Robert Jindra - dirigent
5. květen 2014
Dirigent a hudební ředitel Opery Národního divadla v Praze a Ostravě Robert Jindra zavítal do Tandemu. S Janem Rosákem se například bavili o tom, co vše má na starosti a jak zvládá řídit současně dva přední operní soubory v zemi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den a hezký poslech vám přeje Jan Rosák. Můj dnešní host a spolutandemista se stal v srpnu loňského roku hudebním ředitelem Opery Národního divadla v Praze. Na tento prestižní post byl jmenován jistě i pro své dosavadní velké úspěchy, například i vedení Opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, který je většinou odborníků v současnosti prý hodnocen jako nejúspěšnější v Česku. Proč? Tak doufám, že i na to mi dnes při své návštěvě v Tandemu odpoví současný hudební ředitel Opery Národního divadla Robert Jindra. Vítám vás, dobrý den.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže už tušíte, že dnešní Tandem bude hodně hudební. Necháme si tedy zahrát hned na úvod.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S velkým přeháněním mohu říct, že Robert Jindra v současné době sedí na dvou židlích, ale mám takový pocit, že hudební ředitel Opery neposedí moc.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Moc ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc ne, to je jasné. Ale já jsem to řekl jenom proto, že chci do protikladu postavit to, když jste ještě v podstatě ani neposeděl, když jste ležel v peřinkách, když jste se narodil. Kdepak to bylo?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak jak se říká, jsem Pražák jako poleno, takže narodil jsem se v Praze. Mé dětství bylo takové zásadně nehudební, protože já jsem z naprosto nehudební rodiny. Můj tatínek klasickou hudbu, se dá říct, až nesnáší. Maminka ji toleruje, protože ji synek dělá, nicméně až do nějakých 12 let jsem neprojevoval o hudbu, natož o klasickou jakýkoli zájem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A cože jste se takhle vzepřel rodinné tradici?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Já to, já si přiznám, že mám přesně v paměti okamžik, kdy jsem slyšel poprvé klasiku, když maminka probírala staré ještě ty vinylové desky, protože jsme jich měli strašně moc a bůh ví, kde se takzvaně vynořily, tak dělala takzvanou selekci, co ještě hraje, co přeskakuje, to šlo do koše, no a jak tak pouštěla ty gramofonové desky, tak si pamatuju, že pustila výběr z opery Carmen, tuším, že to byla profilová deska paní Mixové, legendární pěvkyně Národního divadla v Praze, a já jsem tu desku neustále si ohrával dokola pořád, až už to začalo všem doma lízt na nervy, když už to slyšeli po tisícítépáté, tak mamka se sebrala a šla koupit Mou vlast Bedřicha Smetany, která, která se stala mým hitem, no a já jsem ve 12 letech prostě vykřikl, že chci hrát na klavír, a myslím si, že v té době si rodiče spíš říkali - no tak ta puberta už pomalinku přichází, takže on neví, jak na sebe upozornit, tak dobře, ať hraje na klavír, ale myslím si, že nikdo v té chvíli, ještě ani já netušil, že bysme se tím opravdu měli nějak živit. Já jsem začal hrát na piano, pamatuji si pana profesora, byl to takový starý pán na Vyšehradě, kam jsem jezdil na soukromé hodiny. Bylo to, trošičku mi to připomínalo, když jsem se objevil v jeho bytě, tak dodneška si pamatuji, že to na mě působilo, jako když jsem se dostal do filmu z 20. let, trošku jako Oldřich Nový, a měl takový malý notýsek, kam mi vždycky zapisoval, co bych měl cvičit, no nicméně druhá fáze byla, kdy i mému tatínkovi začalo docházet, že jeho sen o hokejistovi a chemikovi se pomalu rozplývá, tak jsem si nechal do panelového domu přivézt piáno, na které jsem urputně cvičil a přehrával jsem si všecky noty, co šly. Nemůžu říct, že by to mělo nějaký velký ohlas jak v rodině, tak myslím, že sousedi nad námi i pod námi s tím měli problémy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hmm, panelák na to není stavěnej.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Není na to, opravdu není stavěný, nicméně jsem se do toho klavíru opravdu zakousl a poctivě jsem cvičil. Nicméně skutečně většina lidí, kteří potom jako začali vnímat, že vlastně z takhle nehudební rodiny já hraju na piáno a že mě to baví, že furt o té muzice povídám, že neustále si poslouchám tu klasiku, tak začali ale říkat rodičům, hele ale to už k tomu, to nestihne, protože většinou ve 12 letech ty, ty děti ten talent se rozpozná třeba v 6 letech, začnou cvičit na ten klavír tak, že v těch 12, ve 13 už se vlastně připravují na přijímací zkoušky na konzervatoř a já byl teprve na začátku, na svém začátku toho, jak se na ten klavír učit. O dirigování mě ani nenapadlo, že bych byl dirigent, takže víceméně všichni to podle mého názoru brali spíš jako takovou dobrý, tak nějak pocvičí, bude to hezký koníček, buďte rádi, že nechodí po ulicích a nedělá nějaký alotrie, takže já měl podezřele i klidnou pubertu, musím říct.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře, že se spletli. No ale já tady mám poznamenáno, že jste pak absolvoval konzervatoř, ale v oboru klasický zpěv.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Ano. To bylo zvláštní v tom, že já jsem se necítil být na to nějakým klavírním virtuózem a skutečně 2 roky do přijímacích zkoušek na konzervatoř začít se učit hrát na klavír, je vlastně bláznovství, naučíte se základ, nic, nic k tomu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No je to trochu pozdě, no, no.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
... ano, je to pozdě zkrátka. Nicméně mě začalo fascinovat u těch nahrávek, protože samozřejmě jsem poslouchal čím dál tím více té muziky, tak jsem si u toho dirigoval. Pamatuju si, mamince jsem kradl pletací drát, měla velkou radost, když jsem jí několik svetrů vyndal hned z těch oček, ale chtěl jsem tedy zkusit udělat přijímací zkoušky na dirigování. Tak jsem šel na poradu k pánům profesorům a tam velice moudře dnešním pohledem vzato páni profesoři řekli, že jsem prostě ve 13, 14 letech málo dozrálý mentálně na to, abych studoval dirigování, protože dirigování je obor, který jde technicky velmi rychle a dobře zvládnout, ale dirigent musí být především psycholog a musíte mít veliký, veliký přehled o všem, nejenom prostě úzce profilovaně, takže tam mně tenkrát přišlo to zklamání. Nicméně paní profesorka Kotůlková, která mě připravovala z hudební teorie na přijímací zkoušky, řekla - hele, Roberte, tak to zkus na zpěv a pak se k tomu dirigování vrátíš, až získáš opravdu nějaký ty základy té, té hudební znalosti. No a já jsem na ní vytřeštil oči, protože já jsem o zpěv vůbec nejevil žádný zájem. Samozřejmě jsem vnímal z těch nahrávek ten hlas, ale že bych zpíval při mé nedomykavosti hlasivek, které jsem v té době měl, tak jsem zkusil skutečně udělat přijímačky na konzervatoř na obor zpěv klasický, připravovala mě paní profesorka Jiřina Marková, co byla jedna pak z nejdůležitějších osob mého mladistvého průvodu k opeře, protože sama byla sólistkou Národního divadla v Praze a i díky ní jsem se mohl dostávat pravidelně každodenně vlastně na představení v Národním divadle buď do zákulisí, nebo do hlediště. A měl jsem takřka každodenní přístup do Národního divadla, tak jsem poznával čím dál tím víc život v divadle, a to mě samozřejmě fascinovalo a pomáhalo si na to vytvářet nějakým způsobem názor.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes hostem současný hudební ředitel Opery Národního divadla v Praze, ale také moravskoslezského Národního divadla v Ostravě Robert Jindra. My si o té dvojkolejnosti vaší činnosti v současné době nebo paralelní činnosti určitě ještě popovídáme, ale já bych nerad opomenul ještě v tom curriculum vitae ten váš zvláštní způsob, jak jste se dostal k tomu dirigování. V podstatě přes piáno posléze zpěv najednou a pletací dráty, že jo, takhle, až ke skutečné taktovce, tak jak najednou ten skok od toho zpěvu k tomu dirigování nastal?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak nastoupil jsem na pražskou konzervatoř na obor zpěv, tam samozřejmě to bylo víceméně bráno ze začátku jako takové přechodné stádium, než udělám přijímací zkoušky na dirigování, než minimálně ty 3, 4 roky si udělám ten hudební náhled, protože hudbu vnímat prvoplánově je velmi v podstatě snadné, nicméně najednou přijdete na to, že existují nějaké hudební formy, kontrapunkt, takhle ty odborné věci, které jsou podle mého názoru velice nutné pro to, aby člověk začal vůbec přemýšlet o dirigování. A nakonec mě zpívání chytlo natolik, že jsem ten obor celý dostudoval, opravdu celých těch 6 let. Nicméně již paralelně ty poslední 2 roky jsem se přihlásil na obor dirigování. Byl jsem nejdříve u pana profesora Vodňanského, nicméně potom jsem přešel, což byl velice důležitý mezník v tomto oboru k paní profesorce Miriam Němcové, která skutečně je podle mě kantorkou na 100 %. Ona těm žákům se úžasně věnuje, je to skoro až takový rodinný vztah v té třídě a ona dokáže perfektně dát základy takové ty praktické, základní věci dirigentské, protože sama je velký ohromný praktik a operní a já jsem chtěl se specializovat především na operu, což je asi díky tomu zpěvu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale o paní Miriam Němcové vám něco řeknu. Já jí pamatuju jako malou holčičku, která bydlela v domě, kde jsem bydlel já v Dejvicích, já jsem ji potkával jako malou holčičku ...
