveň maturity mohou ručit i školy samy? Třeba za kvalitu státní zkoušky ručí samy vysoké školy, nikdo o jejich kompetenci a nastavení kvality přitom nepochybuje. Proč by totéž tedy nedokázaly i školy střední? Kvalita jejich absolventů se pak přece poměrně rychle ukáže při jejich úspěšnosti při přijímacím řízení na vysokou školu nebo nástupu do praxe.

Zkrátka: je třeba si konečně jasně odpovědět na otázku, co nás vlastně při „zkoušce z dospělosti“ zajímá. Schopnost dojít logickým myšlením a matematickým úsudkem ke správnému výsledku, dovednost funkčně využívat jazykové prostředky, komunikovat, argumentovat či pracovat s textem, nebo jen rychlost řešení, encyklopedické znalosti a myšlenkový automatismus?

O tom, jak bude v budoucnu maturita vypadat, je prostě potřeba diskutovat. Zodpovědně. Nejen na úrovni politické, ale konečně a především na úrovni odborné. Testování je sice v mnohém pohodlné, řadu potřebných dovedností ale neověří.

Ve světě už to vědí a uvažují o jiných typech zkoušky, která by lépe ověřila, co skutečně student umí. Možná bychom se k takovým úvahám mohli připojit i my.