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Ježíš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... ale v životě bych neřekl, že z ní bude takováhle dirigentka, takováhle ...
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak to je moje paní profesorka a vlastně jí vděčím za mé dirigentské základy, ano, je to prostě jednak moje dobrá kamarádka, my se do dnešních dnů velice méně a méně bohužel potkáváme, nicméně udržujeme velice přátelský vztah, ale oboustranně s velkou úctou, protože jí vděčím skutečně za mnohé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já s velikou radostí jsem sledoval taky její vzestup samozřejmě a teď slyším, že i vy jste jí vděčný za mnohé.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a jak to pokračovalo v té vaší kariéře?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak, dokončil jsem absolutoriem zpěv a pokračoval jsem ve studiu dirigování a poslední 2 nebo 3 roky při mých dirigentských studií se stala taková zvláštní věc, že tím, jak jsem mohl chodit do divadla, věčně jsem tam chodil, tak mě oslovil pan sbormistr Pavel Vaněk, bylo to ještě během studií na konzervatoř, jestli bych nenastoupil do Národního divadla jako asistent sbormistra, protože pan sbormistr Milan Malý již byl v důchodovém věku a pomalinku přemýšlel o odchodu z Národního divadla a Pavel Vaněk po něm přebíral vlastně tu funkci hlavního sbormistra. A on mi vždycky říkal, hele, Roberte, ty tady stojíš skoro obden, takže to všecko znáš, na piáno umíš, vystudoval jsi zpěv a děláš dirigování, to je všecko to, co sbormistr vlastně potřebuje. Takže to bylo od něj trošičku risk, protože bez nějakého konkurzu si on řekl já tady tohohle kluka tady sleduju a toho bych chtěl vyzkoušet ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik vám bylo tehdy?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Myslím si, že 21 let. 21 nebo 22 let. A dalším takovým paradoxem bylo, že ještě poslední 2 roky, kdy jsem studoval dirigování, mě oslovila šéfka katedry zpěvu na konzervatoři, protože mě znali z pěveckého oddělení a věděli, že studuji to dirigování, že shánějí pedagoga pro 5. a 6. ročník, jak se připravují takové ty absolventská představení, ty operní představení se studenty, jestli bych se toho ujal, že prostě mám vystudovaný zpěv, mám absolvovaný zpěv a studuji dirigování, mám praxi, takže jestli bych se nevěnoval těm posluchačům. Tak docházelo k takovým absurdním situacím, kdy ještě třeba na poradách pedagogů jsem seděl jako pedagog a jednalo se o těch, řekněme, zlobivějších žácích, tak já jsem byl jeden z těch, který jsem tam jednou bouchal do stolu, říkám no to je nepřípustné, ten žák se tam neobjevil, já mu přece nemůžu dát dostatečnou, a jedna paní profesorka, která mě velice dobře znala a učila sama, tak se vyklonila z té řady těch /nesrozumitelné/ a říkala - no od vás to, Roberte, zní jako výstřel. Takže to bylo takový malý paradox. Nicméně vydrželi jsme to s paní profesorkou Reginou Šimikovou, která se o ty inscenace starala po režijní stránce, jsme udělali 10letou v podstatě se dá říct takovou éru různých projektů, které byly velice ceněné a myslím si, že hodně dnes již významných pěvců, kteří byli našimi žáky, tak na to rádi vzpomínají, aspoň když se s nimi sejdu, tak vždycky o tom pár slov řeknou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je současný hudební ředitel dvou operních souborů, Národního divadla v Praze a Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, Robert Jindra. Ale ještě než jste nastoupil na v pořadí vlastně první z těchto dvou, to znamená do Ostravy, tak jste prošel různými kusy spolupráce třeba s Deutsche Oper am Rhein, mám tady poznamenáno, ale také s Dětskou operou v Praze, nevím, jestli to předcházelo tomu, časově to nemám zařazeno, ale s tou Dětskou operou to určitě by bylo docela zajímavé téma, protože jste s nimi taky natočil pár CD to je nepochybně velice zajímavá práce. No ale nesmím opomenout samozřejmě to vaše současné působení. Kdy vám nabídli do Ostravy v podstatě vlastně angažmá nebo post ředitele?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak ono vše, co jste vlastně vyjmenoval, to jsou postupně ten, schůdky, ty jednotlivé schůdky do toho obrovského mrakodrapu, do kterého se drápu postupně. S Dětskou operou spolupráce začala vlastně v dobách již při mých studiích, právě když jsem chodil k paní Markové na zpěv a zároveň už jsem chodil na dirigování k paní profesorce Němcové, protože paní Marková založila Dětskou operu Praha. Je to obdivuhodný, s jakou energií a vervou do toho jde a skutečně dokázala během těch několika let vybudovat z toho velice prestižní soubor pražský. A jednou jim vypadl dirigent a vzhledem k tomu, že jsem ještě k paní Markové chodil na hodiny zpěvu, tak ona mě poprosila, jestli bych vzhledem k tomu, že studuju to dirigování, jestli bych si netroufnul to dirigování zaskočit to, to představení. A vlastně to bylo jedno z mých prvních představení vůbec, dá se říct, před publikem dirigentský, kdy jsem dirigoval Krásova Brundibára, což patřilo mezi takové stálice Dětské opery Praha, a to bylo, myslím si, že skutečně mé první představení před publikem jako dirigent. No potom co se týče Národního divadla, tam jsem postupně se dostával od toho asistenta sbormistra až k druhému sbormistrovi, pak jsem byl vyzván šéfem tamním opery Jiřím Nekvasilem, jestli bych se neujal opery jako asistent dirigenta, protože se o mně celkem v divadlech mluvilo a vědělo, že jsem vlastně tím dirigováním dost posedlý a že jsem takový ten divadelní typ, který tam tráví noce, dny, a mojí první příležitostí v Národním divadle bylo, když se obnovoval ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To myslíte v Praze, v pražském?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
V pražském Národním divadle. Když se obnovoval Don Giovanni, starší inscenace, nicméně v novém hudebním nastudování, tak pan Nekvasil řekl, že už asi nastal ten čas, kdy bylo dobré vyzkoušet tě postavit prostě před ten orchestr na představení. Tak skutečně mým prvním představením byl Don Giovanni ve Stavovském divadle. To představení bylo pro mě neskutečným zážitkem, protože tam, kde Mozart sám dirigoval světovou premiéru této opery s tou obrovskou úctou k tomu místu, musím říct, že na to vzpomínám velice rád a často, protože už po prvním jednání orchestr dal výrazně najevo, že byl spokojený s tím výkonem, což mě samozřejmě povzbudilo na druhou část ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovým tím pověstným klepáním na pultíky.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
... ano, ano, ano. No a pan, pan šéf Nekvasil tenkrát mi dal smlouvu dirigentskou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No kdybyste náhodou nevěděli, jak asi tak v jaké pozici byl v té chvíli Robert Jindra, tak se podívejte na Amadea a uvidíte tam Mozarta v té samé pozici, v které tam byl asi Robert Jindra potom.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak. Nedovolil bych si nikdy příměr s tímto géniem, ale skutečně byl to zásadní takový mezník. A samozřejmě pak uplynulo několik let, kdy jsem v Národním divadle v Praze působil jako druhý dirigent a najednou mi volal pan Nekvasil, který mezitím odešel z funkce šéfovské z Prahy a ujmul se, nebo vyhrál konkurz v Ostravě na ředitele Divadla moravskoslezského. A přišel ke mně s otázkou - Roberte, ty jseš ten pravej blázen, nechceš jít do toho se mnou dělat šéfa opery? Tak já nejdřív zareagoval s vytřeštěnýma očima, ale, Jirko, to přece, já nikdy nic neřídil, to je obrovská zodpovědnost, ale on říkal, ale ty máš přesně takový to povědomí, protože já jsem byl strašně rozlítanej, já jsem, pokud byl volnej čas, tak jsem se sebral, jel jsem do Mnichova, do Vídně, takže jsem si získal velký přehled o tom, kdo kde zpívá, kdo kde diriguje, jaké se hrají tituly a on byl přesvědčený o tom. A já říkám no hele, když si to uhájíš, tak já do toho půjdu. Je to velká výzva. Vzal jsem si svůj tým, udělali jsme tam takovou, řekl bych až ostravskou operní rodinu, kdy jsme skutečně společně ve 4 lidech se tomu věnovali od pondělí do neděle a myslím si, že ty výsledky mají nějaký směr. To, jak jste říkal na začátku, že je ostravská opera ceněná za zajímavou dramaturgii a za kvalitní dobré hudební produkce, to jsem samozřejmě rád. Nicméně nejsem ta osoba, která by to měla skutečně hodnotit, protože my se k tomu v podstatě stavíme, jak ke vlastnímu dítěti, a tam občas patrně i dochází k těm růžovým brýlím, ale děláme pro to maximum a samozřejmě nám to dělá velkou radost, že Ostrava tuto pozici má.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když potkáte Roberta Jindru na ulici, tak nevypadá jako seriózní takový ten usedlý pan dirigent, nebo pan ředitel, vypadá jako prostě sympatický mladík a jako takového byste ho možná, kdybyste byli vyzváni, abyste tipli, kterou muziku poslouchá, tak byste ho třeba tipli na nějaký rokenrol nebo tak, ale spletli byste se, protože Robert poslouchá asi hlavně hudbu operní. Jenomže nejenom operní hudbou živ je člověk, chcete si třeba taky někdy odpočinout, mám pravdu, posloucháte taky něco jiného?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Máte pravdu. Nicméně já jsem tak strašně zaměřený na tu klasiku, že třeba když přijdu domů po představení, tak mám dva způsoby relaxování - vaření, protože mě strašně baví vařit, nikdy jsem se to nějak zásadně neučil, je to takový ten systém pokus-omyl a když se něco nepovede, tak za stálého míchání lijeme do záchoda, ale zkrátka říká se, že dobře vařím, ale myslím si, že skutečně je to jenom tím, že jsem zkoušel, ale je to pro mě relax. A když už teda neposlouchám klasiku nebo operní záznam nějaké operního představení, tak se přiznám, že nejsem člověk, který se věnuje popu, vlastně jsem v tom velký amatér a jediné, co mě skutečně velice oslovuje, možná pro takový ty odborníky na tuto hudbu to bude kýčovitost, ale já třeba zbožňuji písničku z filmu Titanic, ta mě v podstatě vtáhla na první poslech láska, anebo teda jsem byl ohromený skupinou ABBA, která, která mě vlastně připadá jako neuvěřitelný zázrak napsat jako jedna skupina tolik šlágrů, když si poslechnete třeba záznam Mamma mia, muzikál, tak to je hodinu a půl šlágrů, tam nemáte jednu dobrou písničku a ty ostatní, no slušné, ale vlastně už ne tak chytlavé, to je jeden šlágr za druhým ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. Vy jste se ale k té muzice ABBA dostal vlastně přes ten film ...
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... aniž jste věděl, že to ABBA je.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Přesně tak. Já jsem neměl vůbec zdání o tom, já jsem byl vlastně poprvé zkonfrontován s touto hudbou během filmové produkce Mamma mia a já jsem netušil, že jde o jednu skupinu, že to je nějaká ABBA a vlastně po tom filmu jsem říkal no to je tak skvěle napsaná muzika, kdo to napsal? A ten, ten dotyčný, co jsem ho navštívil ten film, tak říká, prosím tě, to si snad děláš srandu, vždyť to je skupina ABBA. A já říkám a to neblázni, tak jako vždyť to je jeden šlágr za druhý, to není možný, že to není psaný na ten film. Ne, to jsou poskládané písničky ABBA vlastně a z toho je vykonstruovaný ten děj. Tak jsem tímto způsobem poznal ABBA, takže to si vždycky pouštím rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak teď zazní v pořadu s hudebním ředitelem Opery Národního divadla v Praze Robertem Jindrou muzika, kterou byste tady asi nečekali, ale po tom, co jste teď od něj vyslechli, už víte proč.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes ředitel, hudební ředitel Opery Národního divadla v Praze a také současně ještě Opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. A to už je, Roberte, prosím vás pěkně dost informací na to, abyste nám to rozluštil. Abyste nám rozluštil, co je vlastně prací hudebního ředitele v opeře. Co je prací dirigenta, to tušíme asi, co je prací, dejme tomu, dramaturga a ředitele celého jaksi domu operního, ale hudebního ředitele opery?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak on je to pojem, který vlastně u nás není až tak běžný, protože když mě oslovil pan Nekvasil na post šéfa opery v Ostravě, tak já jsem říkal Jirko, ale když budu dělat šéfa opery, tak budeme nutně potřeboval šéfdirigenta a když já jsem dirigent sám, tak to budou dva kohouti na jednom smetišti. To já, to, to nedopadne dobře, to nebude fungovat, a v Německu běžně funguje model takzvaný GMD, General Music Directors, který vlastně má na starosti jednak tu dirigentskou práci, jednak tu administrativně provozní práci a jde o takové jakoby zjednoduše řečeno spojení dvou funkcí - šéf opery plus šéfdirigent. Je to sice náklad, nicméně v tom ostravském prostředí se to velice pozitivně odrazilo, protože máte nějakou, nějaký tým lidí, s kterýma si tvoříte dramaturgii, obsazení, nějaký směr, směrujete někam vlastně ten soubor a vlastně tento terminus technicus se do Ostravy přinesl právě s mou pozicí, s mým příchodem a když mě oslovil pan ředitel Burian, současný ředitel Národního divadla v Praze, na pozici šéfdirigenta, tak jsem mu právě vnuknul tu myšlenku, jestli by se nebyl lépe použít opět ten výraz hudební ředitel, i když v pražském Národním divadle ta náplň práce je trošičku jiná, je to spíše ten právě ten šéfdirigent s rozšířenými pravomocemi. Jenže ten kolos pražský je daleko komplikovanější než, než v Ostravě. Ten operní soubor je jasný, je den, kdežto tady máme najednou Státní operu původní pod hlavičkou Národního divadla, takže vlastně ty soubory jsou autonomní sice, nicméně mají nějaké zastřešení jedno, takže je to poněkud komplikovanější, takže na má bedra spadá teda Opera Národního divadla, rozumíme tím teda historickou budovu Národního divadla a Stavovského divadla a je to, říkám, komplikovanější proces než třeba v té Ostravě, kde si skutečně ten tým lidí tvoří tu svojí, tu svojí bábovičku na tom pískovišti, kdežto v té Praze je to více o kompromisech, je nutné více jednat s těmi protějšky a tak dále, ale náplň mé práce spočívá v tom, že se věnujete velikou část dne těm administrativním a provozním záležitostem. Pak samozřejmě se musíte věnovat orchestru, sboru, práce se sólisty a pak přichází večerní představení. No, přiznám se, že tento souběh letošní je z pohledu lidského takřka sebevražedný, nicméně hudba a především divadlo operní je vlastně můj život, takže stejně ten čas, který bych nevěnoval zrovna tomu divadlu, ať už v Ostravě nebo v Praze, tak bych si doma pouštěl nějakou operu, nebo bych na ní někam jel, takže ono je to vlastně jedno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, když je většinou odborníků, jak už jsem říkal, v současnosti ten soubor moravskoslezského Národního divadla v Ostravě hodnocen jako velice úspěšný možná nejúspěšnější, hodláte něco z toho přenést i do Prahy? Jaksi ten styl práce třeba?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak víte co, já si myslím, že no se nedá dost dobře něco někam přenést, protože to vzniká v jiném prostředí, v jiné instituci, s jiným, i s jinou mentalitou se trošku dá říct, protože přeci jenom třeba ostravští členové našeho souboru mají úplně jiné povahové rysy než třeba v Praze. Samozřejmě v Praze se s těmi lidmi znám mnohem déle, protože oni mě tam znají skutečně od těch, řekněme, prvních divadelních krůčků, do Ostravy už jsem přišel jako velká neznámá osoba, která prostě působí jako dirigentsky v Praze, nicméně šéfovský post nikde nezastávali, takže jsme si tam ten vztah k sobě hledali, řekněme, komplikovaněji, nicméně o to rychleji a musím říct, že až jednou přijde chvíle, kdy z Ostravy budu odcházet definitivně, tak mně bude ouzko, protože musím říct, že ta ostravská éra pro mě a pro mé kolegy znamená v podstatě skutečně takový rodinný vztah.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že v té Praze musí všichni, kterým teď vlastně velíte v uvozovkách, hodnotit to, že jste si prošel vlastně celým tím divadlem od píky a že jen tak vám neopijou rohlíkem.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velké břímě si opravdu naložil na svá bedra umělecká Robert Jindra, neboť je v současné době paralelně hudebním ředitelem dvou operních souborů a významných souborů v Ostravě a v Praze. Jestlipak jste toho někdy nelitoval a jestlipak vám to někdy přineslo i trošičku jako, dejme tomu, nějaký zádrhel, někdy, kdy jste kvůli něčemu prošvihnul to druhé třeba?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak zaplaťpánbůh zádrhel toho typu, že bych něco prošvihnul, se nestal, nicméně jestli jsem někdy litoval, nepoužil bych slovo litoval, ale přiznám se, že mám chvilky, kdy si zanadávám, takže pak je jedno řešení - buďto něco uvařit, anebo si pustit ABBA. Ale ne, slovo litoval bych rozhodně nepoužil. Není to jednoduché, je to skutečně o dokonalém zpracování času, přípravy, je těžší samozřejmě najít ty volné chvilky, kdy se mám vlastně věnovat přípravě pro mou dirigentskou práci, protože ta administrativa především v Praze i v Ostravě je velice náročná. Nicméně bez obrovské pomoci těch mých týmů ať už v Ostravě nebo v Praze by to reálné nebylo, to si nemusíme nalhávat. Sice já můžu mít nějaké představy a vize umělecké, a někdo je musí naplňovat a i ta agenda je tak náročná, že bez lidí jako je Valerie Hendrychová, Daniel Jäger, Alena Golatová v Ostravě, stejně jako Hanka Moučková, Klára Hřebíčková nebo Dan Vidlák v Praze, bez těchto lidí zkrátka by to nebylo možné zkoordinovat. Je to o tom, že hudební ředitel zadá nějaké práce, nějaké představy o tom, jak to má fungovat, ale pokud nemáte tým kolem sebe lidí, kteří jsou minimálně tak praštění jako vy a s tou vervou ty věci nechtějí plnit, tak to samozřejmě fungovat nemůže.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To samozřejmě nejde. Víte, já teď trošičku odbočím, nemám hrozně rád takové ty řemeslníky, který přijdou k vám do bytu a teď se kouknou na vaši koupelnu a řeknou - kdo vám to tady proboha dělal, to je hrozný. Tak teď navážu na to, že vy jste přišel v podstatě do Národního divadla v Praze a nepochybně byste tohleto nikdy nepronesl, ale určitě byste třeba něco, v tom, v té práci souboru zlepšil, nebo něco dělal jinak. Je to tak?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak bezesporu ano. Především ta velice nepovedená takzvaná transformace pana ministra Bessera a spol., způsobila v pražském Národním divadle, potažmo ve Státní opeře totální chaos a umělecky se to v podstatě devalvovalo. Podepsali se na tom bohužel i média, které, které už v dnešní době se nedá říct, že kritika je něco, co s odstupem hodnotí nějaký umělecký výkon, protože na to samozřejmě kritika je. Oni se do toho mnozí pouštěli po hlavě až z takových osobních patií nebo antipatií vůči tomu projektu a to vše mělo skutečně neblahý dopad, který v podstatě Národní divadlo svírá ještě dodnes. Já pevně doufám, že pan ředitel Burian skutečně přesvědčí o tom, že ta koncepce, kterou připravil společně se svým týmem, že konečně bude nějaký směr, že soubory jednotlivé Národního divadla nebudou vystavěny tomu neustálému stresu, jestli je někdo chce nebo nechce zrušit, těm spekulacím, které se na to navalují. Bude to proces velice složitý a náročný a to pro všecky, protože skutečně ta Praha zažila otřes umělecký. To vše má samozřejmě na umělce dopad. Umělci jsou lidé velice empatičtí a když cítí nějakou nejistotu, nebo že s nima někdo takzvaně chce vyvorat, tak se to okamžitě na tom výkonu projeví a to se obávám, že byl jeden z hlavních důvodů, proč se říká, že pražské Národní divadlo umělecky již není na, na úrovni. Já si to zdaleka nemyslím. Národní divadlo má velký potenciál velkých muzikantů, velkých zpěváků, dobrých dirigentů a má i úžasné prostředí. Vemte si tu historii, ten význam toho operního domu. Praha je pořád brána jako obrovské centrum evropské a ta opera nesmí zůstat pozadu. Já mám k Národnímu divadlu pražskému opravdu veliký vztah, protože jsem tam doslova vyrostl a když mě poprvé oslovil vlastně pan ředitel Burian, tak jsem věděl vlastně, co se v té Praze děje, sám jsem toho byl i částečně účasten, protože jsem zůstával stále dirigentem Národního divadla, tak nejdříve jsem říkal, tak přece nejsem blázen, abych se do tohohle pustil, nicméně když jsem si zpětně vzal všecky ty roky, co jsem tam mohl zažít za představení, s jakými lidmi jsem se tam mohl potkat, tak mě to najednou přišlo líto, ty Roberte, ty musíš, to se nedá odmítnout, ty nesmíš ty lidi v tom nechat. Já udělám vše pro to, abych Národnímu divadlu pomohl, ale uvidíme, jaký bude výsledek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No já si myslím, že Národní divadlo na to má zaděláno už minimálně osobou svého současného ředitele, který má jméno, které je opravdu hodně divadelní.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Robert Jindra je z pozice svých funkcí samozřejmě také svým způsobem manažerem, úředníkem, ale je především umělcem, je především dirigentem také svým způsobem nebo z velké části dramaturgem, takže nám můžete teď prozradit, Roberte, co čeká oba třeba soubory Národních divadel jak v Ostravě, tak v Praze, co čeká v těch domech operních diváky?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak samozřejmě v těchto chvílích zrovna probíhají poslední přípravy, jsou většinou uzavřené, abonentní nebo předplatitelské skupiny pro příští sezonu v obou operních domech, takže v tuto chvíli už není žádnou tajností, že operní diváci v Ostravě se mohou těšit na další Janáčkovu premiéru, protože Janáček k Ostravě bezpochyby patří a snažíme se každý rok uvádět jedno z jeho děl, tak příští rok bude jeho opera Výlety pana Broučka v podstatě vykopávat sezonu. Pak přichází pokračování Donizettovského triptychu o královnách, tak tentokrát přijde o hlavu Marie Stuartovna, pak nás čeká premiéra Ohnivého anděla, což je projekt, na který se velice těším. Je to geniální dílo Sergeje Prokofjeva, velice náročné, všechny operní domy mají před tímto dílem velký respekt, tak já pevně doufám, že se s tím ostravský soubor také úspěšně popere. A poslední premiérou sezony je Andrea Chénier, což je velice známá opera Umberta Giordana o láskách a chtění pomoci během francouzské revoluce. Je to jedna z nejpopulárnějších vlastně oper veristických. Takže tato sezona se jeví jako velice zajímavá, velice dramaturgicky pestrá. Nicméně na soubor velký nátlak bude znamenat, protože každé z těch děl je velice náročné. A v Praze, v pražském Národním divadle se diváci můžou těšit hned na několik v podstatě velkých a dlouho neuváděných děl. Například příští sezonu zahájí Národní divadle Fibichova opera Pád Arkuna, což je dílo, které dlouhá, opravdu v podstatě desetiletí nezazněla. Co já vím, tak naposledy někdy v 80. letech se Národní divadlo pokusilo o koncertní uvedení, ale scénické provedení bude skutečně po dlouhých, dlouhých desetiletích a to hned v úžasném inscenačním týmu mladého a podle mě jednoho z nejlepších režisérů současnosti Jiřího Heřmana, který působil v Národním divadle jako šéf opery také a má za sebou veliké úspěchy s Wagnerovým Parsifalem nebo Hry o Marii Bohuslava Martinů, takže já jsem velice rád, že se tohoto úkolu ujme. A dirigentem nebo hudebním nastudováním byl pověřen John Fiore, což je skutečně světoznámé jméno dirigentské. Pražské publikum ho poznalo při uvedení kompletního Prstenu Nibelungů nebo při opeře La fanciulla del West, která byla v podstatě pražským objevením, a je to jeden z lidí, který moji kariéru zásadně ovlivnil a když jste zmiňoval angažmá v německé opeře na Rýně, tak vlastně to byla, to byla opera, kdy on právě dělal General Music Directors a já jsem byl k němu povolán jako jeho asistent. A další premiérou bude Mozartovský titul, bude nové Kouzelná flétna ve Stavovském divadle. Potom dobře na program přijde Boris Godunov, což je velká megaopera. Je tam veliká sborová úloha pro členy sboru Národního divadla a je to opera, která skutečně do zlatých portálů patří a myslím si, že když se inscenačně zajímavě pojme, tak může velice, velice v dnešní době působit i politicky na současné dění a teď to nevztahuju pouze, co se děje v Rusku, ale vůbec. A poslední premiérou bude Janáčkovo zásadní, velice komplikované a těžké dílo a to je Z mrtvého domu. To čeká mne a musím říct, že se na to velice těším, protože tím, tímto titulem uzavřu vlastně komplet Janáčkových oper.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak touhle obsáhlou pozvánkou do dvou našich významných operních domů, Národních divadel v Ostravě i v Praze končí dnešní Tandem s hudebním ředitelem obou operních domů Robertem Jindrou. Moc vám děkuju za velice příjemné povídání i za spoustu velice zásadních informací.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Já děkuji vám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky a na shledanou.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den a hezký poslech vám přeje Jan Rosák. Můj dnešní host a spolutandemista se stal v srpnu loňského roku hudebním ředitelem Opery Národního divadla v Praze. Na tento prestižní post byl jmenován jistě i pro své dosavadní velké úspěchy, například i vedení Opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, který je většinou odborníků v současnosti prý hodnocen jako nejúspěšnější v Česku. Proč? Tak doufám, že i na to mi dnes při své návštěvě v Tandemu odpoví současný hudební ředitel Opery Národního divadla Robert Jindra. Vítám vás, dobrý den.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže už tušíte, že dnešní Tandem bude hodně hudební. Necháme si tedy zahrát hned na úvod.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S velkým přeháněním mohu říct, že Robert Jindra v současné době sedí na dvou židlích, ale mám takový pocit, že hudební ředitel Opery neposedí moc.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Moc ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc ne, to je jasné. Ale já jsem to řekl jenom proto, že chci do protikladu postavit to, když jste ještě v podstatě ani neposeděl, když jste ležel v peřinkách, když jste se narodil. Kdepak to bylo?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak jak se říká, jsem Pražák jako poleno, takže narodil jsem se v Praze. Mé dětství bylo takové zásadně nehudební, protože já jsem z naprosto nehudební rodiny. Můj tatínek klasickou hudbu, se dá říct, až nesnáší. Maminka ji toleruje, protože ji synek dělá, nicméně až do nějakých 12 let jsem neprojevoval o hudbu, natož o klasickou jakýkoli zájem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A cože jste se takhle vzepřel rodinné tradici?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Já to, já si přiznám, že mám přesně v paměti okamžik, kdy jsem slyšel poprvé klasiku, když maminka probírala staré ještě ty vinylové desky, protože jsme jich měli strašně moc a bůh ví, kde se takzvaně vynořily, tak dělala takzvanou selekci, co ještě hraje, co přeskakuje, to šlo do koše, no a jak tak pouštěla ty gramofonové desky, tak si pamatuju, že pustila výběr z opery Carmen, tuším, že to byla profilová deska paní Mixové, legendární pěvkyně Národního divadla v Praze, a já jsem tu desku neustále si ohrával dokola pořád, až už to začalo všem doma lízt na nervy, když už to slyšeli po tisícítépáté, tak mamka se sebrala a šla koupit Mou vlast Bedřicha Smetany, která, která se stala mým hitem, no a já jsem ve 12 letech prostě vykřikl, že chci hrát na klavír, a myslím si, že v té době si rodiče spíš říkali - no tak ta puberta už pomalinku přichází, takže on neví, jak na sebe upozornit, tak dobře, ať hraje na klavír, ale myslím si, že nikdo v té chvíli, ještě ani já netušil, že bysme se tím opravdu měli nějak živit. Já jsem začal hrát na piano, pamatuji si pana profesora, byl to takový starý pán na Vyšehradě, kam jsem jezdil na soukromé hodiny. Bylo to, trošičku mi to připomínalo, když jsem se objevil v jeho bytě, tak dodneška si pamatuji, že to na mě působilo, jako když jsem se dostal do filmu z 20. let, trošku jako Oldřich Nový, a měl takový malý notýsek, kam mi vždycky zapisoval, co bych měl cvičit, no nicméně druhá fáze byla, kdy i mému tatínkovi začalo docházet, že jeho sen o hokejistovi a chemikovi se pomalu rozplývá, tak jsem si nechal do panelového domu přivézt piáno, na které jsem urputně cvičil a přehrával jsem si všecky noty, co šly. Nemůžu říct, že by to mělo nějaký velký ohlas jak v rodině, tak myslím, že sousedi nad námi i pod námi s tím měli problémy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hmm, panelák na to není stavěnej.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Není na to, opravdu není stavěný, nicméně jsem se do toho klavíru opravdu zakousl a poctivě jsem cvičil. Nicméně skutečně většina lidí, kteří potom jako začali vnímat, že vlastně z takhle nehudební rodiny já hraju na piáno a že mě to baví, že furt o té muzice povídám, že neustále si poslouchám tu klasiku, tak začali ale říkat rodičům, hele ale to už k tomu, to nestihne, protože většinou ve 12 letech ty, ty děti ten talent se rozpozná třeba v 6 letech, začnou cvičit na ten klavír tak, že v těch 12, ve 13 už se vlastně připravují na přijímací zkoušky na konzervatoř a já byl teprve na začátku, na svém začátku toho, jak se na ten klavír učit. O dirigování mě ani nenapadlo, že bych byl dirigent, takže víceméně všichni to podle mého názoru brali spíš jako takovou dobrý, tak nějak pocvičí, bude to hezký koníček, buďte rádi, že nechodí po ulicích a nedělá nějaký alotrie, takže já měl podezřele i klidnou pubertu, musím říct.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobře, že se spletli. No ale já tady mám poznamenáno, že jste pak absolvoval konzervatoř, ale v oboru klasický zpěv.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Ano. To bylo zvláštní v tom, že já jsem se necítil být na to nějakým klavírním virtuózem a skutečně 2 roky do přijímacích zkoušek na konzervatoř začít se učit hrát na klavír, je vlastně bláznovství, naučíte se základ, nic, nic k tomu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No je to trochu pozdě, no, no.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
... ano, je to pozdě zkrátka. Nicméně mě začalo fascinovat u těch nahrávek, protože samozřejmě jsem poslouchal čím dál tím více té muziky, tak jsem si u toho dirigoval. Pamatuju si, mamince jsem kradl pletací drát, měla velkou radost, když jsem jí několik svetrů vyndal hned z těch oček, ale chtěl jsem tedy zkusit udělat přijímací zkoušky na dirigování. Tak jsem šel na poradu k pánům profesorům a tam velice moudře dnešním pohledem vzato páni profesoři řekli, že jsem prostě ve 13, 14 letech málo dozrálý mentálně na to, abych studoval dirigování, protože dirigování je obor, který jde technicky velmi rychle a dobře zvládnout, ale dirigent musí být především psycholog a musíte mít veliký, veliký přehled o všem, nejenom prostě úzce profilovaně, takže tam mně tenkrát přišlo to zklamání. Nicméně paní profesorka Kotůlková, která mě připravovala z hudební teorie na přijímací zkoušky, řekla - hele, Roberte, tak to zkus na zpěv a pak se k tomu dirigování vrátíš, až získáš opravdu nějaký ty základy té, té hudební znalosti. No a já jsem na ní vytřeštil oči, protože já jsem o zpěv vůbec nejevil žádný zájem. Samozřejmě jsem vnímal z těch nahrávek ten hlas, ale že bych zpíval při mé nedomykavosti hlasivek, které jsem v té době měl, tak jsem zkusil skutečně udělat přijímačky na konzervatoř na obor zpěv klasický, připravovala mě paní profesorka Jiřina Marková, co byla jedna pak z nejdůležitějších osob mého mladistvého průvodu k opeře, protože sama byla sólistkou Národního divadla v Praze a i díky ní jsem se mohl dostávat pravidelně každodenně vlastně na představení v Národním divadle buď do zákulisí, nebo do hlediště. A měl jsem takřka každodenní přístup do Národního divadla, tak jsem poznával čím dál tím víc život v divadle, a to mě samozřejmě fascinovalo a pomáhalo si na to vytvářet nějakým způsobem názor.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je dnes hostem současný hudební ředitel Opery Národního divadla v Praze, ale také moravskoslezského Národního divadla v Ostravě Robert Jindra. My si o té dvojkolejnosti vaší činnosti v současné době nebo paralelní činnosti určitě ještě popovídáme, ale já bych nerad opomenul ještě v tom curriculum vitae ten váš zvláštní způsob, jak jste se dostal k tomu dirigování. V podstatě přes piáno posléze zpěv najednou a pletací dráty, že jo, takhle, až ke skutečné taktovce, tak jak najednou ten skok od toho zpěvu k tomu dirigování nastal?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak nastoupil jsem na pražskou konzervatoř na obor zpěv, tam samozřejmě to bylo víceméně bráno ze začátku jako takové přechodné stádium, než udělám přijímací zkoušky na dirigování, než minimálně ty 3, 4 roky si udělám ten hudební náhled, protože hudbu vnímat prvoplánově je velmi v podstatě snadné, nicméně najednou přijdete na to, že existují nějaké hudební formy, kontrapunkt, takhle ty odborné věci, které jsou podle mého názoru velice nutné pro to, aby člověk začal vůbec přemýšlet o dirigování. A nakonec mě zpívání chytlo natolik, že jsem ten obor celý dostudoval, opravdu celých těch 6 let. Nicméně již paralelně ty poslední 2 roky jsem se přihlásil na obor dirigování. Byl jsem nejdříve u pana profesora Vodňanského, nicméně potom jsem přešel, což byl velice důležitý mezník v tomto oboru k paní profesorce Miriam Němcové, která skutečně je podle mě kantorkou na 100 %. Ona těm žákům se úžasně věnuje, je to skoro až takový rodinný vztah v té třídě a ona dokáže perfektně dát základy takové ty praktické, základní věci dirigentské, protože sama je velký ohromný praktik a operní a já jsem chtěl se specializovat především na operu, což je asi díky tomu zpěvu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale o paní Miriam Němcové vám něco řeknu. Já jí pamatuju jako malou holčičku, která bydlela v domě, kde jsem bydlel já v Dejvicích, já jsem ji potkával jako malou holčičku ...
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Ježíš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... ale v životě bych neřekl, že z ní bude takováhle dirigentka, takováhle ...
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak to je moje paní profesorka a vlastně jí vděčím za mé dirigentské základy, ano, je to prostě jednak moje dobrá kamarádka, my se do dnešních dnů velice méně a méně bohužel potkáváme, nicméně udržujeme velice přátelský vztah, ale oboustranně s velkou úctou, protože jí vděčím skutečně za mnohé.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já s velikou radostí jsem sledoval taky její vzestup samozřejmě a teď slyším, že i vy jste jí vděčný za mnohé.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a jak to pokračovalo v té vaší kariéře?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak, dokončil jsem absolutoriem zpěv a pokračoval jsem ve studiu dirigování a poslední 2 nebo 3 roky při mých dirigentských studií se stala taková zvláštní věc, že tím, jak jsem mohl chodit do divadla, věčně jsem tam chodil, tak mě oslovil pan sbormistr Pavel Vaněk, bylo to ještě během studií na konzervatoř, jestli bych nenastoupil do Národního divadla jako asistent sbormistra, protože pan sbormistr Milan Malý již byl v důchodovém věku a pomalinku přemýšlel o odchodu z Národního divadla a Pavel Vaněk po něm přebíral vlastně tu funkci hlavního sbormistra. A on mi vždycky říkal, hele, Roberte, ty tady stojíš skoro obden, takže to všecko znáš, na piáno umíš, vystudoval jsi zpěv a děláš dirigování, to je všecko to, co sbormistr vlastně potřebuje. Takže to bylo od něj trošičku risk, protože bez nějakého konkurzu si on řekl já tady tohohle kluka tady sleduju a toho bych chtěl vyzkoušet ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik vám bylo tehdy?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Myslím si, že 21 let. 21 nebo 22 let. A dalším takovým paradoxem bylo, že ještě poslední 2 roky, kdy jsem studoval dirigování, mě oslovila šéfka katedry zpěvu na konzervatoři, protože mě znali z pěveckého oddělení a věděli, že studuji to dirigování, že shánějí pedagoga pro 5. a 6. ročník, jak se připravují takové ty absolventská představení, ty operní představení se studenty, jestli bych se toho ujal, že prostě mám vystudovaný zpěv, mám absolvovaný zpěv a studuji dirigování, mám praxi, takže jestli bych se nevěnoval těm posluchačům. Tak docházelo k takovým absurdním situacím, kdy ještě třeba na poradách pedagogů jsem seděl jako pedagog a jednalo se o těch, řekněme, zlobivějších žácích, tak já jsem byl jeden z těch, který jsem tam jednou bouchal do stolu, říkám no to je nepřípustné, ten žák se tam neobjevil, já mu přece nemůžu dát dostatečnou, a jedna paní profesorka, která mě velice dobře znala a učila sama, tak se vyklonila z té řady těch /nesrozumitelné/ a říkala - no od vás to, Roberte, zní jako výstřel. Takže to bylo takový malý paradox. Nicméně vydrželi jsme to s paní profesorkou Reginou Šimikovou, která se o ty inscenace starala po režijní stránce, jsme udělali 10letou v podstatě se dá říct takovou éru různých projektů, které byly velice ceněné a myslím si, že hodně dnes již významných pěvců, kteří byli našimi žáky, tak na to rádi vzpomínají, aspoň když se s nimi sejdu, tak vždycky o tom pár slov řeknou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je současný hudební ředitel dvou operních souborů, Národního divadla v Praze a Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, Robert Jindra. Ale ještě než jste nastoupil na v pořadí vlastně první z těchto dvou, to znamená do Ostravy, tak jste prošel různými kusy spolupráce třeba s Deutsche Oper am Rhein, mám tady poznamenáno, ale také s Dětskou operou v Praze, nevím, jestli to předcházelo tomu, časově to nemám zařazeno, ale s tou Dětskou operou to určitě by bylo docela zajímavé téma, protože jste s nimi taky natočil pár CD to je nepochybně velice zajímavá práce. No ale nesmím opomenout samozřejmě to vaše současné působení. Kdy vám nabídli do Ostravy v podstatě vlastně angažmá nebo post ředitele?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak ono vše, co jste vlastně vyjmenoval, to jsou postupně ten, schůdky, ty jednotlivé schůdky do toho obrovského mrakodrapu, do kterého se drápu postupně. S Dětskou operou spolupráce začala vlastně v dobách již při mých studiích, právě když jsem chodil k paní Markové na zpěv a zároveň už jsem chodil na dirigování k paní profesorce Němcové, protože paní Marková založila Dětskou operu Praha. Je to obdivuhodný, s jakou energií a vervou do toho jde a skutečně dokázala během těch několika let vybudovat z toho velice prestižní soubor pražský. A jednou jim vypadl dirigent a vzhledem k tomu, že jsem ještě k paní Markové chodil na hodiny zpěvu, tak ona mě poprosila, jestli bych vzhledem k tomu, že studuju to dirigování, jestli bych si netroufnul to dirigování zaskočit to, to představení. A vlastně to bylo jedno z mých prvních představení vůbec, dá se říct, před publikem dirigentský, kdy jsem dirigoval Krásova Brundibára, což patřilo mezi takové stálice Dětské opery Praha, a to bylo, myslím si, že skutečně mé první představení před publikem jako dirigent. No potom co se týče Národního divadla, tam jsem postupně se dostával od toho asistenta sbormistra až k druhému sbormistrovi, pak jsem byl vyzván šéfem tamním opery Jiřím Nekvasilem, jestli bych se neujal opery jako asistent dirigenta, protože se o mně celkem v divadlech mluvilo a vědělo, že jsem vlastně tím dirigováním dost posedlý a že jsem takový ten divadelní typ, který tam tráví noce, dny, a mojí první příležitostí v Národním divadle bylo, když se obnovoval ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To myslíte v Praze, v pražském?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
V pražském Národním divadle. Když se obnovoval Don Giovanni, starší inscenace, nicméně v novém hudebním nastudování, tak pan Nekvasil řekl, že už asi nastal ten čas, kdy bylo dobré vyzkoušet tě postavit prostě před ten orchestr na představení. Tak skutečně mým prvním představením byl Don Giovanni ve Stavovském divadle. To představení bylo pro mě neskutečným zážitkem, protože tam, kde Mozart sám dirigoval světovou premiéru této opery s tou obrovskou úctou k tomu místu, musím říct, že na to vzpomínám velice rád a často, protože už po prvním jednání orchestr dal výrazně najevo, že byl spokojený s tím výkonem, což mě samozřejmě povzbudilo na druhou část ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovým tím pověstným klepáním na pultíky.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
... ano, ano, ano. No a pan, pan šéf Nekvasil tenkrát mi dal smlouvu dirigentskou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No kdybyste náhodou nevěděli, jak asi tak v jaké pozici byl v té chvíli Robert Jindra, tak se podívejte na Amadea a uvidíte tam Mozarta v té samé pozici, v které tam byl asi Robert Jindra potom.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak. Nedovolil bych si nikdy příměr s tímto géniem, ale skutečně byl to zásadní takový mezník. A samozřejmě pak uplynulo několik let, kdy jsem v Národním divadle v Praze působil jako druhý dirigent a najednou mi volal pan Nekvasil, který mezitím odešel z funkce šéfovské z Prahy a ujmul se, nebo vyhrál konkurz v Ostravě na ředitele Divadla moravskoslezského. A přišel ke mně s otázkou - Roberte, ty jseš ten pravej blázen, nechceš jít do toho se mnou dělat šéfa opery? Tak já nejdřív zareagoval s vytřeštěnýma očima, ale, Jirko, to přece, já nikdy nic neřídil, to je obrovská zodpovědnost, ale on říkal, ale ty máš přesně takový to povědomí, protože já jsem byl strašně rozlítanej, já jsem, pokud byl volnej čas, tak jsem se sebral, jel jsem do Mnichova, do Vídně, takže jsem si získal velký přehled o tom, kdo kde zpívá, kdo kde diriguje, jaké se hrají tituly a on byl přesvědčený o tom. A já říkám no hele, když si to uhájíš, tak já do toho půjdu. Je to velká výzva. Vzal jsem si svůj tým, udělali jsme tam takovou, řekl bych až ostravskou operní rodinu, kdy jsme skutečně společně ve 4 lidech se tomu věnovali od pondělí do neděle a myslím si, že ty výsledky mají nějaký směr. To, jak jste říkal na začátku, že je ostravská opera ceněná za zajímavou dramaturgii a za kvalitní dobré hudební produkce, to jsem samozřejmě rád. Nicméně nejsem ta osoba, která by to měla skutečně hodnotit, protože my se k tomu v podstatě stavíme, jak ke vlastnímu dítěti, a tam občas patrně i dochází k těm růžovým brýlím, ale děláme pro to maximum a samozřejmě nám to dělá velkou radost, že Ostrava tuto pozici má.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když potkáte Roberta Jindru na ulici, tak nevypadá jako seriózní takový ten usedlý pan dirigent, nebo pan ředitel, vypadá jako prostě sympatický mladík a jako takového byste ho možná, kdybyste byli vyzváni, abyste tipli, kterou muziku poslouchá, tak byste ho třeba tipli na nějaký rokenrol nebo tak, ale spletli byste se, protože Robert poslouchá asi hlavně hudbu operní. Jenomže nejenom operní hudbou živ je člověk, chcete si třeba taky někdy odpočinout, mám pravdu, posloucháte taky něco jiného?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Máte pravdu. Nicméně já jsem tak strašně zaměřený na tu klasiku, že třeba když přijdu domů po představení, tak mám dva způsoby relaxování - vaření, protože mě strašně baví vařit, nikdy jsem se to nějak zásadně neučil, je to takový ten systém pokus-omyl a když se něco nepovede, tak za stálého míchání lijeme do záchoda, ale zkrátka říká se, že dobře vařím, ale myslím si, že skutečně je to jenom tím, že jsem zkoušel, ale je to pro mě relax. A když už teda neposlouchám klasiku nebo operní záznam nějaké operního představení, tak se přiznám, že nejsem člověk, který se věnuje popu, vlastně jsem v tom velký amatér a jediné, co mě skutečně velice oslovuje, možná pro takový ty odborníky na tuto hudbu to bude kýčovitost, ale já třeba zbožňuji písničku z filmu Titanic, ta mě v podstatě vtáhla na první poslech láska, anebo teda jsem byl ohromený skupinou ABBA, která, která mě vlastně připadá jako neuvěřitelný zázrak napsat jako jedna skupina tolik šlágrů, když si poslechnete třeba záznam Mamma mia, muzikál, tak to je hodinu a půl šlágrů, tam nemáte jednu dobrou písničku a ty ostatní, no slušné, ale vlastně už ne tak chytlavé, to je jeden šlágr za druhým ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. Vy jste se ale k té muzice ABBA dostal vlastně přes ten film ...
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... aniž jste věděl, že to ABBA je.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Přesně tak. Já jsem neměl vůbec zdání o tom, já jsem byl vlastně poprvé zkonfrontován s touto hudbou během filmové produkce Mamma mia a já jsem netušil, že jde o jednu skupinu, že to je nějaká ABBA a vlastně po tom filmu jsem říkal no to je tak skvěle napsaná muzika, kdo to napsal? A ten, ten dotyčný, co jsem ho navštívil ten film, tak říká, prosím tě, to si snad děláš srandu, vždyť to je skupina ABBA. A já říkám a to neblázni, tak jako vždyť to je jeden šlágr za druhý, to není možný, že to není psaný na ten film. Ne, to jsou poskládané písničky ABBA vlastně a z toho je vykonstruovaný ten děj. Tak jsem tímto způsobem poznal ABBA, takže to si vždycky pouštím rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak teď zazní v pořadu s hudebním ředitelem Opery Národního divadla v Praze Robertem Jindrou muzika, kterou byste tady asi nečekali, ale po tom, co jste teď od něj vyslechli, už víte proč.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je dnes ředitel, hudební ředitel Opery Národního divadla v Praze a také současně ještě Opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. A to už je, Roberte, prosím vás pěkně dost informací na to, abyste nám to rozluštil. Abyste nám rozluštil, co je vlastně prací hudebního ředitele v opeře. Co je prací dirigenta, to tušíme asi, co je prací, dejme tomu, dramaturga a ředitele celého jaksi domu operního, ale hudebního ředitele opery?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak on je to pojem, který vlastně u nás není až tak běžný, protože když mě oslovil pan Nekvasil na post šéfa opery v Ostravě, tak já jsem říkal Jirko, ale když budu dělat šéfa opery, tak budeme nutně potřeboval šéfdirigenta a když já jsem dirigent sám, tak to budou dva kohouti na jednom smetišti. To já, to, to nedopadne dobře, to nebude fungovat, a v Německu běžně funguje model takzvaný GMD, General Music Directors, který vlastně má na starosti jednak tu dirigentskou práci, jednak tu administrativně provozní práci a jde o takové jakoby zjednoduše řečeno spojení dvou funkcí - šéf opery plus šéfdirigent. Je to sice náklad, nicméně v tom ostravském prostředí se to velice pozitivně odrazilo, protože máte nějakou, nějaký tým lidí, s kterýma si tvoříte dramaturgii, obsazení, nějaký směr, směrujete někam vlastně ten soubor a vlastně tento terminus technicus se do Ostravy přinesl právě s mou pozicí, s mým příchodem a když mě oslovil pan ředitel Burian, současný ředitel Národního divadla v Praze, na pozici šéfdirigenta, tak jsem mu právě vnuknul tu myšlenku, jestli by se nebyl lépe použít opět ten výraz hudební ředitel, i když v pražském Národním divadle ta náplň práce je trošičku jiná, je to spíše ten právě ten šéfdirigent s rozšířenými pravomocemi. Jenže ten kolos pražský je daleko komplikovanější než, než v Ostravě. Ten operní soubor je jasný, je den, kdežto tady máme najednou Státní operu původní pod hlavičkou Národního divadla, takže vlastně ty soubory jsou autonomní sice, nicméně mají nějaké zastřešení jedno, takže je to poněkud komplikovanější, takže na má bedra spadá teda Opera Národního divadla, rozumíme tím teda historickou budovu Národního divadla a Stavovského divadla a je to, říkám, komplikovanější proces než třeba v té Ostravě, kde si skutečně ten tým lidí tvoří tu svojí, tu svojí bábovičku na tom pískovišti, kdežto v té Praze je to více o kompromisech, je nutné více jednat s těmi protějšky a tak dále, ale náplň mé práce spočívá v tom, že se věnujete velikou část dne těm administrativním a provozním záležitostem. Pak samozřejmě se musíte věnovat orchestru, sboru, práce se sólisty a pak přichází večerní představení. No, přiznám se, že tento souběh letošní je z pohledu lidského takřka sebevražedný, nicméně hudba a především divadlo operní je vlastně můj život, takže stejně ten čas, který bych nevěnoval zrovna tomu divadlu, ať už v Ostravě nebo v Praze, tak bych si doma pouštěl nějakou operu, nebo bych na ní někam jel, takže ono je to vlastně jedno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, když je většinou odborníků, jak už jsem říkal, v současnosti ten soubor moravskoslezského Národního divadla v Ostravě hodnocen jako velice úspěšný možná nejúspěšnější, hodláte něco z toho přenést i do Prahy? Jaksi ten styl práce třeba?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak víte co, já si myslím, že no se nedá dost dobře něco někam přenést, protože to vzniká v jiném prostředí, v jiné instituci, s jiným, i s jinou mentalitou se trošku dá říct, protože přeci jenom třeba ostravští členové našeho souboru mají úplně jiné povahové rysy než třeba v Praze. Samozřejmě v Praze se s těmi lidmi znám mnohem déle, protože oni mě tam znají skutečně od těch, řekněme, prvních divadelních krůčků, do Ostravy už jsem přišel jako velká neznámá osoba, která prostě působí jako dirigentsky v Praze, nicméně šéfovský post nikde nezastávali, takže jsme si tam ten vztah k sobě hledali, řekněme, komplikovaněji, nicméně o to rychleji a musím říct, že až jednou přijde chvíle, kdy z Ostravy budu odcházet definitivně, tak mně bude ouzko, protože musím říct, že ta ostravská éra pro mě a pro mé kolegy znamená v podstatě skutečně takový rodinný vztah.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že v té Praze musí všichni, kterým teď vlastně velíte v uvozovkách, hodnotit to, že jste si prošel vlastně celým tím divadlem od píky a že jen tak vám neopijou rohlíkem.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Ano.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velké břímě si opravdu naložil na svá bedra umělecká Robert Jindra, neboť je v současné době paralelně hudebním ředitelem dvou operních souborů a významných souborů v Ostravě a v Praze. Jestlipak jste toho někdy nelitoval a jestlipak vám to někdy přineslo i trošičku jako, dejme tomu, nějaký zádrhel, někdy, kdy jste kvůli něčemu prošvihnul to druhé třeba?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak zaplaťpánbůh zádrhel toho typu, že bych něco prošvihnul, se nestal, nicméně jestli jsem někdy litoval, nepoužil bych slovo litoval, ale přiznám se, že mám chvilky, kdy si zanadávám, takže pak je jedno řešení - buďto něco uvařit, anebo si pustit ABBA. Ale ne, slovo litoval bych rozhodně nepoužil. Není to jednoduché, je to skutečně o dokonalém zpracování času, přípravy, je těžší samozřejmě najít ty volné chvilky, kdy se mám vlastně věnovat přípravě pro mou dirigentskou práci, protože ta administrativa především v Praze i v Ostravě je velice náročná. Nicméně bez obrovské pomoci těch mých týmů ať už v Ostravě nebo v Praze by to reálné nebylo, to si nemusíme nalhávat. Sice já můžu mít nějaké představy a vize umělecké, a někdo je musí naplňovat a i ta agenda je tak náročná, že bez lidí jako je Valerie Hendrychová, Daniel Jäger, Alena Golatová v Ostravě, stejně jako Hanka Moučková, Klára Hřebíčková nebo Dan Vidlák v Praze, bez těchto lidí zkrátka by to nebylo možné zkoordinovat. Je to o tom, že hudební ředitel zadá nějaké práce, nějaké představy o tom, jak to má fungovat, ale pokud nemáte tým kolem sebe lidí, kteří jsou minimálně tak praštění jako vy a s tou vervou ty věci nechtějí plnit, tak to samozřejmě fungovat nemůže.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To samozřejmě nejde. Víte, já teď trošičku odbočím, nemám hrozně rád takové ty řemeslníky, který přijdou k vám do bytu a teď se kouknou na vaši koupelnu a řeknou - kdo vám to tady proboha dělal, to je hrozný. Tak teď navážu na to, že vy jste přišel v podstatě do Národního divadla v Praze a nepochybně byste tohleto nikdy nepronesl, ale určitě byste třeba něco, v tom, v té práci souboru zlepšil, nebo něco dělal jinak. Je to tak?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak bezesporu ano. Především ta velice nepovedená takzvaná transformace pana ministra Bessera a spol., způsobila v pražském Národním divadle, potažmo ve Státní opeře totální chaos a umělecky se to v podstatě devalvovalo. Podepsali se na tom bohužel i média, které, které už v dnešní době se nedá říct, že kritika je něco, co s odstupem hodnotí nějaký umělecký výkon, protože na to samozřejmě kritika je. Oni se do toho mnozí pouštěli po hlavě až z takových osobních patií nebo antipatií vůči tomu projektu a to vše mělo skutečně neblahý dopad, který v podstatě Národní divadlo svírá ještě dodnes. Já pevně doufám, že pan ředitel Burian skutečně přesvědčí o tom, že ta koncepce, kterou připravil společně se svým týmem, že konečně bude nějaký směr, že soubory jednotlivé Národního divadla nebudou vystavěny tomu neustálému stresu, jestli je někdo chce nebo nechce zrušit, těm spekulacím, které se na to navalují. Bude to proces velice složitý a náročný a to pro všecky, protože skutečně ta Praha zažila otřes umělecký. To vše má samozřejmě na umělce dopad. Umělci jsou lidé velice empatičtí a když cítí nějakou nejistotu, nebo že s nima někdo takzvaně chce vyvorat, tak se to okamžitě na tom výkonu projeví a to se obávám, že byl jeden z hlavních důvodů, proč se říká, že pražské Národní divadlo umělecky již není na, na úrovni. Já si to zdaleka nemyslím. Národní divadlo má velký potenciál velkých muzikantů, velkých zpěváků, dobrých dirigentů a má i úžasné prostředí. Vemte si tu historii, ten význam toho operního domu. Praha je pořád brána jako obrovské centrum evropské a ta opera nesmí zůstat pozadu. Já mám k Národnímu divadlu pražskému opravdu veliký vztah, protože jsem tam doslova vyrostl a když mě poprvé oslovil vlastně pan ředitel Burian, tak jsem věděl vlastně, co se v té Praze děje, sám jsem toho byl i částečně účasten, protože jsem zůstával stále dirigentem Národního divadla, tak nejdříve jsem říkal, tak přece nejsem blázen, abych se do tohohle pustil, nicméně když jsem si zpětně vzal všecky ty roky, co jsem tam mohl zažít za představení, s jakými lidmi jsem se tam mohl potkat, tak mě to najednou přišlo líto, ty Roberte, ty musíš, to se nedá odmítnout, ty nesmíš ty lidi v tom nechat. Já udělám vše pro to, abych Národnímu divadlu pomohl, ale uvidíme, jaký bude výsledek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No já si myslím, že Národní divadlo na to má zaděláno už minimálně osobou svého současného ředitele, který má jméno, které je opravdu hodně divadelní.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Robert Jindra je z pozice svých funkcí samozřejmě také svým způsobem manažerem, úředníkem, ale je především umělcem, je především dirigentem také svým způsobem nebo z velké části dramaturgem, takže nám můžete teď prozradit, Roberte, co čeká oba třeba soubory Národních divadel jak v Ostravě, tak v Praze, co čeká v těch domech operních diváky?
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Tak samozřejmě v těchto chvílích zrovna probíhají poslední přípravy, jsou většinou uzavřené, abonentní nebo předplatitelské skupiny pro příští sezonu v obou operních domech, takže v tuto chvíli už není žádnou tajností, že operní diváci v Ostravě se mohou těšit na další Janáčkovu premiéru, protože Janáček k Ostravě bezpochyby patří a snažíme se každý rok uvádět jedno z jeho děl, tak příští rok bude jeho opera Výlety pana Broučka v podstatě vykopávat sezonu. Pak přichází pokračování Donizettovského triptychu o královnách, tak tentokrát přijde o hlavu Marie Stuartovna, pak nás čeká premiéra Ohnivého anděla, což je projekt, na který se velice těším. Je to geniální dílo Sergeje Prokofjeva, velice náročné, všechny operní domy mají před tímto dílem velký respekt, tak já pevně doufám, že se s tím ostravský soubor také úspěšně popere. A poslední premiérou sezony je Andrea Chénier, což je velice známá opera Umberta Giordana o láskách a chtění pomoci během francouzské revoluce. Je to jedna z nejpopulárnějších vlastně oper veristických. Takže tato sezona se jeví jako velice zajímavá, velice dramaturgicky pestrá. Nicméně na soubor velký nátlak bude znamenat, protože každé z těch děl je velice náročné. A v Praze, v pražském Národním divadle se diváci můžou těšit hned na několik v podstatě velkých a dlouho neuváděných děl. Například příští sezonu zahájí Národní divadle Fibichova opera Pád Arkuna, což je dílo, které dlouhá, opravdu v podstatě desetiletí nezazněla. Co já vím, tak naposledy někdy v 80. letech se Národní divadlo pokusilo o koncertní uvedení, ale scénické provedení bude skutečně po dlouhých, dlouhých desetiletích a to hned v úžasném inscenačním týmu mladého a podle mě jednoho z nejlepších režisérů současnosti Jiřího Heřmana, který působil v Národním divadle jako šéf opery také a má za sebou veliké úspěchy s Wagnerovým Parsifalem nebo Hry o Marii Bohuslava Martinů, takže já jsem velice rád, že se tohoto úkolu ujme. A dirigentem nebo hudebním nastudováním byl pověřen John Fiore, což je skutečně světoznámé jméno dirigentské. Pražské publikum ho poznalo při uvedení kompletního Prstenu Nibelungů nebo při opeře La fanciulla del West, která byla v podstatě pražským objevením, a je to jeden z lidí, který moji kariéru zásadně ovlivnil a když jste zmiňoval angažmá v německé opeře na Rýně, tak vlastně to byla, to byla opera, kdy on právě dělal General Music Directors a já jsem byl k němu povolán jako jeho asistent. A další premiérou bude Mozartovský titul, bude nové Kouzelná flétna ve Stavovském divadle. Potom dobře na program přijde Boris Godunov, což je velká megaopera. Je tam veliká sborová úloha pro členy sboru Národního divadla a je to opera, která skutečně do zlatých portálů patří a myslím si, že když se inscenačně zajímavě pojme, tak může velice, velice v dnešní době působit i politicky na současné dění a teď to nevztahuju pouze, co se děje v Rusku, ale vůbec. A poslední premiérou bude Janáčkovo zásadní, velice komplikované a těžké dílo a to je Z mrtvého domu. To čeká mne a musím říct, že se na to velice těším, protože tím, tímto titulem uzavřu vlastně komplet Janáčkových oper.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak touhle obsáhlou pozvánkou do dvou našich významných operních domů, Národních divadel v Ostravě i v Praze končí dnešní Tandem s hudebním ředitelem obou operních domů Robertem Jindrou. Moc vám děkuju za velice příjemné povídání i za spoustu velice zásadních informací.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Já děkuji vám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky a na shledanou.
Robert JINDRA, hudební ředitel Opery Národního divadla
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
